Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 373/2020-27

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul. jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13 642 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 642 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 642 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 642 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 642 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 8. 9. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 13 642 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 642 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 12. 3. 2019 se společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím webových stránek původního věřitele smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal převodem na svůj bankovní účet úvěr v konečné výši 13 642 Kč. Úvěr měl být splacen do 11. 2. 2020. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitelka ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům se ponechává rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Současně musí vrácená částka v době splatnosti činit maximálně 90 % rozdílu příjmů a výdajů. Žalovaný byl dále lustrován v příslušných databázích. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nesplnil, jelikož do sjednané doby splatnosti částku, k jejímuž plnění se zavázal, neuhradil. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu spotřebitelského úvěru, se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a navrhla, aby si soud vyžádal k prokázání toho, že žalovanému byl úvěr skutečně poskytnut, vyjádření banky.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný podepsal dne 12. 3. 2019 se společností právnická osoba smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo po 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to každý měsíc ve stejný kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky připsány žalovanému na účet (ze smlouvy o úvěru, z obchodních podmínek, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru). K datu splatnosti dne 11. 2. 2020 byl žalovaný povinen uhradit 13 642,18 Kč (z platebních informací). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni; postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno (ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. příloh, z oznámení o postoupení). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).

4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádné důkazy nedoložila.

5. Návrh na doplnění dokazování vyjádřením banky o provedené transakci soud zamítl. Navrženým důkazem by bylo možné prokázat nejvýše skutečnost, jakou částku žalobkyně žalovanému poskytla, nikoliv to, jakou částku žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil. Z tvrzení žalobkyně a jí předložených listin (zejm. platebních informací) přitom vyplývá, že žalovaný na poskytnutý úvěr nějakou částku uhradil. Nad rámec uvedeného soud dodává, že skutečnost, zda byl úvěr poskytnut a v jaké výši prokazuje žalobkyně, jíž nic nebránilo v tom, aby potvrzení o poskytnutí finančních prostředků předložila sama. S ohledem na to, že se jedná o revolvingový úvěr, byl důkaz tak, jak jej žalobkyně navrhla, navržen příliš neurčitě, neboť nebylo specifikováno, za jaké období byl úvěr čerpán, v jaké výši a kdy byl čerpán a jakou částku a kdy žalovaný uhradil.

6. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný sjednal s původním věřitelem dne 12. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal mu poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo po 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to každý měsíc ve stejný kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky připsány žalovanému na účet. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ani to, zda a v jaké výši byl úvěr žalovanému poskytnut a zejména ani to, kolik a kdy na něj žalovaný uhradil. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru, kterou žalovaný měl sjednat dne 12. 3. 2019 se společností právnická osoba, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného původní věřitel dospěl. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18).

12. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. K jejím podmíněným žádostem o případné odročení jednání soud nemohl s ohledem na přihlédnout. Důkaz vyjádřením banky o tom, že žalovanému byla dlužná částka převedena, soud neprovedl, jelikož (i) se jedná o důkaz neurčitý – z návrhu a podstaty revolvingu je zřejmé, že docházelo k opakovaným čerpáním, není ovšem navrženo, z kterého dne nebo alespoň za jaké období má být důkaz vyžádán a (ii) i pokud by jím bylo prokázáno, jaká částka byla žalovanému poskytnuta, zůstala by neobjasněna celková částka, kterou žalovaný hradil, a výši bezdůvodného obohacení (viz bod níže) by soud nemohl posoudit.

13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný na poskytnutou částku hradil, žalobkyně však netvrdila ani nedoložila, jakou částku a kdy žalovaný uhradil. Vzhledem k tomu, že se svou neúčastí u jednání dobrovolně zbavila práva být poučena dle o povinnosti doplnit v uvedeném směru svá žalobní tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, nemohl soud posoudit, zda a v jaké výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.