Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
19 C 168/2021-49
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr Dášou Vítkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 2 610 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky
1 500 Kč od 13. 12. 2019 do 1. 2. 2020 ve výši 8,50 % ročně, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 208,89 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 375 Kč, poplatek z úvěru ve výši 375 Kč a smluvní pokutu ve výši 735 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 205 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce titul. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 1 500 Kč od 13. 12. 2019 do 1. 2. 2020 ve výši 8,50 % ročně, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 208,89 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 375 Kč, poplatek z úvěru ve výši 375 Kč a smluvní pokutu ve výši 735 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 205 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 2 610 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalované byl poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) úvěr ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok kromě poskytnutého úvěru též na smluvní pokutu ve výši 735 Kč, na neuhrazené poplatky z úvěru ve výši 375 Kč a na neuhrazený smluvní úrok z úvěru ve výši 375 Kč. Žalovaná dosud i přes výzvy neuhradila žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, nic. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř. “) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.
V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z předložené rámcové smlouvy o úvěru a smlouvy
o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že obsahují údaje o žalované, podpis žalované však není připojen. Smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje ujednání ohledně úvěru, kdy úvěr činil 1 500 Kč se splatností k 8. 2. 2018, dále byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 375 Kč a úrok z úvěru ve výši 375 Kč. Dále byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení pro případ nesplnění povinnosti řádně a včas splatit úvěr. Dne 11. 1. 2018 byla na účet žalované č. bankovní účet zaslána částka 1 500 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má být dlužná částka uhrazena do deseti dnů od obdržení oznámení. Oznámení bylo žalované zasláno dne 22. 1. 2020, jak vyplývá z podacího archu ze dne 22. 1. 2020. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 18. 11. 2020 výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2020. Výzva byla žalované zaslána dne 11. 11. 2020, jak vyplývá z podacího archu.
V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, neboť rámcová smlouva i smlouva o spotřebitelském úvěru byly předloženy bez podpisu žalované. Soud si je vědom, že měly být tyto smlouvy uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem neprokázala, že by tak bylo učiněno. Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého oznámení o zadání domácí platby ze dne 11. 1. 2018, že byla žalované poukázána dne 11. 1. 2018 částka 1 500 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 1 500 Kč žalované tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne datum postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 ).
Soud proto žalobě vyhověl co do částky 1 500 Kč.
Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu ani nárok na údajně sjednaný poplatek ve výši 375 Kč, údajně sjednaný úrok z úvěru ve výši 375 Kč, ani nárok na smluvní pokutu ve výši 735 Kč. Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do těchto nároků jako zcela neprůkaznou zamítnout.
Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 13. 12. 2019, nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni ani co do požadavku na úroky z prodlení od 13. 12. 2019. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“
Z uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, které bylo žalované zasláno dne
22. 1. 2020; žalovaná měla plnit do 10 dnů, tj. do 1. 2. 2020. Žalovaná je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 20. 1. 2020 žalobkyně určila lhůtu do deseti dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 –2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 2. 2. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.
Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 1 500 Kč ode dne 2. 2. 2020 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně úroků z prodlení žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 2 610 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 1 110 Kč a úspěšná byla do částky 1 500 Kč. Co do 42,50 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalovaná a co do 57,50 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaná byla proto povinna uhradit žalobkyni 15 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”), po 200 Kč, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) , ust. § 11 odst. 1 písm. a) , d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkem náklady řízení při 100 % úspěchu činí 1 368 Kč, 15 % je pak dáno částkou 205 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.