Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 45/2021-32

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 5 475 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 10. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 975 Kč od 17. 1. 2019 do 19. 10. 2020 a z částky 975 Kč

od 20. 10.2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 10. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 975 Kč od 17. 1. 2019 do 19. 10. 2020 a z částky 975 Kč od 20. 10.2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 14. 12. 2020 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala

po žalovaném zaplacení částky 5 475 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně a žalovaný smlouvu podepsal elektronicky- příjmení, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit kromě zapůjčené částky také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč. Obě částky byly splatné dne

16. 1. 2019. Žalovaný však svůj dluh neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požadovala částku 3 975 Kč s úrokem z prodlení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 500 Kč i smluvní pokutu 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ( ), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení

3. Soud ve věci tedy postupoval dle a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Smlouva o zápůjčce byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 14. 12. 2018. Součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s. r. o. U podpisu smlouvy na straně žalovaného je uveden příjmení kód číslo. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal částku, odpovídající výši zápůjčky, vrátit společně s poplatkem, jenž je ve výši 975 Kč do 16. 1. 2019.

Ve smlouvě je taktéž ujednáno, že v případě prodlení je žalovaný povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Dále je povinen

nahradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Dle částečného výpisu z účtu dne 17. 12. 2018 proběhla platba 3 000 Kč mezi uvedenými účty. Ve dnech

23. 1. 2019, 30. 1. 2019 a 6. 2. 2019 vystavila žalobkyně příjmení k úhradě žalovanému. Doklady o jejich odeslání žalovanému předloženy soudu žádné nebyly. Dne 14. 10. 2020 byl žalovaný předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Dne 14. 10. 2020 byla žalovanému odeslána zásilka.

4. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení

§ 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

5. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není

za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § číslo

po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ust. § 1970

o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li

strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař.

vl. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené

o 8 procentních bodů.

6. Soud po právní stránce uzavřel, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni

se v řízení nepodařilo prokázat, že by jakkoliv před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést

k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat

i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení

absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem. Soud tedy uzavřel, že smlouva o zápůjčce je neplatná. Žaloba proto byla zamítnuta co do požadavku na zaplacení částky 975 Kč představující dle smlouvy poplatek za poskytnutí zápůjčky. Tento sice v petitu žalobkyně nekonkretizovala

a zahrnula ho do celkové žalované částky 3 975 Kč, ale jeho výše vyplývá z obsahu žaloby. Dále také ohledně nákladů na vymáhání 1 500 Kč, jejichž vynaložení a skutečnou výši žalobkyně vůbec neprokázala. Pokud je smlouva neplatná, jsou navíc neoprávněně žalovány i další nároky včetně smluvní pokuty 1 500 Kč. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně poskytla tedy částku 3 000 Kč žalovanému, který ji přijal jako bezdůvodné obohacení, ale neuhradil na něj ničeho. Žalovaný byl proto zavázán výrokem I. k uhrazení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 10. 2020, když dne

14. 10. 2020 byl vyzván žalovaný v předžalobní výzvě k úhradě do 3 dnů. Pokud by byla zásilka odeslaná dne 14. 10. 2020 při běžném běhu věcí dne 17. 10. 2020 doručena žalovanému, pak lhůta 3 dnů k úhradě stanovená v předžalobní výzvě žalovanému uplynula 19. 10. 2020 a ten je

od následujícího dne 20. 10. 2020 v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení 3 000 Kč, které nevrátil žalobkyni. Byl tedy zavázán i k úhradě zákonného úroku z prodlení. Ve zbývající části byla žaloba jako neoprávněná výrokem II. zamítnuta. O lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle , věta první jako obecné třídenní.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým

a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR

sp. zn. ). Soud tedy propočetl veškeré žalobou uplatněné částky, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná (co do 39,35 %) než žalovaný (co

do 60,65%). Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.