Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 27/2021-38

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem anonymizováno číslo Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 10 387 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 201 Kč s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 2 201 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 186 Kč s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 186 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 201 Kč s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 2 201 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 186 Kč s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 186 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2020 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 10 387 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 22. 9. 2017 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s úrokem, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem ve výši 8 186 Kč, celkem tedy 18 186 Kč v 14 měsíčních splátkách do 22. 9. 2017. Protože žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, nastala splatnost úvěru ke dni 22. 11. 2018. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši ve výši 5 923,76 Kč, dlužným úrokem ve výši 337,71 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 413,08 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 284,58 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 1 427,87 Kč. Pohledávka byla posléze postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 8. 4. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodl.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení, předžalobní výzvy, žádosti o úvěr, žádosti, výpisu z účtu, kopie OP, pracovní smlouvy, prohlášení o bydlení a výměry důchodu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z ujednání o zpracování osobních údajů, žádosti i úvěr a smlouvy o úvěru číslo ze dne 22. 9. 2017 soud zjistil, že se společnost právnická osoba jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný či dlužník dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 500 Kč, a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 22. 11. 2018. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že převzal od věřitele sjednanou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze skutkových tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil v období od 23. 9.2017 do 28. 2. 2018 v 5 splátkách celkem částku 7 799 Kč. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na dobu určitou od 25. 1. 2017 do 31. 12. 2017 a pobírá invalidní důchod. Jeho mzda činí 10 327 Kč a důchod 7 361 Kč, na bydlení a energie vydání 3 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 2 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, je ženatý a nemá žádné vyživovací povinnosti k dětem do 26 let. Žalovaný k žádosti doložil kopii občanského průkazu, výpisy z účtu, pracovní smlouva, potvrzení ČSSZ o důchodu a čestné prohlášení. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2017 soud zjistil, že počáteční stav účtu byl tento měsíc - 75,30 Kč a konečný - 197,83 Kč. Na tento účet přišla žalovanému mzda ve výši 11 958 Kč a důchod 6 557 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2017 soud zjistil, že počáteční stav účtu byl tento měsíc - 197,83 Kč a konečný - 233,42 Kč. Na tento účet přišla žalovanému mzda ve výši 11 892 Kč a důchod 7 361 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2017 soud zjistil, že počáteční stav účtu byl tento měsíc - 233,42 Kč a konečný - 174,15 Kč. Na tento účet přišla žalovanému mzda ve výši 10 131 Kč a důchod 6 557 Kč. Z účtu byl splácen revolvingový úvěr měsíční splátkou 802 Kč. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že je uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. jako zaměstnavatelem žalovaným jako zaměstnancem na dobu určitou od 25. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Z potvrzení ČSSZ z 22. 9. 2017 o důchodu soud zjistil, že žalovanému je vyplácen invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 7 361 Kč. Z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že tento prohlásil, že bydlí u své matky a nemají mezi sebou nájemní ani jinou smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

13. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy ze dne 22. 9. 2017 její předchůdkyně předala žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce apod. a že si tato potřebné doklady od žalovaného vyžádala, žalobkyně však nepředložila všechny doklady v tvrzení uváděné a navíc z předložené pracovní smlouvy však vyplývá, že pracovní vztah žalovaného nebyl na dobu neurčitou, ale jen na dobu určitou do konce roku 2017, tedy nepokrýval ani dobu splácení jednotlivých sjednaných splátek. Předchůdkyně žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k jeho životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti (3 000 Kč na nájem a energie a 2 000 Kč na další výdaje), aniž blížejí zkoumala, jaké jsou skutečné náklady. Žalovaný uvedl, že bydlí u matky, současně uvedl, že je ženatý. Z předložených výpisů z účtu za období červen až srpen 2017 sice vyplývá, že na tento účet žalovaný dostával mzdu a invalidní důchod, ale také že byl po celou dobu v záporném zůstatku na účtu a že z něj splácí nějaký další revolvingový úvěr, aniž by tento kdekoliv blížeji zkoumán či zohledněn. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu, neúplné pracovní smlouvy navíc uzavřené jen na dobu určitou a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, navíc za situace, kdy není zřejmém, zda žalovaný splácí nějaké splátky půjček nebo úvěrů nebo zda mu byly poukázány nějaké finanční prostředky z jiných půjček či úvěrů, a to tím spíše, že z žalobkyní předložené fotokopie výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že má k účtu zřízen kontokorent a je na účtu opakovaně v záporném zůstatku. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla předchůdkyně žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala skutečné náklady na bydlení a energie, ani netrvala na doložení výše těchto nákladů, nezkoumala, zda žalovaný, který uváděl, že je ženatý, bydlí u své matky ve společné domácnosti se svou manželkou či nikoliv, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, přičemž není patrné, zda a v jaké výši jsou v této částce zahrnuty i energie a služby, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008 /48/ musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. K jednání, kdy naposledy mohlo být žalobkyni poskytnuto soudem poučení o nutnosti doplnit důkazní návrhy, se žalobkyně o své vůli nedostavila a zmařila tak svým jednáním tuto možnost, proto musí nést negativní důsledky v podobě pro ni nepříznivého rozhodnutí. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Soud rovněž odkazuje na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2020, č. j. -163, či ze dne 7. 1. 2021, č. j. -166.

16. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinou 10 000 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 7 799 Kč, což činí částku 2 201 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a vedlejší ujednání smlouvy o všech poplatcích. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 8 186 Kč s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 8 186 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. Soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z jistiny 2 201 Kč ode dne následujícího po dni 22. 11. 2018, kdy dle původní smlouvy mělo dojít k úhradě poslední splátky a celý úvěr by tak již byl uplynutí doby splatný, a toto datum lze dle soudu brát jako termín k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku.

17. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2014. Mezi postupovanými pohledávkami se v příloze k této smlouvě nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem soudem přiznané části pohledávky bez ohledu na to, jak ji soud po stránce právní hodnotil, a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, neboť žaloba byla vůči němu z větší části zamítnuta, měl by právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).