Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 35/2020-93

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Blankou Doškářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka s :

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem:

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do datum,

úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s : úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem: úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši 82,77 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 122,65 % ročně splácet v 30 měsíčních splátkách ve výši částka. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména se jednalo o doklady o příjmech a prohlášení žalované. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaná měla dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Co se týče výdajů, žalobkyně vycházela z paušální částky částka odpovídající částce životního minima stanoveného v době uzavření smlouvy, a dále se žalobkyně spolehla na tvrzení žalované, že má pravidelné měsíční náklady na bydlení ve výši částka, když žalovaná uvedl formu bydlení„ jiné“. Ostatní náklady žalované (doprava, záliby, kurzy, apod.) byly oceněny částkou částka. Žalovaná pak pravdivost a úplnost těchto údajů stvrdila svým podpisem na dokumentu prohlášení klienta. Žalobkyně je toho názoru, že k výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje o životním a existenčním minimu odpovídající částce částka. Neuvede-li žadatel o úvěr vyšší částku, vychází se z této částky. Tato paušální částka je přitom přímo stanovena zákonem a jedná se o částku, která postačuje k obživě. Další výdaje byla již povinna uvést žalovaná. Zatají-li další výdaje, nebo je uvede v nižší výši, jedná takový žadatel nepoctivě, což nemůže způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která naopak byla žalobkyní podrobně zkoumána. Žalobkyně nemá objektivní možnost si výdaje žalované ověřit. Nelze proto klást k její tíži případné lehkomyslné chování žalované. Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru neuhradila ničeho. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši částka za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši částka za dvě splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení, ve výši částka), tj. v celkové výši částka. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. Po zesplatnění činila tato nová jistina úvěru (vč. přirostlých úroků) částku částka. Po zesplatnění žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku částka, a to platbou ze dne datum ve výši částka, ze dne datum ve výši částka, ze dne datum ve výši částka, ze dne datum ve výši částka, ze dne datum ve výši částka, ze dne datum ve výši částka, ze dne datum ve výši částka. Žalobou se tak žalobkyně domáhá úhrady částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru (částka) a souhrnu smluvní pokut (částka) v celkové výši částka. příjmení jistinu byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne datum. Jelikož žalovaná novou jistinu v den zesplatnění neuhradila, měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta ke dni vyhotovení této žaloby ve výši částka. Příslušenství sestává ze smluvního úroku ve výši 82,70 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky dlužné nové jistiny Kč od datum do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně a včas předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní jméno příjmení podepsali dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované, dne datum na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 30 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději 16. dni každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem datum. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru částka, úroková sazba 122,65 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 122,65 %. Dle bodu 2.. části B) smlouvy o úvěru je zápůjční úroková sazba vyjádřena jako roční efektivní úroková míra (sazba). Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně částka. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1., povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně částka za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 14-16, předsmluvní formulář na č. l. 22-24, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 29-30 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru na č. l. 13 vč. dodejky na č. l. 27 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 32 spisu, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 40 spisu/. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru dne datum kontrolována v registru NRKI s výsledkem CBS skóre 321, odpovídající kategorii II. – tj. klientů se středním rizikem /viz záznam z registru NRKI na č. l. 72 spisu/. Téhož dne byla žalovaná kontrolována v registru příjmení, přičemž nebylo zjištěno negativních poznatků /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 73 spisu/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, a tyto skutečnosti podepsala, že její čistý měsíční příjem činí částka, výdaje -životní minimum – částka, žije sama, nespoří, nehradí výživné ani hypotéky, výdaje na bydlení má částka, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) činí částka, celkem tak výdaje činí částka. Pokud se připočte rezerva ve výši částka, pak rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činí částka. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, zaměstnaná na dobu určitou u společnosti právnická osoba, a to od datum. Má maturitu a u formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ jiné“ /viz hodnocení klienta na č. l. 20-21 spisu/. Žalovaná doložila, že je u tohoto zaměstnavatele skutečně zaměstnána od datum na dobu určitou do datum, přičemž v měsíci lednu 2019 dosáhla čisté mzdy částka a v únoru částka. Fakticky jí však za leden 2019 byla vyplacena mzda ve výši pouze částka a v únoru 2019 jen částka. Její průměrný čistý měsíční příjem tak za tyto měsíce činili částka /viz výplatní pásky žalované na č. l. 18 a 28 spisu, potvrzení o provedení platby na č. l. 19 a 33 spisu, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 31 spisu/. Žalovaná dle sjednaného splátkového kalendáře neuhradila ničeho. Žalobkyně zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru datované ke dni datum a datum /viz karta klienta na č. l. 17 a výzvy k zaplacení na č. l. 25 a 26 spisu/. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo ke dni datum k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 10 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 39 vč. podacího archu na č. l. 38

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne datum částku ve výši částka. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované. Žádné výdaje žalované, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly (k povinnosti zkoumat vedle příjmů též výdaje spotřebitele lze též odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. -95). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou formou bydlení„ jiná“ s částkou částka měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná. Žalobkyně pak zcela rezignovala na posouzení, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení. Soud konstatuje, že bez dalšího zkoumání nelze zásadně akceptovat takto nízkou částku jako celkové náklady na bydlení, a to už jen s přihlédnutím k tomu, že taková částka nemůže pokrýt ani nejzákladnější výdaje za služby spojené s bydlením pro jednu osobu, a to výdaje na spotřebu elektřiny, plynu a vody. Náklady na bydlení v uvedené výši by žalovaná neměla ani v případě, že by bydlela v azylovém domě Armády spásy, kde se poplatek za ubytování pohybuje kolem částka za den, tj, zhruba částka za měsíc. Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo taktéž zcela rezignováno. Lze proto uzavřít, že žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované, která jí sdělila své výdaje, které jsou s ohledem na běžný chod věcí zcela nepravděpodobně nízké, a to v celkové výši částka. Žalobkyně tak poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

16. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

17. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

18. V poměrech projednávané věci soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum, resp. datum neplatná, přičemž jde o neplatnost absolutní.

19. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu i s judikaturou, na kterou v řízení odkazovala žalobkyně. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované platby v celkové výši částka. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši částka (částka – částka), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění ( o. z.). První výzva k úhradě byla žalované odeslána již dne datum. Žalobkyně tak má nárok na požadovaný úrok z prodlení od datum dle o. z. ve výši dle ustanovení , a to však pouze z částky ve výši částka odpovídající výši bezdůvodného obohacení, která se následně ponižovala o dílčí úhrady dluhu ze strany žalované. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na úrok z prodlení zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením , (dále jen „ “).

21. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.