Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 98/2021-14

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 49 331 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 49 331 Kč,

s 10,00% ročním úrokem z prodlení z částky 49 331 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 49 331 Kč, s 10,00% ročním úrokem z prodlení z částky 49 331 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 49 331 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 331 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení. Uváděla, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ příjmení příjmení“) a žalovaným byla dne 16. 5. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové rozhraní příjmení příjmení), na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 49 331,04 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 5. 2020. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2020, na kterou však nereagoval.

2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje, neuvedla a žádné důkazy k tvrzení nedoložila. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Ve věci byl dne 25. 2. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, číslo jednací, proti kterému podal žalovaný odpor, v němž nárok žalobce uznal a požádal o možnost žalovanou částku uhradit ve čtyřech měsíčních splátkách ve výši 13 179,38 Kč.

4. Při ústním jednání konaném dne 27. 4. 2021 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť předmětná půjčka měla astronomické úroky, úvěrový rámec, který mu byl poskytnut, byl nepřehledný, kromě úroků měl hradit ještě poplatek za každou jednotlivou výpůjčku a následným přepočtem se úroky dostaly do astronomických výšek. Žalovaný neuvedl, zda a případně jakou částku na poskytnutý úvěr uhradil. K otázce zkoumání jeho úvěruschopnosti uvedl, že žalobce nezkoumal jeho příjmy a výdaje, v době, kdy smlouvu o úvěru uzavíral, přicházel o práci a byl v tíživé finanční situaci. Požádal o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 16. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se příjmení příjmení zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše sjednaného limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný úvěr čerpal do výše 49 331,04 Kč a neuhradil ve smluvené lhůtě splatnosti. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba příjmení žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 (ze smlouvy o postoupení pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 8. 2020 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020, včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

6. Žalobkyně v žalobě neuvádí žádná tvrzení, jakým způsobem a jakými částkami byl poskytnutý úvěr čerpán a následně splácen. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvádí pouze obecná tvrzení, ke kterým však nedokládá žádné důkazy.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a ze , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

18. Soud rovněž vycházel z ustanovení , písm. a) a b) , podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost ( ) Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem ( , 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a).

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 16. 5. 2018 podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

21. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, zda a jak byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, když v žalobě v tomto směru nic konkrétního netvrdila a nedoložila žádné důkazy. Svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo možné ani s ohledem na koncentraci řízení dle Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím. Žalovaný se naopak k jednání osobně dostavil a tvrdil, že jeho úvěruschopnost žalobkyní zkoumána nebyla, žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, po něm při poskytnutí úvěru nepožadovala doklady o příjmech a výdajích.

22. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezení nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny úvěru (bezdůvodného obohacení). V daném případě sice žalobkyně tvrdila výši poskytnutého úvěru, avšak neuvedla, jaká částka byla žalovanou na poskytnutý úvěr uhrazena. Výši poskytnutého úvěru ani výši hrazených splátek nedoložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Jak již bylo uvedeno výše, soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, zabýval se otázkou vzniklého bezdůvodného obohacení. Z tvrzení žalobkyně pak nelze uzavřít, v jaké výši se žalovaný případně obohatil. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).