Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 368/2020-83

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Janem Bucharem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Kateřinou Perthenovou

sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 6 534 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 540 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 086 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 908,16 Kč, zamítá.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku výši 70,08 % ročně z částky 4 098,42 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 7 884 Kč, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 354,70 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 540 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 086 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 908,16 Kč, zamítá. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku výši 70,08 % ročně z částky 4 098,42 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 7 884 Kč, zamítá. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 354,70 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle , (dále jen „ “).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky ve výši 6 534 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené části úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč.

3. Žalovaná částka se skládá z částky 4 098,42 Kč s příslušenstvím, která představuje novou dlužnou jistinu; z částky 498 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu (bod 6.1 smlouvy); z částky 400 Kč s příslušenstvím představující náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2 smlouvy); z částky 908,16 Kč představující smluvní pokutu (bod 6.5 smlouvy) od 22. 2. 2020 do data vyhotovení žaloby; z úroku ve výši 70,08 % ročně za poskytnutí úvěru ze zbývající původní jistiny ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení.

4. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně se dne 10. 9. 2019 zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 70,08 % ročně (RPSN 97,60 %) splatit v 9 měsíčních splátkách po 730 Kč. Žalovaný od žalobkyně obdržel dne 10. 9. 2019 částku 5 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni 1 460 Kč.

6. Za měsíc srpen 2019 přišla na účet žalovaného celkem částka ve výši 40 405 Kč a z účtu odešla částka ve výši 40 441,30 Kč. Za uvedené období činil rozdíl mezi příchozími a odchozími platbami na účtu žalovaného - 36,60 Kč.

7. Žalovaný k datu 21. 8. 2019 dosáhl CBS skóre 253, resp. 323, a žalovaný nebyl v insolvenci.

8. Žádný z provedených důkazů neprokazuje, kolik činil pravidelný měsíční příjem žalovaného.

Právní hodnocení

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 70,08 % ročně. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.

15. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.

21. Otázkou, zda zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“

22. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

23. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

24. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  - 39).“

26. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

27. Žalobkyně ověřila žalovanou v databázích SOLUS a společnosti Nikita Engine s.r.o., ve kterých nic bránícího poskytnout úvěr nezjistila.

28. Žalobkyně neuvedla, že by byl žalovaný zaměstnán a nezkoumala jeho měsíční příjem ze závislé nebo jiné činnosti.

29. Dle žalobkyní předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019 činil počáteční zůstatek na začátku měsíce - 13,76 Kč a konečný zůstatek ke konci měsíce činil - 50,06 Kč.

30. Konečně žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by žalobkyně skutečně při poskytnutí úvěru přistoupila k porovnání příjmů a výdajů žalovaného.

31. Soud podotýká, že žalobkyně i přes výzvu soudu dle a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) nedotvrdila a neprokázala, že by skutečně porovnala příjmy a výdaje žalovaného, tedy že by skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

32. Ostatně kdyby žalobkyně skutečně přistoupila řádně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by už jen z předložených výpisů z účtů žalovaného dospět k závěru, že žalovaný není schopen vyčlenit volné prostředky na splátku úvěru, když pohyby na jeho účtu vykazují záporné hodnoty.

33. K nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. soud konstatuje, že tento nález nehovoří o tom, že v případě poskytnutí nízkého úvěru (nízké částky) není poskytovatel bez dalšího zbaven povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. V tomto nálezu bylo toliko řečeno, že v případě poskytnutí úvěru v nízké výši (10 000 Kč) postačuje vyjít ze skutečnosti, že žadatel byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, resp. vyjít ze záznamu mzdové účtárny.

34. Uvedený nález je nutno vykládat v tom smyslu, že pakliže je žadatel (spotřebitel) zaměstnán a tedy má pravidelný příjem, lze důvodně předpokládat, že bude schopen už jen na základě této skutečnosti splácet nízké splátky. Předpokladem však je, že poskytovateli úvěru je skutečně znám příjem žadatele o úvěr (spotřebitele).

35. Rovněž je soud toho názoru, že pokud se při posouzení úvěruschopnosti vyskytne konkrétní důvod k neposkytnutí úvěru, nelze úvěr poskytnout, i kdyby byly naplněny podmínky dle uvedené nálezu.

36. V nyní projednávané věci však žalobkyně neprokázala, kolik skutečně činil pravidelný měsíční příjem žalovaného, tedy ani nemohla prokázat, že bylo skutečně v možnostech žalovaného hradit předepsané měsíční splátky. Naopak jak již bylo uvedeno výše, dle výpisu z účtu žalovaného, tento nebyl schopen měsíčně vyčlenit požadovanou částku na splátku úvěru.

37. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

38. Poněvadž je úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně požadovala uhrazení nové jistiny, úroku, smluvní pokuty a nákladů, neplatná, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.

39. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

40. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Jelikož soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat oč se obohatil, a to konkrétně částku 3 540 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 5 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 1 460 Kč, kterou již žalobkyni uhradil.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

42. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 3 540 Kč.

43. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 3 540 Kč, který žalobkyně požadovala od 22. 2. 2020 do zaplacení a jehož výše byla stanovena v souladu s  , ve znění pozdějších předpisů.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle věty před středníkem.

45. Žalobkyně byla úspěšná co do 54,18 % a co do 45,82 % byla neúspěšná, tedy dle § 142 odst.

2 má žalovaný nárok na poměrnou náhradu vynaložených nákladů, a to ve výši 8,36 %, tedy částky 356,70 Kč. Náhrada nákladů řízení se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle a . , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 2 100 Kč za 4 úkony právní služby dle advokátního tarifu (tři úkony po 200 Kč – příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění jeden úkon po 1 500 Kč – účast na jednání), z částky 600 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby podle a advokátního tarifu (3 úkony po 100 Kč, jeden úkon po 300 Kč) a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Celkové náklady dosahují částky 4 267 Kč, z nichž žalobkyni přiznaná poměrná část ve výši 8,36 % činí 356,70 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.