Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 328/2020-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 4 455 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 455 Kč a kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 150 Kč se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 358,77 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 12. 2019 do 14. 8. 2020 a ve výši 0,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 535,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 455 Kč a kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 150 Kč se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 358,77 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 12. 2019 do 14. 8. 2020 a ve výši 0,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 535,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 455 Kč sestávající z jistiny ve výši 3 000 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 455 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 358,77 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 23. 5. 2018 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly žalované zaslány na její bankovní účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit bance částku 3 000 Kč s příslušenstvím nejpozději do 21. 7. 2018 Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky, přičemž žalovaná svoji vůli k uzavření smlouvy měla projevit tzv. verifikační platbou, kdy převedla na účet banky částku 1 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnosti neměla plnit řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní mělo dojít k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 7. 1. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni částku 3 000 Kč jako jistinu, 1 455 Kč na smluvené smluvní pokutě a 150 Kč na nákladech za upomínání, jak tyto nároky měly být sjednány ve smlouvě, obchodních podmínkách a v sazebníku, které dle dohody stran měly tvořit nedílnou součást předmětné smlouvy. Schopnost žalované platit úvěr měla posoudit banka tak, že žalovaná o půjčku zažádala online a uhradila tzv. verifikační platbu, přitom na základě těchto informací banka zahájila schvalovací proces, jehož součástí je i nahlížení do registrů, resp. ověřování bonity klienta.

2. Podáním ze dne 9. 12. 2020 pak žalobkyně vzala žalobu v části týkající se zaplacení částky 1 455 Kč představující smluvní pokutu zpět s tím, že žalobkyně není schopna prokázat ověření úvěruschopnosti žalované, neboť jako právní nástupkyně původní věřitelky takovými doklady nedisponuje. Vzhledem k této skutečnosti proto soud nejprve výrokem I. rozsudku zastavil řízení v částce týkající se zaplacení částky 1 455 Kč jako smluvní pokuty a částky 150 Kč jako kapitalizovaných smluvních úroků, a to v souladu s ust. , 2 , (dále jen ), když souhlasu žalované s tímto zpětvzetím ve smyslu nebylo zapotřebí, neboť ke zpětvztetí došlo ještě před zahájením jednání.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 12. 2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 28. 12. 2020 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

5. Na základě provedeného dokazování pak soud učinil skutkový závěr spočívající v tom, že banka poukázala dne 23. 5. 2018 na bankovní účet č. bankovní účet, ve vztahu k němuž v řízení nebylo zpochybněno, že by se jednalo o bankovní účet žalované, částku 3 000 Kč, ze které žalovaná podle žalobních tvrzení neuhradila bance, resp. žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu upomínána. Ke dni 9. 12. 2019 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena.

6. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném dokazování nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o úvěru, jejíž součástí měly být obchodní podmínky a sazebník, a podle které měla být mezi stranami uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru. Tyto y předložené žalobkyní však neobsahovaly ani žádný podpis žalované, a pokud podle tvrzení žalobkyně měly být uzavřeny formou prostředků komunikace na dálku, z provedených důkazů nelze jednoznačně a bez pochybností dovodit, že byly splněny všechny podmínky pro uzavření této smlouvy, jak byly nastaveny právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě a obchodních podmínkách v tom směru, aby bylo postaveno najisto, že žalovaná projevila svoji skutečnou a pravou vůli smlouvu takového obsahu skutečně uzavřít. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků, dohodnutým poplatkem za uzavření smlouvy, smluvní pokutou apod. Pokud tedy banka poukázala žalované dne 23. 5. 2018 na bankovní účet č. bankovní účet, kdy skutečnost, že se jednalo o bankovní účet žalované, nebyla v řízení nijak zpochybněna, částku 3 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu , . K vydání tohoto obohacení přitom byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze strany žalobkyně. Banka přitom uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. a násl. , , pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též oznámeno žalované.

8. Pro úplnost nutno dodat, že i v případě, že by soud vyhodnotil, že kontraktační proces byl řádně prokázán a vůle žalované smlouvu uzavřít je v řízení postavena na jisto, tuto smlouvu by bylo nutno i tak vyhodnotit jako absolutně neplatné právní jednání. Daný právní vztah by totiž bylo nutno posoudit i ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly bankou poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že by se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu tohoto zákona. Podle a násl. tohoto zákona by poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Tyto závěry jsou přitom použitelné i pro nový zákon o spotřebitelském úvěru. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela toliko z informací od žalované, aniž by žalobkyně mohla k tomuto předložit jakékoliv podklady, a tudíž má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nemohlo být provedeno dostatečně a správně, pročež žalobkyně by nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a bylo by nutno vyhodnotit, že nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž takový nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila a nyní žalobkyni nadále dluží částku 3 000 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě v části týkající se zaplacení částky 3 000 Kč vyhověl a žalovanou zavázal žalobkyni zaplatit částku 3 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 15. 8. 2020, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy pro absolutní neplatnost této smlouvy. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 24. 7. 2020, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh do 5. 8. 2020. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 28. 7. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 31. 7. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 14. 8. 2020. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 15. 8. 2020 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 %, když tato výše odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního k prvnímu dni prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.

11. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a to ve spojení s  věta prvá , podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V daném případě bylo nejprve řízení částečně zastaveno pro ničím neodůvodněné částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně a z procesního hlediska tak toto částečné zastavení řízení zavinila právě žalobkyně, ve zbytku pak měla žalobkyně se svou žalobou úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 108,91 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 3 108,91 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 59,1 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 264,10 Kč, tj. součtu částek 3 000 Kč jako jistiny, 300,33 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 9 % z částky 3 000 Kč od 13. 12. 2019 do 22. 1. 2021, 358,77 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku, 150 Kč jako kapitalizovaného úroku a 1 455 Kč jako smluvní pokuty). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 40,9 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 18,2 % a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 18,2 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 26. 8. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

12. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 2 941 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 2 541 Kč mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 400 Kč jako odměnou dle bodu 1 ve spojení s  advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby po 200 Kč, 100 Kč jako odměnou dle bodu 1 ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě jednoduché upomínky, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle advokátního tarifu, částkou 1 000 Kč jako odměnou dle , ve spojení s  advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě částečného zpětvzetí žaloby po 1 000 Kč, 300 Kč jako jeden režijní paušál po 300 Kč za tento jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci dle , 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18,2 % těchto nákladů, tedy částku 535,30 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.