Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 184/2020-35

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 18 033 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se částečně zastavuje pro zpětvzetí žaloby dle , a to co do částky 1 001 Kč, dále co do částky smluvní pokuty ve výši 245,94 Kč a co do úroku ve výši 51,24 % ročně z částky 10 797,59 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 104‬ Kč

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 104‬ Kč od datum do datum,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 604‬ Kč od datum do datum,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 104‬ Kč od datum do zaplacení,

do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 15 682,06 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 25 % z částky 10 797,59 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 34 819 Kč, a úroku z částky 1 104 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se částečně zastavuje pro zpětvzetí žaloby dle , a to co do částky 1 001 Kč, dále co do částky smluvní pokuty ve výši 245,94 Kč a co do úroku ve výši 51,24 % ročně z částky 10 797,59 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 104‬ Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 104‬ Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 604‬ Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 104‬ Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 15 682,06 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 25 % z částky 10 797,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 34 819 Kč, a úroku z částky 1 104 Kč, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 15 182 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a smluvní pokuty 2 851,05 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 17 000 Kč. Žalovanému byla částka úvěru vyplacena dne datum. Úvěr být úročen efektivní úrokovou sazbou 109,42 % ročně a měl být splácen 18 měsíčními splátkami po 1 612 Kč podle splátkového kalendáře. Žalovaný podle žaloby neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení. Z předpokládaných 18 splátek bylo žalovaným uhrazeno na splátkách pouze 8 x 1 612 Kč, 1 x 1 200 Kč a 1 x 800 Kč a po zesplatnění 2 x 500 Kč (celkem 15 896 Kč) Žalobkyně pro prodlení žalovaného se splátkami účtovala smluvní pokuty ve výši 5 x 499 Kč podle bodu 6.1 smluvních ujednání smlouvy a náklady 7 x 200 Kč podle bodu 6.2 smluvních ujednání. Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Dlužná pohledávka se skládá z částky jednak z dlužné jistiny ve výši 11 287,43 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 2 495 Kč, nákladů na vymáhání podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1 400 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy za dobu do vyhotovení žaloby ve výši 2 851 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 76,24 % ročně z jistiny úvěru za období od datum do zaplacení.

3. Při jednání soudu dne datum vzala žalobkyně částečně svůj návrh zpět a soud tedy řízení v rozsahu zpětvzetí dle částečně zastavil (výrok I).

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ číslo a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč s úrokem 109,42 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 18 pravidelných splátkách ve výši 1 612 Kč měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem 29 016 Kč (Celková výše úroku tak činila 12 016 Kč).

6. Smlouva obsahuje ujednání o sankcích za prodlení v článku 6 smluvních ujednání tak, jak je uvedeno v žalobě. Tato ujednání jsou však skryta v textu šestistránkové smlouvy psané malým písmem a nejsou ani nijak graficky či jinak zvýrazněna.

7. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že úvěr byl žalobkyní schválen a žalovanému byl stanoven splátkový kalendář.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovanému byl poskytnut ke dni datum úvěr ve výši 17 000 Kč.

10. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne datum a potvrzení o schválení odkladu splátek ze dne datum soud zjistil, že žalovaný se v dubnu 2019 dostal do potíží se splácením splátek a žalobkyně souhlasila s odkladem splátky číslo o jeden měsíc.

11. Z přehledu transakční historie (karty klienta) soud zjistil, že žalobkyně návrh žalovaného akceptovala a žalovanému poskytla úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 15 896 Kč (poslední splátka ve výši 500 Kč ke dni datum).

12. Z výzev k zaplacení s možností zesplatnění celého dluhu ze dne datum, datum, datum, datum, datum, jakož i z předžalobní výzvy ze dne datum vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění došlo dne datum.

13. Z karty hodnocení klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit částka měsíčně, případně částka (ručně vepsáno). Žalovaný měl pobírat i jiné příjmy ve výši částka (ručně vepsáno částka), které však nebyly blíže konkretizovány. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, ty měly tvořit především výdaje na jiné úvěry – splátky právnická osoba ve výši celkem 5 264 Kč měsíčně, na bydlení měl žalovaný vydat podle jeho prohlášení jen 1 000 Kč měsíčně, na spoření 300 Kč a na ostatní výdaje 100 Kč, na životní minimum žalobkyně započetla 3 410 Kč měsíčně. V kartě žalovaný zatrhl, že očekává pokles svých příjmů. Z karty hodnocení klienta dále soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření předmětné smlouvy již u žalobkyně sjednány další dvě úvěrové smlouvy.

14. Z potvrzení ČSSZ vyplývá, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu třetího stupně ve výši částka měsíčně.

15. Z pracovní smlouvy a výplatní pásky vyplývá čistá mzda žalovaného částka měsíčně.

16. Z výpisu z bankovního účtu za září 2018 a 2019 vyplývá, že žalovaný je invalidou třetího stupně a pobíral invalidní důchod, kromě na jeho účet chodila mzda jeho a osoby označené jako„ příjmení“, přičemž výše čistého příjmu činila přibližně 8 500 Kč měsíčně. Kromě toho chodily na jeho účet i příspěvky/dávky od úřadu práce. Výše příjmů zhruba odpovídala výši výdajů. Počáteční i konečný zůstatek na účtu byl v obou měsících velmi nízký.

17. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (hodnocení klienta, doklad o pracovním poměru žalovaného a výši mzdy, výpisy z databází příjmení a NRKI, výpis z účtu klienta) vyplývá, že žalobkyně sice zjistila, že žalovaný pobíral mzdu z pracovního poměru a že současně byla provedena lustrace žalovaného v databázích příjmení a nebankovního registru klientských informací, avšak výdaje, náklady a závazky žalovaného prověřovány nebyly a žalobkyně se spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného. Přitom výdaje za bydlení a za dopravu byly stanoveny bez bližšího vysvětlení velmi nízkou a nevěrohodnou částkou (1 000 Kč za bydlení, 100 Kč ostatní výdaje a částkou celkových měsíčních výdajů 10 074 Kč, z čehož více než polovina představuje náklady na dřívější úvěry u žalobkyně). Žalobkyně mohla snadno prověřit strukturu měsíčních výdajů žalovaného a jeho případnou peněžní rezervu z výpisu z běžného účtu žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného však naopak vyplývá, že výše jeho měsíčních výdajů je podstatně vyšší než částka uváděná v kartě klienta. Na uvedené elementární prověření žalobkyně zcela rezignovala. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, a to zejména jeho výdajovou stránku.

18. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

28. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

29. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

30. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

31. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. .

32. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného (z osobního pohovoru) a nahlédnutím do databází. Žalobkyně však neprověřila údaje uvedené v kartě hodnocení klienta se skutečnostmi vyplývajícími z výpisu z jeho účtu o jeho výdajích, které byly podstatně vyšší než výdaje deklarované v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně rovněž vycházela z údajů o příjmech klienta, které neodpovídaly jeho doloženým příjmům, tedy z částky 23 480 Kč, ačkoliv tyto příjmy byly pouze cca 18 530 Kč (invalidní důchod 9 764 Kč a příjmy ze zaměstnání kolem 8 750 Kč). Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného.

33. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovanému částku 17 000 Kč, z níž žalovaný splatil pouze 15 896 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 1 104 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

34. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch a žalovanému současně náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení a řádu exekučního,