Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 224/2020-33
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 7 268 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 5.268 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.300 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 5.268 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.300 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9.268 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Částka se skládá z nároku dle smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 2. 2019, když žalobkyně požaduje poskytnutou jistinu ve výši 4.000 Kč, dále poplatek ve výši 1.300 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.968 Kč. Žalobkyně uváděla, že mezi účastníky byla dne 8. 2. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 4.000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní na stránkách webová adresa. V důsledku prodlení požaduje žalobkyně zaplatit úroky z prodlení, dále náklady vynaložené v souvislosti s vymáháním, tedy 4 písemné upomínky po 500 Kč a smluvní pokutu vyčíslenou na částku 1.968 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
3. S ohledem na provedené dokazování zjistil soud následující skutkový stav a má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 4.000 Kč. V čl. 1 smlouvy o zápůjčce byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.300 Kč RPSN byla stanovena na 2. 969 % v případě zaplacení zápůjčky do 30 dnů od poskytnutí. Dále v čl. 2 smlouvy byla sjednána částka ve výši 500 Kč jako poplatek za každou zaslanou písemnou listinnou upomínku. V čl. 2 smlouvy byl sjednán poplatek za prodloužení splatnosti o 7 dnů ve výši 15 % z aktuálně dlužné jistiny, ve výši 25 % z dlužné jistiny v případě prodloužení splatnosti o 15 dnů a v případě prodloužení splatnosti o 30 dnů ve výši 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny zápůjčky. V čl. 2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % zápůjčky a poplatků pro věřitele, kdy věřitel může v případě prodlení klienta s plněním závazku požadovat 15 % zápůjčky a poplatku pokud klient poruší informační povinnost dle čl. 2 smlouvy. Dále je věřitel oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (smlouva o zápůjčce, bankovní výtisk k převodu částky, sdělení anonymizováno banky ze dne 29. 1. 2021 k převodu předmětné částky). Dále žalobkyně poslala žalovanému upomínku ze dne 17. 3. 2019, 24. 3. 2019, 31. 3. 2019 a ze dne 9. 4. 2019, když za každou upomínku na účtovala dle sazebníku ve smlouvě 500 Kč (uvedené upomínky, smlouva o zápůjčce). Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku . Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 4.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve lhůtě 30 dnů. V případě žádosti o prodloužení splatnosti pak byl sjednán poplatek 15 % z výše aktuálně dlužné jistiny (v případě prodloužení o 7 dnů, v případě prodloužení o 15 dnů 25 % a v případě prodloužení o 30 dnů 32,5 %).
4. Soud posoudil tuto smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, když byla uzavřena mezi žalobkyní podnikatelem a osobou, která vystupuje jako nepodnikatel a která je takto i ve smlouvě označena, tedy žalovaným. Podle § 2390 občanského zákoníku pak žalobkyně přenechala žalovanému - vydlužiteli poskytnutou jistinu ve výši 4.000 Kč, čímž vznikla smlouva o zápůjčce.
5. Soud se zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy z hlediska ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku . Zejména pak dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku , dle kterého má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřeností významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá. Dle rozhodnutí NS ČR Cpjn 200/2013 týkající se spotřebitelských smluv jsou neplatná ujednání spotřebitelské smlouvy mimo jiné ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních strach. V uvedeném rozhodnutí NS ČR dovodil, že ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě a i v tomto případě nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil stanovenou dispozitivní úpravu a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. S ohledem na provedené dokazování je zřejmé, že povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností stíhá výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby. Stejně tak ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností a poskytovatele žádná taková povinnost v případě porušení jeho povinností nestíhá. Za situace, kdy povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností a také povinnost hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení povinností stíhá výlučně spotřebitele a nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde ujednání představující i vzhledem k poměru smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. K ujednání o smluvní pokutě tedy soud v souladu s § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží stejně tak jako k ujednání o povinnosti spotřebitele v tomto případě hradit paušální částky jako náklady na zaslání písemných upomínek.
6. Dále soud dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku posoudil ujednání o smluvním poplatku vyčísleném ve výši 1.300 Kč ve vztahu s vyčíslenou roční procentní sazbou nákladů na 2. 969 % v případě splacení půjčené částky do 30 dnů, a to s ohledem na čl. 2 smlouvy, kde je stanoveno prodloužení poplatku o 7, 15 nebo 30 dnů v případě zaplacení dalšího poplatku 15 %, 25 % nebo 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny. Tato částka tak fakticky představuje další navýšení repo sazby stanovené původně ve výši 2. 969 %. Takto vysokou repo sazbu soud s ohledem na rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 považuje za úrokovou míru, která podstatně převyšuje hranici obvyklé úrokové úměry poskytovanou v daném období dle databáze ČNB, dle které činila v roce 2019 9 % průměrná úroková míra. RPSN uvedená ve smlouvě o zápůjčce pak tuto úrokovou míru podstatně převyšuje a proto soud toto ujednání posuzuje jako rozpor s dobrými mravy a jako neplatné ujednání dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku . Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření, že nelze oddělit část smlouvy týkající se RPSN od samotné zbývající části smlouvy o zápůjčce a dovodil proto neplatnost celé smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku , a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku , kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění, tedy žalobkyně má nárok na poskytnutou částku ve výši 4.000 Kč a na úroky z prodlení podle § 1970 obč. zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb. Další nároky požadované žalobkyní jsou neplatné a byly soudem z výše uvedených důvodů zamítnuty.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na nepatrný úspěch žalobkyně ve věci.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).