Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 235/2020-57
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 2.000 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 2.000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 2.000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 2.000 Kč. Uvedla, že její právní předchůdce (společnost právnická osoba) uzavřela dne 29. 10. 2014 se žalovanou smlouvu číslo o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které žalovaná v souvislosti s příjmem předmětných služeb převzala k dočasnému užívání zařízení právního předchůdce žalobkyně, a to modem označený jako MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA SN: MAC:58238C1D73EC (dále jen„ modem“). Žalovaná neplnila své (platební) povinnosti ze smlouvy, proto právní předchůdce žalobkyně od této smlouvy přípisem ze dne 11. 11. 2015 odstoupil. Žalovaná přes opakované výzvy právního předchůdce žalobkyně nevrátila modem. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč podle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Smlouvou číslo ze dne 29. 10. 2014 se společnost právnická osoba, zavázala poskytovat žalované za úplatu veřejně dostupné služby elektronických komunikací a současně jí přenechala do užívání modem za úplatu ve výši 70 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že v případě nevrácení pronajatého zařízení včas, je účastník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši podle ceníku.
Modem byl žalované předán dne 30. 10. 2014 (viz zakázkový list).
Přípisem ze dne 11. 11. 2015 společnost právnická osoba, z důvodu nehrazení poskytovaných služeb od smlouvy se žalovanou odstoupila s účinností od 20. 11. 2015 a vyzvala žalovanou k vrácení modemu ve lhůtě do 4. 12. 2015 s tím, že v opačném případě jí bude vyúčtována smluvní pokuta ve výši 7.000 Kč.
Přípisem ze dne 15. 12. 2015 byla žalovaná vyzvána k vrácení zařízení (modemu), resp. zaplacení smluvní pokuty, ve výši 2.000 Kč.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou; žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno ze strany společnosti právnická osoba, přípisem ze dne 15. 3. 2019.
Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu přípisem ze dne 1. 6. 2020, jímž žalovanou současně upozornila na možnost zahájení soudního řízení.
Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu podle ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Ujednání o smluvní pokutě soud shledal neplatným s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , ve kterém Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis); opačný postup je v rozporu se zásadou poctivosti, tudíž mu nelze přiznat právní ochranu. Odkazuje-li samotná smlouva na sazebník žalobkyně za účelem stanovení výše smluvní pokuty, lze takový odkaz považovat za obdobu sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách.
Ujednání o smluvní pokutě proto soud shledal neplatným ve smyslu ustanovení § 588 o. z, tudíž žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč, zamítl.
Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částka bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.