Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 148/2020-22
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení, IČO
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 566 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 916 Kč a částku 281,09 Kč.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 650 Kč a částky 36,91 Kč.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 810 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 916 Kč a částku 281,09 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 650 Kč a částky 36,91 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 810 Kč.</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 19. srpna 2020, na zaplacení částek 4 566 Kč a 328 Kč. Částka 3 916 Kč představovala nedoplatek pojistného za dobu od 1. srpna do 1. prosince 2019 v částce 3 916 Kč, poplatek za předčasné ukončení smlouvy v částce 350 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné v částce 300 Kč. Částka 328 Kč pak představovala úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, kdy šlo o úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, počítaný od 2. prosince 2019 do 19. srpna 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen číslo s počátkem pojištění od 1. dubna 2019. Jednalo se o životní pojištění PERPEKTIVA 7BN. Sjednáno bylo první pojistné 1 690 Kč, které bylo splatné vždy první den měsíčního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 1. prosince 2019 pro neplacení. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatku 350 Kč pak žalobkyně uvedla, že v souladu se smluvním ujednáním má pojistitel právo na úhradu správních a jiných nákladů souvisejících s pojištěním, přičemž výše poplatku je uvedena v Přehledu. Ohledně poplatku 300 Kč žalobkyně uvedla, že je účtován v souladu se sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů životního pojištění a na sjednanou povinnost k jejich úhradě byl žalovaný upozorněn rovněž dopisem, kterým byl žalobcem informován o zániku pojištění. Zřejmě k oběma poplatkům pak žalobkyně uvedla, že byli účastníky sjednány. Oprávněnost nároku na sjednané poplatky přitom žalobkyně dovozovala ze smluvního ujednání účastníků, že pokud nebylo pojistné zaplaceno řádně a včas, je žalobce oprávněn požadovat vedle dlužného pojistného rovněž úrok z prodlení, náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy a náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 3. května tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.
3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena žalobkyní uváděná smlouva, která obsahovala ujednání o pojištění za uváděné pojistné v měsíčním pojistném období. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a pojištěný a žalobkyně jako pojistitel. Soud však nezjistil, že by ve smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni poplatky 350 Kč a 300 Kč, nebo jakoukoli náhradu výdajů v této výši.
4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).
5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění řídil ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ.
6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v žalované částce 3 916 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tj. i ve vztahu k částce 281,09 Kč, představující tento zákonný úrok z prodlení z částky 3 916 Kč za období od 2. prosince 2019 do 19. srpna 2020 Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.
7. Ve zbytku, v části, týkající se placení částek 350 Kč a 300 Kč, nebylo možné uvažovat o platební povinnosti žalovaného, pokud by byla hodnocena jako poplatek. Sjednání takové povinnosti totiž soud po dokazování nezjistil. Žalobkyně ovšem tuto částku v žalobním návrhu označila také jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. V souvislosti se svými náklady ovšem neuvedla v jaké konkrétní výši je za konkrétní činnost musela vynaložit. Naopak uvedené částky hodnotila jako paušální náhradu. Požadavek na paušální náhradu výdajů, který by neměl odraz ve skutečně vynaložených nákladech a který by nebyl jako paušální náhrada zakotven v právním předpise, nebo sjednán, byl ovšem zapovězen již rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud proto pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ) žalobu v této části výrokem II. zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také úrok z prodlení ve zbývající části 36,91 Kč.
8. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 3 916 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 650 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 4 566 Kč činila 86 % a míra procesního úspěchu žalovaného 14 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 72 %.
9. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.
10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
11. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 810 Kč (~ 72 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.
12. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.
13. Protože předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování pojištění a inkasování pojistného, je také nutné tento případně vynaložený (neboť nebylo doloženo jeho zaplacení) výdaj na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátní zástupkyní žalobkyně, hodnotit jako neúčelný. V možnostech žalobkyně totiž jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.
14. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHm) nedošlo při činnosti advokátní zástupkyně žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti této zástupkyně na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.