Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
13 C 18/2021-45
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa právního zástupce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 25 680 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 939 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 939 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 8 741 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 747,40 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši
976 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 389,42 Kč zamítá.
VI. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 10,45 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení zamítá.
VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 939 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 939 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 8 741 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 747,40 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 976 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 389,42 Kč zamítá. VI. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 10,45 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení zamítá. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 680 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20 760 Kč představující jistinu 12 000 Kč a celkové náklady úvěru 8 760 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Úvěr byl poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 12 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 2 686,40 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 850,40 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 143,20 Kč a smluvní pokuta 7 000 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení a úrok z prodlení 10,45 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy.
2. Soud usnesením ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne 22. 5. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 12 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 20 760 Kč (jistina 12 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 8 760 Kč představující úrok 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl poskytnut, poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatek za správu úvěru 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 2 280 Kč) ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Dle ujednání. anonymizováno smlouvy vznikne žalobkyni v případě prodlení žalovaného nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalovaný dle obsahu žaloby a předpisu splátek uhradil pouze částku 2 080 Kč. Pohledávka byla nejprve postoupena společnosti právnická osoba, IČO. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dodatku ke smlouvě číslo ze dne datum došlo následně s účinností ke dni datum k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dle poštovního podacího lístku písemně vyrozuměn dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalovanému byla dle poštovního podacího lístku zaslána předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2020, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústav y v době uzavření předmětné smlouvy 8,49 % ročně. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil.
4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník “) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku .
5. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku , neboť tuto smlouvu uzavřeli žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).
8. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 ). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.
9. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v zásadě podána po právu. Soud shledal ustanovení o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč (tj. o skrytém smluvním úroku) za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok 73 % považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, kdy jako přiměřenou shledal úrokovou míru ve výši obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 8,49 %. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97 .
10. Soud má za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, fakticky těmito náklady skrytě navýšila smluvené úroky na 73 % z jistiny. Soud takto sjednaný zisk na straně žalobkyně považuje za nepřiměřený. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč (představující úrok 28 % z jistiny, poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatek za správu úvěru 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 2 280 Kč) je pro žalovaného hrubě nevýhodné a bylo sjednáno v rozporu s dobrými mravy. Co se týče požadovaného úroku 10,45 % ročně z částky
12 000 Kč od 21. 5. 2020, tento žalobkyni nelze přiznat, neboť se nejedná o obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankovními ústav y v době uzavření předmětné smlouvy, ta v době uzavření předmětné smlouvy činila 8,49 % ročně a v této výši soud žalobkyni úrok z jistiny přiznal. Současně tento požadovaný úrok 10,45 % ročně, nebyl jakkoli smluvně ujednán, a proto jej žalobkyni nelze přiznat.
11. Smluvní pokutu soud posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy dle § 122 odst. 3 ve spojení s § 168 odst. 1 tohoto zákona, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. S ohledem na uvedené soud nepovažuje smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč za přiměřenou, a proto přiznal žalobkyni smluvní pokutu 6 000 Kč, kterou považuje za zcela přiměřenou a souladnou s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Současně žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikl, když žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, a to ve výši 6 000 Kč, tedy ve výši ½ jistiny.
12. Žalovaný zaplatil na svůj dluh částku 2 080 Kč, která je (s ohledem na neplatnost ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru) plněním na jistinu a soudem vypočtený úrok ve výši 1 019 Kč (tj. 8,49 %, tedy obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústav y v době uzavření předmětné smlouvy), a proto soud žalobě vyhověl pouze co do částky 10 939 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 21. 5. 2020 do zaplacení, co do částky 6 000 Kč představující smluvní pokutu a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 976 Kč (tj. úrok 9,75 % ročně z částky 10 939 Kč od
22. 6. 2019 do 20. 5. 2020), a ve zbytku žalobu zamítl. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. l o. s. ř. o. s. ř. určena třídenní.
14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).