Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 4/2021-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 122,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 622,50 Kč, úrok z úvěru 25,85 % ročně z částky 7 500 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od datum do datum, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 622,50 Kč, úrok z úvěru 25,85 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum ve znění pozdějších doplnění a změn domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum a úroku ve výši 25,85 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel poskytl žalovanému dne datum bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 13 pravidelných splátkách, přičemž poslední splátka byla splatný dne datum. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný musel pro získání úvěru předložit občanský průkaz a případně i další platný úřední doklad (např. řidičský průkaz, cestovní pas apod.). Dále musel žalovaný k ověření své úvěruschopnosti předložit další dokumenty, které původní věřitel požadoval, jako je např. výpis z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu či jiné potvrzení o výši příjmu. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil a je v prodlení s úhradou jistiny ve výši 7 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Ode dne následujícího po datu splatnosti poslední dlužní splátky žalobkyně požaduje i přiznání zákonného úroku z prodlení a rovněž tak smluvně sjednaného úroku z úvěru ve výši 25,85 % ročně. Dle čl. V. smlouvy o úvěru požaduje žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 500 Kč za dobu od datum do datum, tj. částku ve výši 6 622,50 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný doposud dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil žalovaný. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), v jeho nepřítomnosti.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 000 Kč. V žádosti uvedl, že pobírá rentu ve výši 10 419 Kč, je rozvedený a žije v domácnosti s další výdělečně činnou osobou a v domácnosti jsou dvě vyživované děti. Průměrné měsíční příjmy domácnosti jsou 28 225 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 15 000 Kč, z čehož 7 500 Kč tvoří výdaje žalovaného. Výši příjmu žalovaného uvedenou v žádosti potvrzuje vyrozumívací dopis ze dne datum. Dne datum žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že v prosinci 2016 a lednu 2017 obdržel částku od Kooperativy vždy částku 10 419 Kč, když ústřižky poštovních poukázek nemůže doložit. Téhož dne uvedla v čestném prohlášení jméno příjmení, že jí žalovaný přispívá na nájem měsíčně 5 000 Kč, když celková výše nájemného i se zálohami činí 10 000 Kč měsíčně. Z Finanční analýzy provedené zprostředkovatelem úvěru jméno příjmení vyplývá, že dle jeho posouzení lze žalovanému poskytnout úvěru s maximální měsíční splátkou 1 919 Kč. Ke stejnému zjištění dospěl zprostředkovatel úvěru i listin ě Credit scoring. Téhož dne, tj. datum spolu uzavřeli společnost právnická osoba jako úvěrující - věřitel a žalovaný, označený ve smlouvě jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu jako úvěrovaný - dlužník smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě věřitel poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Dále ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za poplatek ve výši 360 Kč (v případě třetí a každé následující smlouvy o úvěru uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem se administrativní poplatek nevybírá a je nulový) a pevnou výpůjční úrokovou sazbu ve výši 28 % z jistiny za období, na které je úvěr poskytnut. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit částku v celkové výši 15 570 Kč, sestávající z jistiny ve výši 9 000 Kč a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 6 570 Kč, a to ve 13 splátkách ve výši 1 170 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 21. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Rozpis uvádějící lhůty pro splacení úroků, úplaty, administrativního poplatku a jistiny je uveden v Předpisu splátek, který tvoří nedílnou součást smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo ve spojení s Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru čl. číslo). Současně s podpisem smlouvy žalovaný udělil Souhlas se zpracováním osobních údajů a téhož dne mu byly poskytnuty informace týkající se poskytnutého spotřebitelského úvěru (zjištěno z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z notářského zápisu NZ číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba prodala část závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěru společnosti právnická osoba Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy). Dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě k zaplacení částky 19 791,83 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo. Současně bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni (zjištěno z Předžalobní výzvy a Oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s Podacím lístkem). Výzva byla doručena žalovanému dne datum (zjištěno ze Sledování zásilky číslo). Z potvrzení o expedici obyčejných zásilek nebyla činěna žádná skutková zjištění.
5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
13. Soud nevzal za prokázáno, že původní věřitel při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť vůbec nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezil na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl poskytnut úvěr za situace, kdy původní věřitel znal bezpečně pouze příjmovou situaci žalovaného, přičemž jediným příjmem žalovaného byla renta ve výši 10 419 Kč. Rovněž tak z předložené žádosti vyplývá, že žalovaný žije ve společné domácnosti s dalšími osobami a nezletilými dětmi. Skutečnost, že věřitel použil ke stanovení výše výdajů státem publikované údaje o minimálních výdajích společně posuzovaných osob v domácnosti, jej nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše minimálních výdajů na osobu ve společné domácnosti je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit věřiteli jako profesionálnímu poskytovateli spotřebitelských úvěrů, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. 5 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný stále dluží žalobkyni na jistině 7 500 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla dne datum předžalobní výzva.
15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 9 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný dluží žalobkyni částku 7 500 Kč.
16. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od datum, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků, tj. smluvní pokuty ve výši 6 622,50 Kč a úroku z úvěru 25,85 % ročně z částky 7 500 Kč od datum do zaplacení soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 7 500 Kč za dobu od datum do datum, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. K okamžiku prodlení žalovaného byl zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a proto soud zavázal žalovaného hradit úrok z prodlení v této výši.
17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalovaného byl nepatrný.
18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.