Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 85/2020-64

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Kateřinou Pelišovou v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa státního zastupitelství

o zaplacení 82 334 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku 12 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 500 Kč od 28. 2. 2020 do 26. 8. 2020 a z částky 12 750 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 69 584 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146 084 Kč od 28. 8. 2019 do 27. 2. 2020 a z částky 69 584 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce titul. jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku 12 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 500 Kč od 28. 2. 2020 do 26. 8. 2020 a z částky 12 750 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 69 584 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146 084 Kč od 28. 8. 2019 do 27. 2. 2020 a z částky 69 584 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 5. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky 146 084 Kč spolu s úrokem z prodlení z žalované částky od 28. 8. 2019 do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že dne 18. 2. 2014 podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklý mu nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v souvislosti s jeho dřívějším trestním stíháním uplatněný u žalované nebyl zcela uspokojen. Posuzované řízení skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2019, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2019. Posuzované řízení tedy trvalo 5 let, 3 měsíce a 17 dní. Žalobce je přesvědčen, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a rozhodnutí po více jak pěti letech nelze považovat za rozhodnutí učiněné v přiměřené lhůtě v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Nepřiměřenou délku posuzovaného řízení přičítá žalobce zejména postupu soudu prvního stupně, který nařídil první jednání ve věci až po 10 měsících od podání žaloby. Především však přes skutečnost, že šlo o standardní a nijak komplikovaný případ, docházelo ze strany soudu prvního stupně dlouhodobě ke zcela chybnému postupu, neschopnosti vyhotovit řádné rozhodnutí se všemi zákonnými náležitostmi, především k opakovanému nerespektování závazného právního názoru a pokynu odvolacího soudu, nadto nebyl ani schopen dodržet elementární požadavky na odůvodnění. Odvolací soud tak nakonec po opětovném vrácení věc přikázal k projednání jinému soudci soudu prvního stupně. I v následujícím pokračujícím řízení docházelo k průtahům na straně soudů obou stupňů, a to jak při vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí, tak při odesílání spisu odvolacímu soudu. Žalobce se na délce řízení nepodílel, zbytečně jej neprodlužoval, naopak se snažil nepřiměřené délce řízení a průtahům bránit, a to telefonickými a písemnými urgencemi soudu. Pro žalobce mělo celé řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní řízení vůči jeho osobě zcela zásadní a stěžejní význam, když mělo zajistit alespoň částečnou reparaci jemu tímto způsobené škody. Neustálé prodlužování věci však udržovalo žalobce v nejistotě, což se nepříznivě podepsalo ve všech oblastech jeho života. Žalobce je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení, čímž mu vznikla nemajetková újma, požaduje tedy náhradu nemajetkové újmy ve výši 146 084 Kč, kterou určil dle konstantní judikatury, tj. 20 000 Kč za rok, tedy celkem 85 932 Kč, když tuto částku je dle žalobce třeba navýšit o 10% s ohledem na složitost řízení, o 10% s ohledem na jednání žalobce, o 20% s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobce a o 30% s ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení. Dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení z uvedené částky od 28. 8. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2020 uvedla, že nárok žalobce neuznává. Činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 27. 8. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 146 084 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka. K projednání nároku došlo dne 24. 8. 2020, žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, celková délka řízení je hodnocena jako nepřiměřená. Žalovaná proto poskytla žalovanému odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 63 750 Kč, o čemž rozhodla ve svém stanovisku ze dne 24. 8. 2020. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. (dále také jen„ sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu“), přičemž za základní částku za rok trvání řízení považuje 15 000 Kč, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to proto, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení ani pro snížení základní částky. Význam řízení pro žalobce shledává žalovaná jako běžný, a to i s ohledem na judikaturu ESLP. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce podáním ze dne 27. 8. 2020 vzal zpět žalobu v rozsahu částky 63 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 750 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná mu tuto částku plnila v souladu se svým stanoviskem ze dne 24. 8. 2020. Částka byla na účet žalobce připsána dne 26. 8. 2020. Žalobce však nesouhlasil se závěry žalované ohledně určení výše základní částky ani s konstatováním absence důvodů pro navýšení ze zákonných hledisek, a proto se nadále domáhal zaplacení částky 82 334 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146 084 Kč od 28. 8. 2019 do 26. 8. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 82 334 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

5. Žalobce ve své replice ze dne 24. 9. 2020 reagoval na podání žalované, přičemž shodně jako ve svém podání ze dne 27. 8. 2020 uvedl, že nesouhlasí s výší zadostiučinění za jeho nemajetkovou újmu, kterou vyčíslila žalovaná. Dle jeho názoru by základní částka za rok řízení měla být navýšena, neboť dle judikatury českých soudů i ESLP je odškodňovací řízení za škodu způsobenou v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení o náhradě škody za nepřiměřenou délku jiného řízení typově právě takovým rozhodnutím, v němž je třeba vycházet z vyšší základní částky. Tím spíše pokud odškodňovací řízení trvalo tak dlouho. Stejně tak je dle žalobce na místě základní částku odškodnění dle jednotlivých zákonných kritérií navýšit. Vzhledem k tomu, že žalovaná přiznala žalobci částku 63 750 Kč, kterou uradila až několik měsíců po podání žaloby, byla žaloba co do této částky důvodná a je důvodná i v jejím zbytku.

6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. číslo jednací, řízení co do částky 63 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 750 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 82 334 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146 084 Kč od 28. 8. 2019 do 26. 8. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 82 334 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení.

7. Soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili (žalobce v podání ze dne 4. 11. 2020; žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 8. 2020).

8. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

9. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění ve výši 146 084 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka dne 27. 8. 2019 (zjištěno z doručenky do datové schránky žalované; výzvy k náhradě nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení ze dne 27. 8. 2019; Stanoviska žalované ze dne 26. 8. 2020).

10. Žalovaná dne 24. 8. 2020 vydala k uplatněnému nároku stanovisko, jímž přiznala žalobci částku 63 750 Kč (zjištěno ze Stanoviska žalované ze dne 26. 8. 2020)

11. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále také jen„ soud I. stupně“) sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti:

Dne 18. 2. 2014 byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podána žaloba, jíž se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 421 673 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním a nepřiměřenou délkou zde posuzovaného řízení. Dne 20. 2. 2014 vyzval soud žalovanou k vyjádření se k žalobě ve lhůtě 15 dní. Dne 27. 3. 2014 podala žalovaná vyjádření. Dne 9. 4. 2014 soud vyžádal přílohový spis název soudu, sp. zn. spisová značka. Dne 29. 7. 2014 soud nařídil jednání na 18. 12. 2014. Dne 27. 10. 2014 žalovaná oznámila soudu, že ji zastupuje anonymizováno 7 slov. Dne 11. 12. 2014 do spisu nahlédl právní zástupce žalované. Dne 15. 12. 2014 bylo jednání z důvodu nemoci soudce odročeno na neurčito. Dne 7. 1. 2015 bylo nařízeno jednání na 12. 3. 2015.

Dne 12. 3. 2015 se ve věci konalo jednání, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo z důvodu výslechu žalobce a splnění výzvy k doložení dalších důkazů odročeno na 28. 5. 2015. Dne 20. 3. 2015 se k věci vyjádřila žalovaná, toto bylo dne 31. 3. 2015 zasláno žalobci.

Dne 28. 5. 2015 se ve věci konalo jednání, byl vyslechnut žalobce a jednání bylo za účelem vynesení rozsudku odročeno na 3. 6. 2015. Dne 2. 6. 2015 vyčíslil žalobce náklady řízení.

Dne 3. 6. 2015 byl vyhlášen rozsudek č. j. číslo jednací, jehož výrokem I. soud uložil žalované zaplatit žalobci z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení částku 33 108 Kč spolu s úrokem z prodlení a ve výroku II. a III. žalobu ve zbytku zamítl. Rozsudek nabyl částečně právní moci dne 14. 12. 2015. Dne 8. 7. 2015 podal žalobce proti rozsudku odvolání, doplnění odvolání bylo podáno dne 30. 7. 2015. Dne 21. 7. 2015 podala žalovaná odvolání, doplnění odvolání bylo podáno dne 3. 8. 2015. Dne 4. 8. 2015 bylo odvolání žalobce doručeno žalované společně s výzvou k vyjádření. Dne 5. 8. 2015 bylo odvolání žalované doručeno žalobci společně s výzvou k vyjádření.

Dne 25. 8. 2015 byla věc předložena Městskému soudu v Praze. Dne 27. 8. 2015 vyzval Městský soud v Praze žalobce i žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s projednání věci bez nařízení jednání. Dne 3. 9. 2015 se k výzvě vyjádřila žalovaná. Dne 3. 9. 2015 bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalované ze dne datum.

Dne 9. 11. 2015 konal Městský soud v Praze ve věci jednání a vyhlásil rozsudek č. j. číslo jednací, kterým částečně rozsudek soudu I. stupně zrušil a částečně ho potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 12. 2015 Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný s ohledem na nedostatek důkazů, při hodnocení výše zadostiučinění pak nevycházel soud I. stupně z rozsáhlé judikatury.

Dne 10. 12. 2015 byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 15. 12. 2015 soud nařídil jednání na 27. 4. 2016.

Dne 27. 4. 2016 konal soud I. stupně ve věci jednání, které bylo z důvodu návrhu žalobce na provedení důkazů - výslechu svědků odročeno na 31. 8. 2016. Dne 1. 6. 2016 bylo jednání odročeno na 22. 9. 2016 z důvodu překážek na straně soudu. Dne 1. 9. 2016 se z jednání omluvila svědkyně z důvodu povinného pracovního školení.

Dne 22. 9. 2016 se konalo jednání, byli vyslechnuti svědci, přičemž jednání bylo z důvodu výslechu poslední svědkyně, která se na jednání soudu nedostavila, odročeno na 30. 11. 2016.

Dne 30. 11. 2016 se ve věci konalo jednání. Byla vyslechnuta svědkyně a došlo k odročení z důvodu vyhlášení rozsudku na 8. 12. 2016.

Dne 8. 12. 2016 byl vyhlášen rozsudek č. j. číslo jednací, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci z titulu nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení částku 66 108 Kč s příslušenstvím a z titulu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání částku 55 000 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Rozsudek nabyl částečně (co do zamítavého výroku II.) právní moci dne 26. 1. 2017. Dne 16. 1. 2017 podal žalobce odvolání, doplnění odvolání bylo podáno dne 23. 2. 2017. Dne 24. 1. 2017 podala žalovaná odvolání, doplnění odvolání bylo podáno dne 15. 2. 2017. Dne 19. 1. 2017 bylo odvolání žalobce doručeno žalované společně s výzvou k vyjádření. Dne 23. 1. 2017 bylo odvolání žalované doručeno žalobci společně s výzvou k vyjádření. Dne 23. 2. 2017 zaslal žalobce vyjádření k odvolání žalované.

Dne 7. 3. 2017 byla věc předložena Městskému soudu v Praze. Dne 21. 3. 2017 bylo ve věci nařízeno jednání na den 24. 4. 2017. Dne 27. 3. 2017 zaslal právní zástupce žalobce omluvu z jednání z důvodu kolize a žádost o odročení jednání o odvolání. To bylo dne 29. 3. 2017 odročeno na 29. 5. 2017. Jednání nařízené na den 29. 5. 2017 bylo z důvodu onemocnění předsedkyně senátu dne 25. 5. 2017 odročeno na neurčito. Dne 14. 6. 2017 Městský soud v Praze usnesením č. j. číslo jednací rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, přičemž nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce soudu I. stupně. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 8. 2017 Odvolací soud uvedl, že se soud I. stupně neřídil závazným právním názorem, když nedostatečně provedl dokazování a s provedenými důkazy se jednoznačně nevypořádal.

Dne 4. 7. 2017 byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 7. 11. 2017 soud I. stupně nařídil ve věci jednání na den 6. 2. 2018. Dne 14. 11. 2017 zaslal právní zástupce žalobce omluvu z důvodu plánované dovolené a požádal o odročení jednání. Dne 16. 11. 2017 bylo jednání odročeno na 20. 2. 2018.

Dne 20. 2. 2018 se konalo jednání před soudem I. stupně., které bylo z důvodu vyžádání spisu název soudu sp. zn. spisová značka odročeno na 6. 4. 2018. Dne 12. 3. 2018 byl vyžádán přílohový spis, ten byl dne 29. 3. 2018 připojen.

Dne 6. 4. 2018 se ve věci konalo jednání, byl proveden jako listinný důkaz přílohový spis název soudu sp. zn. spisová značka, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 16. 4. 2018 Dne 10. 4. 2018 doručil žalobce vyčíslení nákladů řízení. Dne 16. 4. 2018 tak učinila žalovaná.

Dne 16. 4. 2018 byl vyhlášen rozsudek č. j. číslo jednací, jeho výrokem I. uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 68 358 Kč s příslušenstvím a výrokem II. byla žaloba, aby byla žalované uložena povinnost žalobci uhradit částku 253 315 Kč s příslušenstvím, zamítnuta, výrokem III. nebyl žádnému z účastníků přiznán nárok na náhradu nákladů řízení. Dne 14. 5. 2018 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku do dne 18. 6. 2018, tomuto bylo vyhověno. Dále požádala dne 18. 6. 2018 o prodloužení do 13. 7. 2018, čemuž bylo také vyhověno. Dne 30. 7. 2018 podala žalovaná odvolání. Dne 30. 7. 2018 podal žalobce odvolání. Dne 5. 9. 2018 bylo odvolání žalované doručeno žalobci společně s výzvou k vyjádření a výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 7. 9. 2018 uhradil žalobce soudní poplatek. Dne 16. 10. 2018 bylo odvolání žalobce doručeno žalované společně s výzvou k vyjádření. Dne 13. 11. 2018 podal žalobce žádost o odstranění průtahů v řízení a návrh na přiznání zvýšené kompenzace.

Dne 11. 12. 2018 byla věc předložena Městskému soudu v Praze. Dne 14. 12. 2018 vyzval odvolací soudu žalobce i žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Dne 19. 12. 2018 zaslala žalovaná vyjádření k výzvě. Dne 8. 1. 2019 bylo nařízeno jednání na 11. 2. 2019. Dne 15. 1. 2019 zaslal právní zástupce žalobce omluvu z důvodu plánované dovolené a žádost o odročení jednání o odvolání. Jednání tak bylo dne 17. 1. 2019 odročeno na 4. 3. 2019.

Dne 4. 3. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, to bylo odročeno na 11. 3. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku.

Dne 11. 3. 2019 byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací Odvolací soud řízení o odvolání žalobce zastavil, rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil a částečně změnil a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 6. 2019. Dne 9. 4. 2019 požádal předseda senátu odvolacího soudu o prodloužení lhůty k vypracování písemného znění rozsudku do 10. 5. 2019, čemuž bylo vyhověno. Dne 9. 5. 2019 požádal o prodloužení do 15. 5. 2019, čemuž bylo také vyhověno.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil.

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení; vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Délka posuzovaného řízení činila 5 let a 3 měsíce, tj. od podání žaloby dne 18. 2. 2014 do právní moci konečného rozsudku ve věci ze dne 11. 3. 2019, č. j. číslo jednací, tedy do 4. 6. 2019.

24. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu). Třikrát rozhodoval ve věci samé soud I. stupně, stejně tak soud odvolací. Zde je na místě hodnotit postup soudu. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ač byl postup soudu v posuzovaném řízení v drtivé většině plynulý a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách (viz dále), je především nutné soudu vytknout, že byla vydána dvě nepřezkoumatelná rozhodnutí, druhé z nich bylo navíc i v rozporu se závaznými názory odvolacího soudu, s čímž následně souviselo i přidělení věci jinému soudci. V obou případech šlo o zcela zásadní pochybení na straně rozhodujícího orgánu, které vedlo ke značným průtahům v řízení, a soud tak toto přičetl k tíži žalované. Dále soud konstatuje, že obecně by měly být úkony činěny v rozestupech max. tří měsíců, nicméně u některých úkonů soudu se očekává, že budou provedeny neprodleně a to i s ohledem na jejich (nižší) složitost, například rozeslání odvolání ostatním účastníkům a vyjádření k tomuto odvolání a následné předložení věci odvolacímu soudu, což se v projednávané věci nestalo. Navíc soudy obou stupňů opakovaně odročovaly jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku a následně opakovaně žádaly o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku. Soud ve třech případech odročil jednání z důvodu překážek na straně soudu. Lze tak konstatovat, že soudy obou stupňů se na délce posuzovaného řízení zásadní měrou podílely. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že předmětem posuzovaného řízení bylo odškodnění žalobce za škodu a za utrpěnou nemajetkovou újmu za trestní stíhání a jeho délku, kdy v těchto typech řízení je nutno dbát zvýšené snahy o jeho urychlené skončení. K tvrzení žalobce, že soud nařídil jednání až po deseti měsících od podání žaloby, soud konstatuje, že žaloba byla podána dne 18. 2. 2014 a jednání ve věci bylo nařízeno již dne 29. 7. 2014, tedy po pěti měsících. Toto jednání bylo dne 15. 12. 2014 z důvodu nemoci soudce odročeno. Neprodleně poté (dne 7. 1. 2015) byl nařízen nový termín jednání soudu. Soud v mezidobí vyžádal přílohový spis název soudu a vyjádření žalované k žalobě. V tomto období tak nelze shledat průtahy v postupu soudu.

25. Co se týká složitosti věci, soud neshledal v posuzované věci skutkovou a právní složitost. Jde o standardní případ odškodnění, který je u Obvodního soudu pro Prahu 2 řešen zcela běžně. V tomto ohledu je nutné konstatovat, že posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, na každém z nich 3x. Před soudy obou stupňů se konala jednání (soud I. stupně konal 7x jednání a 3x za účelem vyhlášení rozsudku, soud odvolací konal 2x jednání a 1x za účelem vyhlášení rozsudku), bylo dokazováno listinnými důkazy, včetně přílohových spisů a dále výslechy svědků. S ohledem na množství provedených důkazů a množství vyslechnutých svědků lze shledat určitou procesní složitost.

26. Význam posuzovaného řízení považuje žalobce pro svou osobu za zcela zásadní a stěžejní, přičemž považuje odškodňovací řízení za typ řízení, u nějž zvýšený význam pro poškozeného plyne ze samotné podstaty řízení, jako je tomu dle judikatury ESLP a Nejvyššího soudu u řízení trestích, opatrovnických, pracovněprávních či u věcí osobního stavu nebo věcí tykajících se života či zdraví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. ). S tímto závěrem se však soud neztotožňuje, neboť pokud judikatura ohledně odškodňovacích řízení u tohoto typu řízení konkrétně nepresumovala zvýšený význam pro poškozeného (jak to bylo u jiných řízení), je zcela zřejmé, že tak ani nebylo zamýšleno (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). S ohledem na uvedené tak soud shledal význam řízení pro žalobce jako standartní.

27. Dalším kritériem je chování poškozeného, resp. žalobce. Ten dne 13. 11. 2018 podal žádost o odstranění průtahů v řízení a snažil se tak vyvíjet činnost směřující k zamezení dalších průtahů ve vztahu k projednání podaného odvolání. Avšak ze spisu dále vyplývá, že musel být jednou vyzýván k zaplacení soudního poplatku, 3x došlo k odročení nařízeného jednání z důvodu omluvy jeho právního zástupce (v jednom případě z důvodu kolize, v dalších dvou z důvodu dovolené). Je tedy zřejmé, že žalobce vyvíjel určitou aktivní činnost k zamezení průtahů v řízení, nicméně i díky jeho chování došlo k prodloužení délky řízení. Při zohlednění postupů žalobce v řízení dospěl soud k závěru, že nelze základní částku v tomto ohledu zvýšit ani snížit.

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Řízení nebylo skutkově a právně složité, probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, žalobce se na délce řízení zásadně nepodílel a význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní, nicméně na délce řízení se nejvýznamnější měrou podílel soud I. stupně, neboť jeho rozhodnutí byla zrušena pro nepřezkoumatelnost a navíc se neřídil závazným právním názorem soudu odvolacího. Celková délka řízení byla 5 let a 3 měsíce, což neodpovídá složitosti řízení a podílu žalobce na délce řízení. V posuzovaném řízení proto došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době a v důsledku toho i ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobce na délce řízení nebyl významný a zásadní měrou se na délce řízení podílel soud I. stupně.

29. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Při určení základní částky odškodnění hraje zásadní roli celková délka řízení. V posuzovaném případě bylo řízení zahájeno dne 18. 2. 2014 podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 2 a skončeno dne 4. 6. 2019 nabytím právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2019, č. j. číslo jednací. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je na místě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Při zhodnocení všech aspektů posuzovaného řízení a především jeho délky tak soud dospěl k závěru, že adekvátní základní částka za jeden rok řízení v projednávané věci je 15 000 Kč Částku, ke které soud dospěl součinem základní částky za jeden rok řízení, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částka přiměřeného zadostiučinění za celkovou dobu posuzovaného řízení tak je 63 750 Kč ( (1 250/2) x 24 = 15 000; 1 250 x 39 = 48 750 (. Soud dále základní částku navýšil o 30 % za postup soudu ve věci, který se svými pochybeními významně podílel na celkové době řízení. Současně je na místě snížit základní částku o 10% vzhledem ke skutečnosti, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Základní částku soud nenavýšil ani nesnížil s ohledem na další posuzovaná kritéria: chování žalobce, složitost řízení a význam předmětu pro žalobce. Celková výše přiměřeného zadostiučinění tak činí 76 500 Kč. Od této částky je ovšem třeba dále odečíst přiznané zadostiučinění ve výši 63 750 Kč, které bylo žalobci již poskytnuto.

30. Soud tak s ohledem na uvedené žalobě vyhověl v částce 12 750 Kč (76 500 – 63 750), ve zbývající částce 69 584 Kč (82 334 – 12 750) soud žalobu zamítl.

31. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 76 500 Kč od 28. 2. 2020 do 26. 8. 2020 a úrok z prodlení z částky 12 750 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení. Žalobci nebyl přiznán úrok z prodlení z částky 146 084 Kč od 28. 8. 2019 do 27. 2. 2020 a z částky 69 584 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 27. 8. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 27. 2. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 28. 2. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. ). Žalobce původně požadoval částku 146 084 Kč spolu s úrokem z prodlení od 28. 8. 2019 do zaplacení. Žalovaná v průběhu řízení žalobci přiznala částku 63 750 Kč, žalobce tedy vzal žalobu v rozsahu této částky a úroku z prodlení z této částky od 27. 8. 2020 do zaplacení zpět. Předmětem řízení tak dále byla částka 82 334 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 146 084 Kč od 28. 8. 2019 do 26. 8. 2020 a s úrokem z prodlení z částky 82 334 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení. Žalobce byl plně úspěšný co do částky 76 500 Kč, soud mu tedy přiznal i úrok z prodlení z této částky od 28. 2. 2020 do 26. 8. 2020 a z částky 12 750 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , která byla ke dni 28. 2. 2020 10 %. Nutno dodat, že soud vzal za prokázané, že částka 63 750 Kč byla žalobci uhrazena dne 27. 8. 2020, neboť sice uvedené nebylo doloženo žádným listinným důkazem a soud tak vycházel z tvrzení žalobce, nicméně žalovaná měla možnost se k tomuto tvrzení žalobce vyjádřit a zároveň měla možnost tento fakt sporovat i v případném odvolání proti usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2020, jímž soud částečně řízení zastavil.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady řízení žalobce jsou představovány částkou 22 570 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 20 570 Kč. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát ve věci dle ust. , (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ) ve spojení s ust. , d) advokátního tarifu vykonal 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé, vyjádření se k podání žalované, částečné zpětvzetím žaloby a vyjádření k výzvě soudu. K odměně advokáta se dále připočítává částka 1 500 Kč představující režijní paušál dle ust. advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z 5 úkonů právní služby. Přestože advokát nedoložil, zda je plátcem daně z přidané hodnoty, je toto zřejmé z výpisu z administrativního registru ekonomických subjektů, proto mu soud k odměně a režijnímu paušálu přiznal i částku 3 570 Kč (21 % z 17 000 Kč) a to dle ust.

33. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s  věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněná právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.