Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 401/2020-77
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o zaplacení částky 21.008 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9.600 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 11.408 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.440,87 Kč, úrokem 20,98% ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72% ročně z částky 9.612,63 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3.331,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.612,63 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.012,63 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9.600 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 11.408 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.440,87 Kč, úrokem 20,98% ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72% ročně z částky 9.612,63 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3.331,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.612,63 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.012,63 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 23. 7. 2020 domáhal proti žalované uhrazení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva II) a dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva I). Součástí Smlouvy I a II byly Smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy I a II. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce postupoval před jejich uzavřením v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a řádně prověřoval schopnost žalované úvěr zaplatit, s přihlédnutím k obsahu čl. 7 Smluvních podmínek měl za to, že tento postup byl dostatečný, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v obou případech v kartě zákazníka. Na základě Smlouvy I právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaná potvrdila jejím podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala kromě této částky uhradit též částku 1.400 Kč, představující sumarizovaný zápůjční úrok ve výši 23,72% ročně, sjednaný dle čl. 1 Smluvních podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4.000 Kč, tj. poplatek celkem ve výši 7.400 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku ve výši 17.400 Kč splácet a to včetně doplňkové služby životního pojištění ve výši 290 Kč měsíčně, v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, se splatností první splátky dne 1. 5. 2017. Žalovaná své povinnosti ze Smlouvy I neplnila řádně a včas a z tohoto právního titulu uhradila částku 5.000 Kč. Žalobce proto po ní požaduje zaplacení částky 12.690 Kč (dlužná jistina 9.612,63 Kč a dlužné úhrady 3.077,37 Kč), kapitalizované úroky 6.010,64 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 2.024,82 Kč, úroky ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 9.612,63 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z téže výše dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na základě Smlouvy II právní předchůdce žalobce poskytl žalované v den jejího uzavření částku 6.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem této Smlouvy. Žalovaná se zavázala kromě této částky zaplatit sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 546 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,98%, odměnu za administrativní činnost 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1.800 Kč a kromě toho za doplňkovou službu životní pojištění částku 172 Kč. Celkovou částku 9.718 Kč se žalovaná zavázala splácet ve formě 43 týdenních splátkách po 226 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 3. 2017. Žalovaná si své povinnosti ze Smlouvy II neplnila řádně a včas a uhradila částku 1.400 Kč. Žalobce tedy z tohoto právního titulu požaduje po žalované zaplacení částky 8.318 Kč (dlužná jistina 6.000 Kč a dlužný poplatek 2.318 Kč), kapitalizované úroky 3.430,23 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.306,78 Kč, úroky ve výši 20,98% ročně z dlužné jistiny 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z téže výše dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum na žalobce, jako nového věřitele a to s účinností od 6. 12. 2019, změnu věřitele písemně oznámil dopisem z téhož data. Žalobce v souladu s ust. § 142a o.s.ř. vyzval žalovanou k dodatečné úhradě shora uvedeného dluhu, žalovaná však ani na tuto výzvu nereagovala, ničeho více než je tvrzeno v žalobě neuhradila.
2. Na výzvu soudu k doplnění neúplných žalobních tvrzení ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), v souladu se stávající judikaturou, žalobce v podání ze dne 22. 2. 2021 zopakoval citaci zákona § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , čl. 7 a 7.2 Smluvních podmínek a dále poukázal na obsah karet zákazníka, jejichž obsah vyplněný žalovanou si ověřil před uzavřením Smlouvy I a II, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, z nájemní smlouvy a z výpisu z účtu. Dále tvrdil, že přihlédl k obsahu insolvenčního rejstříku a dospěl k závěru, že je s ohledem na příjem žalované v jejich schopnostech a možnostech poskytnuté peněžní plnění i s poplatkem vrátit. Žalobce neměl pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka, s ohledem na možnost, že by žalovaná neúplným, či nepravdivým tvrzením mohla být trestně stíhaná ve smyslu ust. § 211 trestního zákoníku .
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v průběhu soudního řízení procesně nečinná. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, i když jí bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř. ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. dne 22. 2. 2021 (pondělí, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnila, ani se neomluvila. Žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti. Proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ). Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalobkyni doručena též žaloba dne 18. 1. 2021, aniž by na její doručení nějak reagovala.
4. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: Smlouvou o půjčce z datum a datum, Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek z datum, včetně přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek, strany 243 a 275 ze Seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek z datum, karty zákazníka z 2. 6. 2016 a 21. 3. 2016, podacími lístky ze 7. 1. 2020 a 10. 5. 2020, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před žalobou ze 7. 5. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
5. Právní předchůdce žalobce na základě podpisu Smlouvy I poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a to v hotovosti a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši 7.690 Kč (který obsahoval též poplatek doplňkové služby životního pojištění 290 Kč), tj. celkem 17.690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, se splatností první splátky nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy I (zjištěno ze Smlouvy I). Na základě Smlouvy II právní předchůdce žalobce poskytl žalované ke dni jejího podpisu peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a to v hotovosti s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 3.718 Kč (obsahoval též dodatečnou službu životního pojištění ve výši 172 Kč), tj. celkem 9.718 Kč ve 43 týdenních splátkách po 266 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 3. 2017 (zjištěno ze Smlouvy II). Soud nečinil žádná skutková zjištění ze Smluvních podmínek, neboť byly soudu předloženy samostatně bez podpisu žalované. Smlouvy I a II Smluvní podmínky neobsahovaly s ohledem na obsah jejich zadní a poslední strany, která byla opatřena podpisy smluvních stran pod ustanovením bodu 6. Závěrečná ustanovení. Z karty zákazníka – hodnocení bonity /žádosti o úvěr ze dne 21. 3. 2016 soud zjistil, že je opatřena podpisem žalované uvedením adresy trvalého pobytu a adresou zaměstnavatele s příjmem 12.800 Kč, celkovými výdaji 10.100 Kč (nájemné 6.000 Kč, výdaje na domácnost 4.000 Kč, spoření /pojištění 100 Kč). Z karty zákazníka – hodnocení bonity/ žádosti o úvěr ze dne 2. 6. 2016 soud zjistil, že je opatřena podpisem žalované s uvedením osobních údajů zákazníka, adresou trvalého pobytu s tím, že se jedná o samostatně žijící osobu v nájemním bytě s adresou zaměstnavatele (právnická osoba, jako v případě předcházející karty zákazníka), s čistou mzdou 12.000 Kč a výdaji 11.200 Kč (nájemné 6.000 Kč, výdaje na domácnost 4.000 Kč, splátky úvěru 1.200 Kč). Dle údajů z karet zákazníka měla žalovaná v obou případech předložit dokumenty na ověření finanční situace a to výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu. Tyto listin y soud k dispozici neměl, proto tyto údaje ověřovat nemohl a nebylo prokázáno, že je měl k dispozici i právní předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II, jak byly vymezeny v žalobě za žalovanou, postoupil, jak bylo zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek, s účinností 6. 12. 2019 na žalobce (zjištěno z přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek, strana 275 a 243 ze Seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdce žalobce změnu v osobě věřitele oznámil žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval žalovanou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před žalobou (zjištěno z předžalobní upomínky), z podacích lístků ze dne 7. 1. a 10. 5. 2020 bylo zjištěno, že uvedené výzvy – oznámení, byly žalované doručovány prostřednictvím držitele poštovní licence České pošty na adresu, kterou žalovaná za tímto účelem uvedla ve Smlouvě I a II.
6. Podle ustanovení § 2395 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
11. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v předmětné věci podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.
13. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrující) a žalovanou (dále též spotřebitelkou), byly dne datum a datum uzavřeny Smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany a obsah uzavíraných Smluv I a II, je nutno jejich obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.) též podle ust. § 145 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smluv I a II, tj. včetně novely zákona č. 43/2013 Sb. a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejich uzavíráním v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), soud přitom poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smluv I a II mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně splácet poskytnutý úvěr. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovanou v kartě zákazníka a to je podle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní úpravě ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I a II, nedostatečné. Soud zjistil, že žalovaná vyznačila v kartě zákazníka další listin y, které měly být předloženy právnímu předchůdci žalobce a to konkrétně výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tyto listin y žalobce a to ani dodatečně na výzvu soudu spolu s dalšími listinami žalobce nepředložil, a proto neprokázal, že právní předchůdce žalobce měl tyto listin y k dispozici a ověřoval si správnost údajů uvedených žalovanou v kartě zákazníka. Rovněž také další tvrzení, že právní předchůdce žalobce nahlížel do insolvenčního rejstříku nebylo prokázáno. Ani listin listina , která by toto tvrzení osvědčovala, nebyla ani na výzvu soudu doložena. Soud proto vycházel pouze z žalobních tvrzení a skutkových zjištění učiněných z listin, předložených se žalobou. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce – úvěrující si žádné podklady nevyžádal a proto nebylo možné, aby řádně posoudil schopnost žalované – spotřebitelky, pouze na základě jejího prohlášení. Zvláště při uzavírání Smlouvy II měl být právní předchůdce obezřetný a pamatovat na zákonnou povinnost s odbornou péčí prověřovat schopnost žalované úvěr splácet, když žalované poskytl za stejných podmínek uvedených žalovanou v kartě zákazníka dne 21. 3. 2016 10.000 Kč a žalovaná po čtvrt roce požadovala po něm poskytnutí další zápůjčky, tentokrát ve výši 6.000 Kč. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajících z ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smluv I a II. Úvěrující si za těchto podmínek nemohl být jistý, zda úvěr bude spotřebitelkou řádně splácen. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující nemohl spotřebitelce předmětné zápůjčky poskytnout. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebitelce úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy I a II, k ní soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018 , 33Cdo 201/2018 , rozhodnutí Ústavního soudu ČR, spi. zn. III ÚS 4129/18 , apod.). Je nutno podotknout, že úvěrující před uzavřením Smluv nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalované vymáhány nějaké dluhy. Úvěrující ani nenahlédl do rejstříků např. příjmení a NRKI, ze kterých by také mohl zjistit, jaká je solventnost spotřebitelky a nezjistil také ani konkrétní poměry žalované např. ze SIPO, apod. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovanou nebyla právním předchůdcem žalobce – úvěrujícím dostatečně, řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet zápůjčku a Smlouvy I a II jsou z tohoto důvodu neplatné podle ust. § 580 odst. 1 o. z. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné Smlouvy I a II, je povinna tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná v případě Smlouvy I převzala jistinu ve výši 10.000 Kč a z této jistiny vrátila právnímu předchůdci žalobce částku 5.000 Kč. V případě Smlouvy II žalovaná převzala jistinu ve výši 6.000 Kč a vrátila 1.400 Kč, a proto je povinna žalobci zbytek z těchto jistin tj. 9.600 Kč vrátit. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalované výzva (návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, a proto soud zavázal žalovanou zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor soud, aniž by zkoumal přiměřenost smluvních pokut a poplatků, zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, jejíž součástí byly i pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, byla prokázána aktivní procesní legitimace žalobce pro toto řízení, změna v osobě věřitele byla žalované dopisem z téhož data řádně oznámena. Žalovaná ke dni podpisu Smlouvy I a II převzala celkem peněžní plnění ve výši 16.000 Kč a tím je dána její pasivní procesní legitimace pro toto řízení.
14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně úspěšnější a měla právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
15. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).