Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 547/2020-31
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr Martinem Skalickým v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupena advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
poskytujícím právní služby jako společník název advokátní kanceláře anonymizována tři slova.
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného
o zaplacení 34 322 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 3. 9. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 15 322 Kč, úroku z prodlení, představujícím rozdíl mezi žádaným kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 025 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 322 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení na straně jedné a úrokem z prodlení přiznaným v bodě I. výroku tohoto rozsudku na straně druhé, kapitalizovaného úroku ve výši 5 429,24 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 3. 9. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 15 322 Kč, úroku z prodlení, představujícím rozdíl mezi žádaným kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 025 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 322 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení na straně jedné a úrokem z prodlení přiznaným v bodě I. výroku tohoto rozsudku na straně druhé, kapitalizovaného úroku ve výši 5 429,24 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní společností právnická osoba, IČO, uzavřel dne 2. 9. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23,72 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném na 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Žalovaný si dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 522 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 58 týdenních hotovostních splátkách po 609 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, kdy nehradil řádně a včas sjednané splátky, přičemž poslední splátku uhradil dne 19. 9. 2017. Žalovaný na pohledávku do jejího postoupení žalobkyni uhradil jen 1 000 Kč, z toho na úrok 706,14 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 1 700 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá částky 22 500 Kč, skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 200 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso 4 300 Kč, jakož i kapitalizovaných úroků 2 334,27 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení 1 137,50 Kč a dále úroků a úroků z prodlení z jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.
4. Soud má z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených k důkazu při jednání soudu (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 2. 9. 2017, karta zákazníka / žádost o zápůjčku ze dne 2. 9. 2017, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (neúplná) včetně neúplné částí seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, podací lístek ze dne 13. 12. 2019, předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020, podací lístek ze dne 1. 5. 2020) za prokázaný skutkový stav, uvedený dále v bodech 5. až 7.
5. Je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne 2. 9. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23,72 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném na 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Žalovaný si dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 522 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 58 týdenních hotovostních splátkách po 609 Kč. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni.
6. Není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Ze zákaznické karty je prokázáno, že žalovaným byly předloženy některé podklady pro posouzení jeho úvěruschopnosti (výplatní pásky, pracovní smlouva), avšak nelze dojít k závěru, že byla - byť ve zcela minimální míře – prověřena jeho úvěruschopnosti ve smyslu § 84 -89 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť jednak nebyly nijak doloženy výdaje žalovaného a zejména není zřejmé, jaké ze získaných informací vyvodila právní předchůdkyně žalobkyně závěry, a to zejména ve spojení s tím, že podle zákaznické karty měl mít žalovaný použitelný měsíční příjem 19 800 Kč a přesto žádal o zápůjčku 25 000 Kč se splatností na dobu 58 týdnů, přičemž ta mu byla poskytnuta ve výši 20 000 Kč. Není zřejmé, zda a jak se právní předchůdkyně žalobkyně vypořádala s nelogičností toho, že zákazník, údajně mající měsíčně volných 19 800 Kč si chce půjčit 20 000 Kč se splatností na 58 týdnů, a to i za cenu nemalého navýšení, kdy má splatit 35 322 Kč.
7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neplnil své povinnosti, kdy nehradil řádně a včas sjednané splátky, přičemž poslední splátku uhradil dne 19. 9. 2017, přičemž na pohledávku do jejího postoupení žalobkyni uhradil jen 1 000 Kč. Nic neuhradil ani později, předžalobní upomínce navzdory. Bylo na žalovaném, aby v případě, že s tímto tvrzením nesouhlasí, ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že tomu tak není. Protože to žalovaný neučinil, má soud za to, že žalobkynino tvrzení odpovídá skutečnosti.
8. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Právní předchůdkyně žalobkyně však neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 -89 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, což vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019 , rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (ECLI:CZ:NS: 2018 .2178.2018.1) a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k doplnění tvrzení a k označení důkazu, který by prokazoval, prověření úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Současně byl soud připraven žalobkyni seznámit se shoda uvedenou judikaturou s tím, že nebude-li tvrzení a důkaz doplněny, bude soud považovat úvěrovou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným za absolutně neplatnou. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnost tuto výzvu a poučení vyslechnout a adekvátně na ně procesně reagovat a soud proto dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je bez dalšího absolutně neplatná a žalovanému tudíž nevznikly z této smlouvy žádné závazky.
9. Protože právní předchůdkyně žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil jen 1 000 Kč, má žalobkyně právo na vrácení zbytku plnění poskytnutého bez právního důvodu, které je bezdůvodným obohacením žalovaného ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 OZ z této jistiny. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
10. Míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného je přibližně stejná, soud proto dle § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se splnění povinnosti domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.