Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 395/2020-33
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s příslušenstvím přestavující kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. anonymizováno, uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku ve výši částka do datum. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne datum svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ode dne datum. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně tak po žalovaném požadovala kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, bylo řízení, co do kapitalizovaného úroku ve výši částka a co do smluvní pokuty ve výši částka, zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalovaného, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši částka Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána. Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne datum částku ve výši částka na bankovní účet č. bankovní účet, jež byl v této době dle sdělení právnická osoba ze dne datum, veden pro žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni datum. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení dopisu o oznámení postoupení, který dala k poštovní přepravě dne datum, a též předžalobní upomínkou ze dne datum.
6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne datum konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému částka, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku částka s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 , ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky částka ode dne datum do zaplacení.
14. Soud žalobu, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky částka od datum do datum, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci dopisu oznamujícího postoupení pohledávky ze dne datum, který byl podán k poštovní přepravě dne datum. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. dne datum, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne datum (s ohledem na 10 denní lhůtu k plnění stanovenou mu žalobkyní).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky částka za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.