Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 371/2020-36
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 113 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 10 113 Kč s příslušenstvím a částku 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému téhož dne poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč zasláním na účet č. bankovní účet, kterou se zavázal žalovaný vrátit do 25. 5. 2019 spolu s poplatkem ve výši 1 365 Kč. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas, a proto mu podle smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě úroku z prodlení také smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč. Žalovanému byla žalobkyní zaslána poslední upomínka před podáním žaloby dopisem ze dne 20. 4. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě řádně mu doručené v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. )
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 1 365 Kč žalobkyni vrátit do 25. 5. 2019 (t. j. do 22 dní). Celkem tak celková částka splatná žalovaným činila 7 365 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 0 % a stanovena RPSN ve výši 1894 %. Pro případ prodlení klienta je pak v čl. 2 smlouvy o zápůjčce ujednána povinnost klienta zaplatit věřiteli kromě úroku z prodlení také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vyplývá, že dne datum byla na účet č. bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný (což bylo potvrzeno i sdělením právnická osoba ze dne 18. 1. 2021), zaslána částka 6 000 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, což vyplývá z dopisů označených daty 1. 6. 2019, 8. 6. 2019, 15. 6. 2019, 24. 6. 2019 a 9. 7. 2019. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 4. 2020, kdy z podacího archu České pošty s. p. bylo prokázáno, že tato výzva byla žalovanému zaslána stejného dne s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do tří dnů. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, bylo případně na žalovaném, aby v řízení prokázal opak, ale nestalo se tak.
5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč uhradit dále částku 1 365 Kč, označenou jako poplatek. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedla, že úroková sazba činí 0 %. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 332 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2017 činila 19,52 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 ).
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 6 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč vrátil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě dne 20. 4. 2020. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 23. 4. 2020 a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 4. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 28. 4. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Soud nevycházel pro určení prodlení žalovaného z dřívějších upomínek k úhradě dlužné částky adresovaných žalovanému (dopisy ze dne 1. 6. 2019, 8. 6. 2019, 5. 6. 2019, 5. 6. 2019, 24. 6. 2019 a 9. 7. 2019), když ve vztahu k těmto neměl žádné důkazy o jejich doručení žalovanému. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, a to včetně požadované smluvní pokuty a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky (výrok II. tohoto rozsudku).
7. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, kdy zde soud ve výpočtu úspěchu vycházel ze součtu žalované částky, kapitalizované smluvní pokuty a kapitalizovaných požadovaných úroků z prodlení ke dni rozhodování. Ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.