Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 397/2020-32
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr Radomírem Kubelkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 16.953 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.823 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.823 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.130 Kč s 9,75 % od 30.05.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 9,75 % z částky 16.953 Kč od 24.01.2019 do 29.05.2020, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.823 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.823 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.130 Kč s 9,75 % od 30.05.2020 do zaplacení, zamítá. III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 9,75 % z částky 16.953 Kč od 24.01.2019 do 29.05.2020, zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16.953 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO) a žalovaným dne 25.05.2018 s tím, že částka 20.000 Kč představuje jistinu úvěru, částka 4.080 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a částka 1 Kč úrok za poskytnutí úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou dluhu a poplatek za zaslání výzvy k plnění v souhrnné výši 500 Kč týdně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12.05.2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
2. Žalobkyně v podání ze dne 19.01.2021 doplněném v podání ze dne 08.02.2021 vzala před zahájením jednání žalobu zpět co do 9,75 % úroku z prodlení ze žalované částky od 24.01.2019 do 29.05.2020 a soud v této části řízení dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil.
3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal a k ústnímu jednání dne 23.03.2021 se bez předchozí řádné omluvy nedostavil, soud proto projednal a rozhodl věc s poukazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.
4. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO) a žalovaným dne 25.05.2018 s tím, že částka 20.000 Kč představuje jistinu úvěru, částka 4.080 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a částka 1 Kč úrok za poskytnutí úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou dluhu a poplatek za zaslání výzvy k plnění ve výši 500 Kč týdně.
6. Z faktury číslo ze dne 24.05.2018, splatné dne 24.06.2018, znějící na částku 24.080 Kč soud zjistil, že úvěr poskytnutý dne 25.05.2018 ve výši 20.000 Kč včetně navýšení o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.080 Kč měl žalovaný zaplatit do 24.06.2018.
7. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 25.05.2018 poukázala žalovanému částku 20.000 Kč.
8. Z historie transakcí úvěru soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil do dne 31.12.2018 celkem částku 13.177 Kč.
9. Z výzvy právní předchůdkyně žalobkyně bez data soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.05.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se jej zavázal včetně souhrnného poplatku splatit do jednoho měsíce. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil částku 13.177 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení zbývající části jistiny. Další ujednání o souhrnném poplatku, smluvní pokutě a poplatku za zaslání výzvy k plnění v souhrnné výši 500 Kč týdně, však soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele, a to optikou ust. § 1810 a následujících občanského zákoníku ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 1201/2012 , podle nichž smluvní ujednání odporující nejen § 1813 a následujících občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud má v daném případě za to, že ujednání o souhrnném poplatku ve výši 4.080 Kč a poplatku za zaslání výzvy k plnění ve výši 500 Kč týdně, je pro rozpor s dobrými mravy neplatné, neboť výše poplatku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Pokud soud přepočte souhrnný poplatek ve výši 4.080 Kč na roční procentní úrok, činí cca 244 % z částky nesplácené jistiny. Co se týče smluvní pokuty, posuzoval soud její přiměřenost s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005 ). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve spojení s poplatkem za zaslání výzvy k plnění ve výši 500 Kč týdně jsou nepřiměřené a tudíž neplatně ujednané.
Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 08.01.2021, č. j. 12 C 397/2020 -12, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně v podání ze dne 19.01.2021 uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalovaného z karty klienta, kde je rozdíl (v Kč) mezi pravidelným měsíčním příjmem klienta a jeho výdaji (24.000 – 5.000 Kč). Vzhledem k tomu, že se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích, aniž by si vyžádal výpisy z příslušných registrů dlužníků, měsíční výpisy z účtu žalovaného, z nichž by bylo zřejmé, zda a s jakým„ cashflow“ hospodařil v době před schválením úvěru, nemohl mít proto právní předchůdce žalobkyně vůbec obraz toho, zda žalovaný měl reálně na splácení úvěru dostatek finančních prostředků. Navíc částka 5.000 Kč, kterou žalovaný uvedl jako své měsíční výdaje, se jeví být soudu v současné době jako nereálná s ohledem na obecně známé výdaje na bydlení, stravování a další životní výdaje. Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
19. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 6.823 Kč s úrokem z prodlení odpovídajícím ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že účastníkům jejich náhradu nepřiznal, neboť jejich úspěch ve věci byl zhruba poloviční.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.