Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 13/2021-31
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 138 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 9 138 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 9 138 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 9 138 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 21. 4. 2020 fyzicky napadl jméno příjmení, datum narození, když uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením náklady poškozeného, vyplývající z vyúčtování zdravotní péče. Odpovědnost žalovaného vyplývá z výsledku správního řízení Obce Velké Březno a z oznámení Policie ČR ze dne 7. 5. 2020.
3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. Jednání nařízeného na 22. 2. 2021 se nezúčastnila ani žalobkyně, která se z jednání omluvila, a která se tím vzdala dobrodiní poučení dle § 118a o. s. ř.
4. Žalobkyně soudu navrhla, aby ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř., kterému soud nevyhověl, když ve věci neshledal uznání nároku ze strany žalovaného, tedy pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny podmínky.
5. Soud tak rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) a rozhodl na základě následujících předložených listin žalobkyně.
6. Z rozpisu plateb k náhradě za léčení ze dne 2. 9. 2020 (na č. l. 25) soud zjistil, že žalobkyně vynaložila v souvislosti s újmou na zdraví svého pojištěnce jméno příjmení, za výkony související s újmou na jeho zdraví ze dne 21. 4. 2020, částku celkem 9 137,97 Kč, když ten byl ošetřován s diagnózou způsobenou napadením tělesnou silou v anonymizováno nemocnici v obec. Uvedené částce odpovídá vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 31. 7. 2020 (na č. l. 26-27).
7. Z oznámení o zranění osoby ze dne 7. 5. 2020 (na č. l. 23) soud zjistil, že poškozený jméno příjmení, datum narození, utrpěl dne 21. 4. 2020 v údaj o čase hod. na adrese adresa, zranění, u něhož je podezření, že bylo způsobeno jednáním známé osoby, když byl po slovní rozepři fyzicky napaden pěstí a byly mu způsobeny tržné krvácející vedle pravého a levého oka, pročež byl RZS odvezen do příjmení nemocnice v obec, kde byl hospitalizován do 23. 4. 2020. Věc byla předána ke správnímu orgánu Přestupkové komise obce Velké Březno k Dořešení, který věc jako přestupek odložil, neboť se jednalo o přestupek, ve kterém lze zahájit řízení pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku, který nebyl ve věci dán. Jako osoba pachatele tohoto přestupku, u nějž nebylo ani zahájeno přestupkové řízení, byl označen žalovaný. Obec dále v uvedené listině dovodila, že žalobkyně v tomto přestupkovém řízení nemá postavení poškozené osoby, na rozdíl od řízení trestního.
8. Z (předžalobní) výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 12. 8. 2020, včetně doručenky (na č. l. 28-29) soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalovaných nároků do 15 dnů od jejích doručení.
9. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Poškozený jméno příjmení, datum narození, utrpěl dne 21. 4. 2020 zranění, u něhož bylo podezření, že bylo způsobeno jednáním známé osoby, když byl po slovní rozepři fyzicky napaden pěstí a byly mu způsobeny tržné krvácející vedle pravého a levého oka, pročež byl RZS odvezen do příjmení nemocnice v obec, kde byl hospitalizován do 23. 4. 2020. V souvislosti s jeho převozem a léčením vynaložila žalobkyně částku 9 137,97 Kč. Věc byla předána správnímu orgánu Přestupkové komise obce Velké Březno k Dořešení, který věc jako přestupek bez zahájení řízení odložil, neboť se jednalo o přestupek, ve kterém lze zahájit řízení pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku, který nebyl ve věci dán, přičemž v tomto nezahájeném přestupkovém řízení byl jako pachatel označen žalovaný.
10. Dle názoru soudu tak zůstalo neprokázaným, že by úraz poškozené osoby byl způsoben protiprávním jednáním osoby jiné, když takový závěr zůstal pro PČR pouhým podezřením, a z předloženého výstupu přestupkové komise takový závěr též neplyne, a především dle názoru soudu zůstalo neprokázaným, že by takový úraz byl způsoben v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, anebo opomenutím právě žalovaného, jehož označení za pachatele v přestupkovém řízení, které nebylo ani zahájeno, shledal soud bez dalších důkazů zcela nedostatečným k prokázání uvedených skutečností. Žalobkyně tedy v těchto otázkách neunesla důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení, a dílem též břemeno tvrzení, přičemž vzhledem k její vědomé nepřítomnosti na jednání jí soud nemohl ani poučit o nedostatcích jejích důkazů a tvrzení a vyzvat ji dle § 118a o. s. ř. k jejich nápravě.
11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
12. Podle popsané právní úpravy je povinností žalobkyně jako příslušné zdravotní pojišťovny, dle shora citovaného ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, tvrdit a prokázat kromě vynaložení nákladů na hrazené služby i zaviněné protiprávní jednání žalovaného, v důsledku kterého musela prostředky vynaložit, což žalobkyně v tomto řízení neučinila, resp. učinila to nedostatečně. Jistě přitom bylo v dispozici žalobkyně předložit příslušné listiny, anebo tyto označit soudu pro jejich zajištění soudem (např. lékařské zprávy, podaná vysvětlení, úřední záznamy apod.). Zde si soud dovoluje vyjádřit nesouhlas s tvrzením přestupkové komise v předložené listině, že žalobkyně není poškozenou v přestupkovém řízení na rozdíl od řízení trestního, když její postavení vyplývá mj. z rozhodovací praxe soudů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. 10 A 76/2018-29), což však již přesahuje odůvodnění tohoto rozsudku.
13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, resp. její žalobní tvrzení byla nedostatečná, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalovanému zjevně žádné náklady řízení nevznikly, když zůstal po celou dobu řízení zcela pasivním.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.