Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 322/2020-79
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne 8. 4. 1978
bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 115.256 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 70.000 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 19.116 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 89.116 Kč od 26. 11. 2019 do 3. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19.116 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 26.140,56 Kč a úroku ve výši 102,09% ročně z částky 70.000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234.684 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70.000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 70.000 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 19.116 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 89.116 Kč od 26. 11. 2019 do 3. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19.116 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 26.140,56 Kč a úroku ve výši 102,09% ročně z částky 70.000 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234.684 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 21. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že je oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zákona číslo 2016, o spotřebitelském úvěru. Žalobce z tohoto titulu uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též Smlouvu), kterou žalovaná podepsala dne datum a na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč. K faktickému bezhotovostnímu vyplacení úvěru žalované došlo dne 12. 8. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,39% ročně, splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6.518 Kč, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2019 a to v souladu se splátkovým kalendářem, který tvořil přílohu k oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Jednalo se zejména o doklady o příjmech, výpis z bankovního účtu, prohlášení žalované a dále byla její úvěrová historie ověřena v databázích příjmení, NRKI. Na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnout úvěr v uvedené výši. Žalovaná neplnila řádně podmínky Smlouvy a do data zesplatnění celého úvěru nezaplatila ničeho. Před zesplatněním celého úvěru žalobci vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. Smlouvy, v celkové výši 998 Kč. Tato smluvní pokuta je dle Smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na jejich zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. Smlouvy, v celkové výši 400 Kč. Tato náhrada nákladů je dle Smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo automaticky ke zesplatnění celého úvěru a to v souladu s bodem 6.3. Smlouvy. Podle bodu 6.4. Smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu ve výši 87.718,01 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. Smlouvy bylo dohodnuto, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s jeho úhradou (tj. v tomto případě ode dne 26. 11. 2019 až do jejího úplného zaplacení). Žalovaná ani na předžalobní výzvu nereagovala a na dluh nic nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v průběhu soudního řízení nečinná. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno proti podpisu do vlastních rukou dne 11. 2. 2021. Soud proto může konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnila, ani se neomluvila. Proto soud rozhodl, že bude jednáno bez její přítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ). Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalované doručena do vlastních rukou žaloba dne 3. 12. 2020, aniž by na její doručení nějak reagovala.
3. Soud rozhodl na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutečnosti.
4. Z předsmluvního formuláře ze dne 9. 8. 2019 opatřeného podpisem žalované, že obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, který měl být žalované poskytnut ve výši 70.000 Kč s tím, že základní doba spotřebitelského úvěru činí 30 měsíců a povinností žalované je za poskytnutý úvěr zaplatit 30 měsíčních splátek po 6.518 Kč. Žalovaná tak zaplatí celkem 195.540 Kč, při výpůjční úrokové sazbě 166,39% ročně a RPSN ve stejné výši. V předsmluvním formuláři jsou uvedeny informace o nákladech v případě opožděných plateb. Pro případ, že žalovaná bude s úhradou kterékoliv splátky v prodlení o délce 30 dnů, je úvěrující oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Úvěrující má právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrované a to v případě prodlení u každé splátky zvlášť, v délce trvání 15 dnů, částkou 200 Kč. Úvěrovaná je zatížena smluvní pokutou 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to den následující po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V případě prodlení se zaplacením dlužné částky má úvěrující právo požadovat po úvěrované zákonný úrok z prodlení, který činil ke dni vyhotovení předsmluvního formuláře 10% ročně.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru, že je podepsána zprostředkovatelem úvěru i žalovanou dne datum, závěrečná strana 7 obsahuje akceptační doložku žalobce ze dne datum Smluvní strany se dohodly na výši úvěru 70.000 Kč s tím, že za celý poskytnutý úvěr žalovaná zaplatí 195.540 Kč při trvání úvěru 30 měsíců, výši měsíční splátky 6.518 Kč, zápůjční úrokové sazby 166,39% ročně a RPSN ve stejné výši. Žalovaná uvedla bankovní spojení pro výplatu úvěru - číslo účtu bankovní účet a byla shodně s předsmluvním formulářem informována o důsledcích vyplývajících z jejího prodlení, tj. výši jednotlivých smluvních pokut a poplatků tak, jak bylo uvedeno již výše a zjištěno z předsmluvního formuláře. Dále byla informována o způsobu přiřazování jednotlivých plateb, požadavků na zajištění, úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb, důsledcích vyplývajících z prodlení úvěrované, právu na odstoupení od Smlouvy, právo na předčasné splacení úvěru a právo úvěrujícího na náhradu vzniklých nákladů, postup v případě ukončení smluvního vztahu.
Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, že žalobce žalované oznamuje, že doručením tohoto oznámení o schválení úvěru došlo k uzavření Smlouvy s tím, že přílohou tohoto oznámení je splátkový kalendář vztahující se k uzavřené Smlouvě a jedno vyhotovení Smlouvy.
Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že dne 12. 8. 2019 byla připsána na účet žalované uvedený ve Smlouvě, částka 70.000 Kč.
Z prohlášení klienta podepsaného žalovanou dne 9. 8. 2019 že žalovaná činí prohlášení, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zák. číslo 2016 o spotřebitelském úvěru, že se nenachází v úpadku, ani ve stavu hrozícího úpadku podle zák. č. 182/2006 Sb. a neuzavírá smlouvu v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet, listin listina obsahuje též údaje o kontaktních údajích zprostředkovatele zastoupeného.
Z karty klienta - žalované k č. smlouvy číslo, že žalovaná nezaplatila ke dni 18. 9. 2020 ani jednu z předepsaných splátek poskytnutého úvěru.
Z potvrzení o provedené lustraci v CEO, že žalovaná má od 24. 10. 2019 pobyt ulice a číslo, PSČ obec, pobyt za období od 28. 1. 2010 do 24. 10. 2019 měla v obec, ulice a číslo (sídlo Magistrátu města Prostějova).
Z výzev k zaplacení ze dne 21. 10. 2019, 19. 11. 2019, že žalobce postupně oznámil žalované prodlení se zaplacením splátek číslo s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z oznámení ze dne 24. 11. 2019 a dodejky, že žalobce oznámil žalované, že došlo k zesplatnění závazků plynoucích ze Smlouvy, a proto je žalovaná vyzývána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, v celkové výši 89.116 Kč. Žalovaná byla upozorněna na vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky – nové výše jistiny a toto oznámení bylo žalované doručeno na adresu, kterou uvedla pro doručování, odlišné od pobytu, dne 14. 8. 2019.
Z hodnocení klienta podepsaného žalovanou i zprostředkovatelem úvěru dne 9. 8. 2019, že žalovaná uvedla čistý měsíčních příjem 12.600 Kč a to ve formě rodičovské, jako ostatní příjmy (výživné, sociální dávky, apod.) uvedla částka 27.000 Kč, s výdaji celkem 11.410 Kč. Při analýze celkové schopnosti splácet úvěr bylo počítáno s celkovými příjmy 39.600 Kč, výdaji 11.410 Kč, a proto žalobce považoval za volné zdroje ve výši 27.190 Kč.
Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť se jedná o listin u, která neobsahuje doložku ve smyslu ust. § 127a o.s.ř. a je s ohledem na datum uzavření Smlouvy již neaktuální.
Z výpisu informací z registru NRKI, že dotaz na žalovanou byl učiněn 8. 8. 2019 s kódem příznaku 14 („ klient je v registru příliš nový, nebo má rozpracované“).
Z výpisu záznamů příjmení, že k importu došlo 8. 8. 2019, žalovaná má dva záznamy s adresou uvedenou na ulice a číslo, obec (sídlo Magistrátu města Prostějova). V případě příznaku se vznikem 30. 11. 2018, se jedná se o dlužnou částku 7.049 Kč, produkt plyn, prodlení s jednou dlužnou částkou; druhý příznak vznikl 28. 11. 2018, s dlužnou částkou 2.801 Kč, produkt elektrická energie prodlení s jednou dlužnou splátkou.
Z přehledu vyplacených dávek SSP pěstounské péče, OZP a insolvence oprávněné osoby, že žalovaná za období od ledna 2018 do srpna 2019 převzala na odměně pěstouna celkem částku 487.057 Kč.
Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště obec, sp. zn. číslo, ze dne 16. 11. 2019, že žalované byla zvýšena dávka pěstounské péče, odměna pěstouna z 18.000 Kč na 30.000 Kč. Jednalo se o výplatu na nezaopatřené děti svěřené do pěstounské péče ve smyslu § 47 odst. 3 zák. č. 359/1999 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí a to na jméno příjmení, datum narození, jméno celé jméno žalované, datum narození a jméno příjmení, datum narození.
Z předžalobní výzvy z 22. 4. 2020, že žalobce prostřednictvím zástupce vyzval žalovanou k dodatečnému zaplacení dluhu, se stručným skutkovým shrnutím a právním posouzením věci, dle podacího archu ze dne 23. 4. 2020 byla předžalobní výzva předána k doručení žalované dne 23. 4. 2020.
6. Soud dospěl na základě shora zjištěných skutečností k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
7. Žalobce poskytl žalované na základě Smlouvy, jež byla podepsána žalovanou a zprostředkovatelem úvěru v obec dne datum a akceptována poskytovatelem úvěru dne 12. 8. 2019, peněžní částku ve výši 70.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit 195.540 Kč ve formě 30 měsíčních splátek ve výši 6.518 Kč každé z nich, při úrokové sazbě a výši RPSN 166,39% ročně. V případě akceptace nabídky dá poskytovatel příkaz k bezhotovostnímu převodu prostředků odpovídajících sjednané celkové výše úvěru na bankovní spojení klienta, uvedené v záhlaví Smlouvy v rámci identifikace klienta (žalované). Žalovaná ve Smlouvě vzala na vědomí důsledky vyplývající z prodlení, byť jedné ze splátek (tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, až do jejího úplného zesplatnění, úrok ve výši 10% ročně). Žalované byla dne 12. 8. 2019 na základě Smlouvy poukázána na jí uvedené číslo účtu částka 70.000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaná z titulu uzavřené Smlouvy a bezhotovostně převzaté částky 70.000 Kč něco na tomto dluhu zaplatila. Žalované bylo oznámeno dopisem ze dne 13. 8. 2019 schválení úvěru s upozorněním, že doručením tohoto oznámení o schválení úvěru dochází k uzavření Smlouvy. Přílohou oznámení je kopie Smlouvy a splátkového kalendáře, dle kterého měla na dluh ze Smlouvy žalovaná plnit. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z hodnocení klienta ze dne 9. 8. 2019, tzn. z dávky pěstounské péče ve formě odměny pěstouna poskytované žalované ve výši 27.000 Kč a rodičovské 12.000 Kč. Platba ve výši 12.000Kč doložena nebyla. Žalovaná uvedla jako náklady bydlení 2.000 Kč, jejichž výše nebyla doložena. Žalobce pracoval s celkovými výdaji (s ohledem na životní minimum žalované) ve výši celkem 11.400 Kč a s celkovými příjmy ve výši celkem 39.600 Kč. Žalobce ověřil schopnost žalované úvěr splácet výpisem z registrů NRKI a příjmení, ze kterých věděl, nebo alespoň mohl vědět, že žalovaná nemá v registru NRKI žádný záznam jenom proto, že o ní nemá žádné informace, kdežto v registru příjmení má žalovaná zapsány dva příznaky, dluh na úhradě plynu a elektrické energie. Žalované byly veškeré listin y doručovány na adresu, kterou uváděla jako adresu kontaktní a kterou má až od 24. 10. 2019 uvedenou jako adresu trvalého bydliště, když do tohoto data od 28. 1. 2010 do 24. 10. 2019 měla žalovaná nahlášenu v centrální evidenci obyvatel jako adresu pobytu adresu Magistrátu města Prostějova. Žalovaná byla nekontaktní a nedoložila, že by na dluhu něčeho zaplatila. Shodným způsobem na kontaktní adresu (nyní adresu pobytu), byla žalované doručena též předžalobní výzva k zaplacení dluhu, v souladu s ust. § 142a o. s. ř. o. s. ř.
8. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě, není-li lhůta ujednána, může uplatnit právo, dokud závazek ze smlouvy trvá.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.
13. Mezi žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva, na základě níž byl žalované na účet uvedený ve Smlouvě poskytnut žalobcem úvěr ve výši 70.000 Kč za smluvně sjednaný úrok 166,39% ročně, s povinností dluh ve výši 195.540 Kč zaplatit ve 30 měsíčních splátkách po 6.518 Kč. Žalované spolu s oznámením o schválení Smlouvy z 13. 8. 2019 byl doručen též splátkový kalendář, kterým se žalovaná neřídila a na vzniklém dluhu dosud ničeho nezaplatila. Tímto má soud za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a tím, že žalované byla na jí určený účet poukázána dohodnutá částka 70.000 Kč, je dána její pasivní procesní legitimace. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, ve smyslu ust. § 2395 a § 2396 o.z. a s ohledem na postavení žalované – spotřebitelky, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda poskytovatel úvěru (žalobce) před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení její úvěruschopnost, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou (§ 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. ), je Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona).
14. V tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání schopnosti žalované dohodnutý úvěr splatit, zjistil údaje, jak vyplývá z listin y označené„ hodnocení klienta“ podepsané žalovanou ze dne 9. 8. 2019, že žalovaná pobírá„ rodičovskou“, to je rodičovský příspěvek ve výši 12.600 Kč a mezi další pravidelné měsíční příjmy byla uvedena částka 27.000 Kč, která dle připojených rozhodnutí představuje dávky pěstounské péče, odměnu pěstouna, nároku upraveného v ust. § 47i a § 47j odst. 1 písm. c) zák. č. 359/1999 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí. Žalobce tedy s ohledem na charakter příjmu žalované vycházel z toho, že žalovaná nikde nepracuje a jejím jediným příjmem jsou shora uvedené a doložené dávky. Žalobce se spokojil s ničím nedoloženými výdaji na domácnost uvedenými žalovanou v neakceptovatelné výši 2.000 Kč, aniž by je blíže zkoumal (např. alespoň předložením dokladu SIPO). Žalobce kromě údajů poskytnutých žalovanou, vycházel z údajů registrů příjmení a NRKI. V případě informací z registru NRKI bylo v CBS skóre uveden kód příznaku 14, což znamená, že klient je v registru příliš nový, nebo má rozpracované neuzavřené smlouvy. Tato informace pro posouzení poskytnutí úvěru při hodnocení žalované jako klientky neměla pro žalobce žádný význam. V případě výpisu záznamu z registru příjmení žalobce zjistil, nebo aspoň mohl zjistit, že žalovaná dluží (přes výši uvedené odměny a neuvěřitelně nízké výdaje na domácnost), jak na platbách za plyn, tak elektrickou energii, byť se jednalo vždy o jednu dlužnou splátku. Za této situace, pokud by žalobce s odbornou péčí bedlivě zjištěné skutečnosti posoudil, nemohl bez dalších zjištění žalované poskytnout úvěr ve výši 70.000 Kč. Pokud by si svých povinností bdělý žalobce zjistil údaje z registru exekucí, mohl zjistit, že v případě žadatelky o úvěr (žalované), se jedná o osobu, proti které byly zahájeny a vedeny v rozmezí let 2016 2019 opakovaně u Okresního soudu v Prostějově tato exekuční řízení (sp. zn. 26EXE 959/2016 , 26 EXE 269/2018 , 25 EXE 274/2018 , 25 EXE 1136/2018 , 25EXE 5/2019 , 25EXE 778/2019 ) a za účelem vymáhání dluhu u téhož soudu bylo vedeno řízení pod sp. zn. 5C 294/2017 , 9C 69/2018 , 8C 194/2019 . Soud přitom neuvádí exekuční řízení, která byla zahájena proti žalované v letech 2007 číslo. Z uvedeného je tak jisté, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí a v souladu s citovanou právní úpravou, naopak z pohledu osoby jednající za žalobce šlo pouze o to, uzavřít další smluvní vztah a žalobci o zisk ve formě sofistikovaného systému smluvních pokut a nemravného dohodnutého úroku, který vedl k tomu, že i pokud by žalovaná řádně splnila smluvní povinnosti, za poskytnutí úvěru ve výši 70.000 Kč by během 30 měsíců (2,5 roku) žalobci zaplatila částku 195.540 Kč. Tento postup žalobce při uzavírání Smluv soud hodnotí jako nemravný, a proto nemůže požívat soudní ochrany. Soud může uzavřít, že žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a rovněž také v rozporu s ust. § 1 odst. 2 o.z., neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy a proto z obou právních důvodů je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům komforního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl ÚS 1/10 , kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu § 55 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný komforní výklad. Akceptoval argumenty stranící názoru, že se jedná o neplatnost absolutní, přestože zákonodárce shodně jako v projednávané věci, zvolil výslovně neplatnost relativní (až následně s účinností od 1. 8. 2010 došlo ke změně) a mimo jiné vyslovil nesouhlas s názorem obecného soudu o nemožnosti komforního výkladu, tedy závěru o absolutní neplatnosti. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má proto za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalované plnění nikoliv z absolutně neplatné Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala úvěr ve výši 70.000 Kč a tento je povinna z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Nebylo prokázáno, že by žalovaná, byť jen zčásti, žalobci poskytnuté plnění ve výši 70.000 Kč vrátila. Soud z tohoto důvodu a pouze v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalované výzva (žaloba) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, a proto soud zavázal žalovanou zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, stanovený v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor v této konkrétní věci, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku). Soud považuje za vhodné zdůraznit, že účelem popsaného jednání žalobce, bylo poskytnout žalované peněžní plnění a to ještě dříve, než byl úvěr schválen (žalované byly peněžní prostředky poskytnuty na účet jí určený již 12. 8. 2019 a teprve doručením oznámení ze dne 13. 8. 2019, o schválení úvěru žalované, došlo k uzavření Smlouvy, když teprve součástí tohoto oznámení bylo jedno vyhotovení Smlouvy podepsané všemi smluvními stranami a splátkový kalendář, který žalované určoval, jakým způsobem má dluh uhradit). Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce ani neočekával (nemohl očekávat), s ohledem na zjištěné skutečnosti, vrácení peněžních prostředků, nýbrž zisk ze sofistikovaného systému smluvních pokut, které převyšují významným způsobem výši poskytnutého úvěru.
15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když zjistil, s přihlédnutím k výši požadovaného úroku (102,09% ročně z částky 70.000 Kč od 26. 11. 2019), že po jeho kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu to byla žalovaná, která byla procesně úspěšnější a měla by nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
16. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, neshledal podmínky (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).