Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
17 C 6/2021-50
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 9 154 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 154 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 154 Kč od 1. 3. 2020 do 20. 6. 2020 a z částky 4 154 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 154 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 154 Kč od 1. 3. 2020 do 20. 6. 2020 a z částky 4 154 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “).
2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 154 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z titulu na dálku (prostřednictvím elektronických prostředků) uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč bankovním převodem a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, což neučinila. Žalobkyně proto požaduje jistinu spolu s poplatkem za čerpání úvěru 1 000 Kč a smluvním úrokem 2 791 Kč a smluvní pokutu 263 Kč včetně zákonného úroku z prodlení.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci řízení uzavřeli dne datum v elektronické podobě smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým limitem do 50 000 Kč, na jejímž základě čerpala žalovaná téhož dne částku 5 000 Kč bankovním převodem. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny, tedy ve výši 1 000 Kč, a úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpané jistiny, který žalobkyně vyčíslila na částku 2 791 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do 15. 4. 2020. Podle ujednání ve smlouvě tento přirůstal k jistině. Ve smlouvě si strany sjednaly i smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení žalovaného s tím, že ji žalobkyně podle smlouvy mohla požadovat maximálně za 90 dnů, tedy v celkové částce 363 Kč. Žalovaná na pohledávku plynoucí ze smlouvy o revolvingovém úvěru nezaplatila ničeho, ani k písemným výzvám žalobkyně. Čistá mzda žalované činila částka za období říjen 2019.
4. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k datum a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.
5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne
datum. Žalobkyně však nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet a nedostavením se k jednání nařízenému na den datum se zbavila dobrodiní poučení dle ust. § 118a o.s.ř. . Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil a ověřil příjem žalované ve výši částka za období říjen 2019. Žádným jiným způsobem nebyly prokázány další skutečnosti, ze kterých poskytovatel mohl dojít k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet. Nebyly tvrzeny ani prokázány náklady žalované na bydlení, živobytí a zejména otázka dalších ev. pravidelných plateb žalované, když jediný prokázaný měsíčné příjem žalované nemohl vést bez dalšího k závěru, že žalovaná je schopna splácet splátku ve výši min. 1/5 z úvěrového rámce 50 000 Kč, tedy až 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní.
11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 5 000 Kč, (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku). Na tuto částku nezaplatila žalovaná ničeho, proto soud uložil žalované, zaplatit žalobkyni tuto částku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 21. 6. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatností poslední splátky dle neplatné smlouvy), odeslané dne datum, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne datum a částka mohla být uhrazena do 20. 6. 2020, pak prodlení nastalo dne 21. 6. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
12. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované (po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu) žádné náklady nevznikly.
13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť žalobkyně byla sice ve věci úspěšnější avšak pouze v nepatrné části (6,24 % po odečtení úspěchu od neúspěchu, při kapitalizaci žalovaných nároků – celková žalovaná částka činila ke dni rozhodnutí částku 10 145 Kč a oprávněný nárok 5 389 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (dle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).