Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 102/2020-40
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 8 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 800 Kč s kapitalizovaným úrokem 7 091,94 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši
740,18 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 5 800 Kč od 11.12.2019 do zaplacení a dále částku 2 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do požadovaného kapitalizovaného úroku z úvěru výši 1 323,81 Kč za dobu od 29.3.2018 do 20.10.2019 z částky 5 800 Kč ve výši 14,59 % p.a.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 156 Kč, a to do
3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 800 Kč s kapitalizovaným úrokem 7 091,94 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 740,18 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 5 800 Kč od 11.12.2019 do zaplacení a dále částku 2 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do požadovaného kapitalizovaného úroku z úvěru výši 1 323,81 Kč za dobu od 29.3.2018 do 20.10.2019 z částky 5 800 Kč ve výši 14,59 % p.a. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 156 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 17.7.2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 800 Kč s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 8 415,75 Kč (sestávající ze součtu 1. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 645,22 Kč, 2. smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 629,37 Kč a
3. nákladů na vymožení pohledávky ve výši 141,16 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 740,18 Kč za dobu od 21.4.2018 do 21.10.2019 a smluvní pokuty ve výši 2 900 Kč z titulu nesplacených závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne 29.3.2018 č. B0006760709460579, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost CreditPortal, a.s.
2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně výslovně, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř. , pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: na základě smlouvy o úvěru ze dne 29.3.2018 č. B00067607094605579 právní předchůdce žalobkyně společnost CreditPortal, a.s. poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 645,22 Kč a smluvním úrokem. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit právnímu předchůdci žalobkyně činila 10 585,06 Kč se splatností do 20.4.2018. Poskytnutý úvěr byl úročen úrokovou sazbou
40 % ročně. Žalovaný na dluh uhradil pouze 43,84 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úhradu nákladů souvisejících s vymožením pohledávky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla v článku VIII odst. 1 úvěrové smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Dále se žalovaný v čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy zavázal uhradit věřiteli náklady spojené s jeho prodlením, které žalobkyně uplatnila ve výši 141,16 Kč. Dluh žalovaného na jistině činil 5 800 Kč, dále žalovaný dlužil na poplatku za poskytnutí úvěru částku 4 645,22 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z úvěru v částce 3 629,37 Kč představující smluvní úrok
40 % p.a. z dlužné jistiny za období od dne uzavření smlouvy tj. od 29.3.2018 do 20.10.2019. V důsledku projektu fúze sloučením přešla pohledávka za žalovaným na společnost CreditPortal Holding a.s., která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019 postoupila na žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani přes opakované upomínání.
3. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení:
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném a účinném znění (dále jen NOZ ) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. V projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 5 800 Kč oproti povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky věřiteli vrátit. Žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele a samotná úvěrová smlouva pak byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dle § 562 o.z. Přestože právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti a žalovanému peněžní prostředky poskytl, žalovaný mu je, ani po opakovaných urgencích, neuhradil. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je to, že peněžní prostředky jsou dlužníku poskytovány za úplatu. Úplata za poskytnutí úvěru byla ve smlouvě sjednána jednak pevnou částkou 4 645,22 Kč, vedle toho byl poskytnutý úvěr úročen úrokovou sazbou 40 % ročně. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku 4 645,22 Kč bylo žalobkyni vyhověno, nároku žalobkyně soud vyhověl i v rozsahu požadavku na zaplacení sankčních poplatků spojených s uplatněním pohledávky ve výši 141,16 Kč, neboť tyto posoudil jako příslušenství pohledávky dle § 513 NOZ .
6. Naopak ujednání úvěrové smlouvy o úroku z úvěru 40 % ročně soud shledal částečně neplatným pro jeho rozpor s dobrými mravy. Podle § 580 NOZ platí, že neplatným je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Judikatorním výkladem Nejvyššího soudu ČR (k tomu např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 33 Odo 236/2005 ) bylo dovozeno, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. Dle údajů obec národní banky (příjmení) se úroková sazba spotřebitelských úvěrů v době uzavření úvěrové smlouvy tj. v březnu 2018 pohybovala kolem 8,47 %. S ohledem na shora dovozenou hranici by pak přípustná výše úrokové sazby dosahovala maximálně 25,41 %. S ohledem na takto stanovenou výši úrokové sazby, tak aby byla v souladu s dobrými mravy bylo žalobkyni podle § 577 NOZ vyhověno pouze v rozsahu ujednaných úroků ve výši 25,41 % z částky jistiny 5 800 Kč za dobu ode dne uzavření úvěrové smlouvy tj. od 29.3.2018 do 20.10.2019. V kapitalizované výši pak takto vyjádřený úrok činí 2 305,56 Kč. Ve zbytku požadovaného nároku na zaplacení příslušenství pohledávky, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 1 323,81 Kč tj. v části přesahující přípustnou mravnostní hranici, jež odpovídá úroku
14,59 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 29.3.2018 - 20.10.2019, byla žaloba pro zjištěnou absolutní neplatnost z důvodu rozporu s dobrými mravy, zamítnuta.
7. Částečným zamítnutím požadovaného příslušenství není dotčen nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ani její nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlené podle
§ 1970 NOZ . Protože splnění povinnosti žalovaného, jako dlužníka, uhradit dluh vůči věřiteli řádně a včas, bylo zajištěno smluvní pokutou ve smyslu § 2048 NOZ , je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částek, s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení, kterou žalobkyně souladně s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. požadovala v maximální možné výši 2 900 Kč. Tím, že žalovaný neuhradil dluh řádně a včas má žalobkyně nad rámec uvedeného právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ke dni postoupení žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala částkou 740,18 Kč, ode dne následujícího jí byl úrok z prodlení přiznán plně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Zdejší soud tak na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako částečně důvodnou, proto uplatňovanému nároku ve výroku I. vyhověl, výrokem II. uplatňovaný nárok v rozsahu přesahujícím přípustnou hranici sjednaného úroku, zamítl.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 84,53 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch respektive úspěch žalovaného, přičemž základem pro tento výpočet byl součet částek 5 800 Kč, 2 900 Kč a veškerého původně požadovaného smluvního úroku 8 415,75 Kč. Původně žalobkyně požadovala 17 115,75 Kč, přičemž jí ale bylo přiznáno právo na zaplacení částky 15 791,94 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná co do částky ve výši 15 791,94 Kč a neúspěšná co do částky ve výši 1 323,81 Kč (úspěch žalovaného). V takovém případě jí pak náležela náhrada nákladů řízení 84,53 %. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Soud měl za to, že došly naplnění podmínky podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014. Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 2,5 úkonu právní služby tj. 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014) a DPH ve výši 21 % tj. 168 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši
1 368 Kč, přičemž 84,53 % z uvedené částky je 1 156 Kč (zaokrouhleno na celé jednotky). Žalovaný je povinen náklady řízení zaplatit podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám právního zástupce žalobkyně. (výrok III.)
9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.