Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 37/2021-24
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem titul Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem v částce částka a úrokem 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení v částce částka a zákonným úrokem z prodlení, a to z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem v částce [částka] a úrokem 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení, a to z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.
1. právnická osoba se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby byla žalovaná celé jméno žalované zavázána k zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným úrokem v částce částka a úrokem 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce částka a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Svůj nárok vůči žalované odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum (dále též jen„ smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ společnost“) po předchozím odborném posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) poskytl žalované zápůjčku v částce částka, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na listin ě smlouvy (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou zápůjčku spolu se souhrnnou částkou (poplatkem) částka za úrok 29 % ročně ze zapůjčených peněžních prostředků (částka), zpracování a doručení zápůjčky (částka) a za administrativní činnost při komfortním splácení v hotovosti (částka) v 60 týdenních splátkách po částka do datum. Žalovaná neplnila svůj smluvní závazek řádně (poslední splátku uhradila dne datum) a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která ke dni datum činila v součtu jistiny zápůjčky (částka) a poplatku (částka) celkem částka, když další navýšení původním věřitelem na částku částka žalobkyně neuplatňuje. právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy v této částce s příslušenstvím žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatila, ačkoliv byla výzvou k plnění ze dne datum opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenuta k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání sjednaného úroku 29 % ročně, a to od datum, který pro dobu od datum do datum kapitalizovala na částku částka a dále požadovala z částky neuhrazené jistiny částka od datum do zaplacení, a přiznání zákonného úroku z prodlení, a to od datum, který pro dobu od datum do datum kapitalizovala na částku částka a dále požadovala z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaná celé jméno žalované se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, včetně smluvních podmínek, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba smlouvu, na základě které byla žalované touto společností poskytnuta zápůjčka částky částka, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnuté zápůjčky s úrokem 29 % ročně, úhradou za zpracování a doručení a flexibilní splácení zápůjčky a za administrativní činnost a komfortním splácení (tedy včetně souhrnného poplatku v částce celkem částka) v 59 týdenních splátkách po částka a poslední splátce částka. Podle čl. 10 smluvní podmínek se žalovaná a společnost dohodly, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbylé částky zápůjčky. Podle tvrzení žalobkyně a přehledu plateb v tabulce umoření ke smlouvě ke dni datum žalovaná uhradila částku částka. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by zaplatila další část dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce se žalovanou v částce celkem částka s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalované. Výzvou k plnění ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě postoupených pohledávek do datum.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druh. Podle ust. § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Soud dospěl k závěru, že mezi společností a žalovaným (společnost coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 , odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
11. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
12. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
13. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , v platném znění. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz smlouvou o zápůjčce, jež obsahuje jen údaje poskytnuté společnosti žalovanou bez dalšího ověření jejich správnosti. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
14. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne datum je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce částku částka, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná již uhradil částku částka, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Tedy vrátila část poskytnutou částky a tím bezdůvodné obohacení žalobkyni v této části vrátila. Nadále je povinna vrátit částku částka. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od datum, neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k vydání této částky výzvou ze dne datum. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, úhrada za zpracování a doručení a flexibilní splácení zápůjčky a za administrativní činnost a komfortním splácení), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, kdy rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve věci činí 9,2 %. Žalobkyně proto náleží v tomto rozsahu náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem částka a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci částka podle § 14b odst. 1 bodu 2., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, činí částka (3 x 300) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 písm. a) citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce částka za tři úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky částka ve výši částka. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí částka a poměrná část 9,2 % z této částky přiznaná žalobkyni činí částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.