Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 250/2020-49

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13.718,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8.800 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 8.800 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 7.041,47 Kč s úrokem 28 % p. a. z částky 9.300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 9.300 Kč od 15. 6. 2018 do 28. 7. 2018 a 8,05 % p. a. z částky 500 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8.800 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 8.800 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 7.041,47 Kč s úrokem 28 % p. a. z částky 9.300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 9.300 Kč od 15. 6. 2018 do 28. 7. 2018 a 8,05 % p. a. z částky 500 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13.718,4 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.095,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.027,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9.300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 28 % ročně z částky 9.300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 8.807 Kč, jenž představuje úroky 1.724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28,00 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.250 Kč a částku za administrativní činnost 5.833 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 12. 2016. Ke dni 7. 5. 2017 činila dlužná jistina částku 9.300 Kč a dlužný poplatek částku 4.418,40 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaný přitom do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1.200 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou (do domovní schránky žalovaného byla zásilka vložena dne 18. 2. 2021). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum pod číslo. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal vrátit dále částku ve výši 8.807 Kč, jenž představuje úroky 1.724 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1.250 Kč a částku za administrativní činnost 5.833 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 314 Kč (poslední splátka 281 Kč).

5. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 14. 1. 2021. Žalobkyně předně v průběhu řízení doložila zákaznickou kartu ze dne 30. 11. 2016, v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a pracuje jako dělník s příjmy 11.989 Kč čistého měsíčně. Odhadované měsíční výdaje uvedl v částce 7.000 Kč Tyto poměry měly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

7. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud předně považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě zákaznické karty nedoložila žádnými důkazy. To se týká jak příjmů, tak prezentovaných odhadovaných výdajů. U výdajů uvedených žalovaným pak není zřejmé, zda zahrnují náklady na bydlení a v jaké výši, přičemž toto mělo být realizováno formou nájmu. Ani soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovaným odpovídaly skutečnosti či nikoliv.

8. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

9. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

10. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. V daném případě nebyl žalovaný podle obsahu spisu a předložených dokladů v potřebné kvalitě dotazován na pravidelné výdaje, které nepochybně mohou mít zásadní vliv na schopnosti a možnosti spotřebitele dluhy splácet. Nebylo tak zřejmé, zda a jaké měl žalovaný v době uzavření smlouvy výdaje spojené s bydlením či jaké měl další pravidelné měsíční výdaje. Jen odhadnuté výdaje souhrnnou částkou 7.000 Kč soud nepovažuje za dostatečně vypovídající. Žalobkyně dále nepředložila jakékoliv doklady, jimiž měly být ověřovány příjmy a výdaje žalovaného a nemohlo tak být posouzeno, zda deklarované poměry žalovaného odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Pouhé potvrzení na zákaznické kartě, že došlo k předložení uváděných dokladů a jejich ověření, soud považuje z výše uvedených důvodů za nedostačující. Samo o sobě to totiž nevylučuje uvedení nepravdivých nebo zkreslených skutečností jednou či druhou stranou za účelem poskytnutí nebo získání zápůjčky (ať už by pro to byly důvody jakékoliv). V této souvislosti soud proto nepovažuje za přiléhavý ani poukaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97.

14. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

15. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

16. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti , (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení a násl. o. z.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

18. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, že žalovaný dosud z titulu uzavřené smlouvy uhradil částku 1.200 Kč (viz rovněž tabulka umoření č.l. 13 spisu). Vzhledem k tomu, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta ve výši 10.000 Kč, činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek jistiny zápůjčky částku 8.800 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 8.800 Kč, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

19. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.

20. Vedle přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 odeslaného podle podacího lístku dne 13. 7. 2018 a doručeného ve smyslu § 573 o. z. dne 18. 7. 2018. V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení v oznámení – analogicky ve smyslu o. z., tj. do 28. 7. 2018. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z , přičemž soud je limitován výší úroku z prodlení uplatněnou v návrhu.

21. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

22. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

23. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena kromě smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou již zmíněným oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 adresovaným žalovanému a podacím lístkem ze dne 13. 7. 2018. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dodatečně podle , když ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Včetně kapitalizovaného příslušenství do vyhlášení tohoto rozsudku bylo žalobě vyhověno co do částky 10.680,66 Kč, zamítnuta byla v částce 14.465,68 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.