Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 35/2021-43
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 33 324,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 552 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 552 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 20 772,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 053,08 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 14 964,18 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 a z částky 2 412,18 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a ve výši 1,5 % ročně z částky 12 552 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 3 067,35 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 13 753,06 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 552 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 552 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 20 772,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 053,08 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 14 964,18 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 a z částky 2 412,18 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a ve výši 1,5 % ročně z částky 12 552 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 3 067,35 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 13 753,06 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 324,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o úvěru číslo zavřené dne 17. 3. 2018 s žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem úvěrové smlouvy. Za dobu poskytnutí úvěru, tj. do data splatnosti poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne 17. 5. 2019, byl sjednán úrok v pevné výši 1 444 Kč s tím, že pokud nebude úvěr žalovaným v plné výši uhrazen ve sjednané době, úročí se nesplacená část jistiny úvěru od 18. 5. 2019 nadále úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Dále se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 750 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč a úhradu za umožnění platit splátky přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, poslední splátka měla být uhrazena do 17. 5. 2019. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 30. 6. 2016. Původnímu věřiteli tedy v den následující po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 13 753,06 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 457,01 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 260,29 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 6 142,53 Kč a na úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 1 211,12 Kč. Na dlužnou částku nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 8. 7. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činil dluh 33 324,01 Kč, kdy se jednalo o dlužnou jistinu úvěru ve výši 13 753,06 Kč, dlužnou úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 457,01 Kč, dlužnou úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 260,29 Kč, dlužnou úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 142,53 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu úvěru ve výši 1 211,12 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 13 753,06 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky ve výši 3 067,35 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 753,06 Kč a nesplacených úroků v pevné výši 1 211,12 Kč, tj. z částky 14 964,18 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky ve výši 2 053,08 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění ze dne 23. 11. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 27. 4. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne 17. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 12 272 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 27 270 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do měsíce od podpisu smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 17. 3. 2018 číslo ujednáním o zpracování osobních údajů ze dne 17. 3. 2018). Žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem 2 448 Kč, a to platbou ze dne 18. 3. 2018 ve výši 1 948 Kč a platbou ze dne 30. 6. 2018 ve výši 500 Kč (prokázáno platební bilancí smlouvy). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila s účinností ke dni 8. 7. 2020 pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 24. 7. 2020, odeslání tohoto oznámení žalovanému však soudu nebylo doloženo (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, dodatkem číslo ze dne 13. 7. 2020 a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2020). Dne 13. 11. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění, kterou vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplaceného úvěru ve výši 40 273,89 Kč nejpozději do 8. 12. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno výzvou k plnění ze dne 23. 11. 2020 a podacím lístkem ze dne 23. 11. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 12 272 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 1 378 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, vrátit ve sjednaných 14 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. U jednání dne 27. 4. 2021 byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Zástupce žalobkyně svá tvrzení nedoplnil ani nedoplnil návrh na provedení důkazu ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty alespoň 30 dnů k doplnění tvrzení a návrhu na provedení dokazování ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a ohledně výpočtu nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty, soud však žalobkyni lhůtu neposkytl, neboť povinnost tvrzení a doložení těchto tvrzení není pro žalobkyni ničím překvapivým, z praxe soudů musí být žalobkyni známo, že přezkum úvěruschopnosti je jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv a tato tvrzení mají být obsažena již v žalobě, případně má být žalobkyně připravena tato tvrzení doplnit v rámci soudního řízení. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Z tohoto důvodu jsou i bezpředmětná tvrzení ohledně výše požadované smluvní pokuty, když tato nebyla platně sjednána. Plnil-li původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 2 448 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 12 552 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč – úhrada ve výši 2 448 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 12 552 Kč, a to ode dne 9. 12. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až výzvou zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2020 se lhůtou k plnění do 8. 12. 2020. Výše úroku z prodlení je dána vyhláškou č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.