Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 20/2021-51
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem titul Milanem Baudyšem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 8.320 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 4.440 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.052,36 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.120 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.880 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.705,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.880 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 4.440 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.052,36 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.120 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.880 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.705,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.880 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 8.320 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, uzavřena Smlouva o půjčce číslo na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v anonymizováno pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne datum. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 2.120 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne datum a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 6.000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 416,56 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 1.903,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z datum. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.
3. Smlouvou o půjčce číslo ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 840 Kč, poplatek ve výši 1.200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v anonymizováno pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje anonymizováno kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. V článku 1.4 smluvních podmínek si účastníci sjednali úrokovou sazbu 23,72 % ročně.
4. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku z datum soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr bydlel jako nájemník, měl jednu vyživovací povinnost, neměl další úvěr, měl příjem z invalidního důchodu ve výši 6.000 Kč, ze zaměstnání bez smlouvy měl příjem 8.000 Kč, ze sociálních dávek měl příjem 6.111 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 13.100 Kč. K žádosti doložil nájemní smlouvu a výměr státní podpory.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v anonymizováno pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 2.120 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne datum a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné půjčky 6.000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 416,56 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 1.903,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z datum. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též jen jako„ z. s. ú.“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o zápůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
13. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o zápůjčce považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listin y, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listin u, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.
14. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
15. Dle smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 6.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 2.120 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 3.880 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o zápůjčce ve výši 3.880 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce za dobu od datum, kdy uplynula lhůta pro úhradu poslední sjednané splátky zápůjčky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky, vyčíslil úrok z prodlení na částku 1.705,26 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.
16. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o zápůjčce soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek na hotovostní inkaso splátek, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
18. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.