Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 144/2020-45
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr Michalem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 4 430 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 430 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy ke každému
25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci,
v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 773 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 430 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 773 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7.9.2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 430 Kč z titulu nároku na zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona
č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném a účinném znění za období od 2.8.2019 do 27.1.2019 (dále jen zákon).
2. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil. Svou argumentaci postavil na tom, že je sice majitelem předmětného vozidla, za něž nebylo v rozhodném období hrazeno pojistné, nicméně uvedené vozidlo je nejméně od 20.7.2018 nepojízdné a neprovozuschopné a nemůže proto nijak zasahovat do provozu na silničních komunikacích, případně způsobit škodu. Trval na tom, že jestliže se totiž s vozidlem nedá jezdit, provozovatel nemůže být nucen
k úhradě povinného ručení. Na podporu svých tvrzení poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2221/13 . Zároveň namítl, že žalobkyně nepostupovala podle § 15 odst. 6 zákona a nepodnikla žádný krok k tomu, aby bylo nepojištěné vozidlo vyřazeno z registru silničních vozidel. Mimo to zdůraznil, že obdobného nároku, jen za jiné období, se vůči němu žalobkyně s úspěchem domáhala v řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 4 C 104/2020 .
3. Z provedených důkazů učinil soud skutková zjištění, z nichž vyvodil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník/provozoval vozidla registrační značka VIN: TMEEF613X0118779, přičemž uvedené vozidlo bylo specifikováno jako osobní automobil s objemem válců nad
1 000 cm3 do 1350 cm3. V období od 2.8.2019 do 27.11.2019 nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla dle zákona
(tzv. povinné ručení). Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně byla žalovanému zaslána dne 15.1.2020 s tím, že žalovaný měl příspěvek uhradit do 30 dnů. Žalovaný výzvu převzal dne 30.1.2020. Žalovaný však příspěvek žalobkyni neuhradil ani na základě opakovaných upomínek ze dne 2.4.2020 a ze dne 26.6.2020, ani na základě předžalobní upomínky ze dne 7.8.2020. Obdobného nároku, avšak za jiné období, se žalobkyně vůči žalovanému s úspěchem domáhala v řízení vedeném u zdejšího soud pod. sp. zn. 4 C 104/2020 . V tomto řízení podal žalovaný proti konečnému rozhodnutí ústavní stížnost, která byla pro nedůvodnost odmítnuta (usnesení sp. zn. III ÚS 3247/20 ).
4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
5. Podle § 1 odst. 2 zákona platí, že Nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.
6. Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná
k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
7. Novelizací zákona č. 168/1999 Sb. s účinností od 1.1.2018 provedenou zákonem
č. 293/2017 Sb. byla zavedena povinnost povinného pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno vozidlo jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Pro povinnost uzavřít povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle cit. zákona je tedy od 1.1.2018 rozhodující stav vozidla zapsaný v registru silničních vozidel, nikoli skutečný stav daného vozidla. Pokud tedy žalovaný argumentoval nálezem Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 2221/13 z jehož závěru vyplývá, že v případě prokázání neprovozování vozidla v rozhodném období, není možno po jeho majiteli požadovat úhradu příspěvku do garančního fondu žalobkyně, nejsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné na stav nastalý po 1.1.2018, neboť po této době je striktně vycházeno jen ze stavu zapsaného v registru silničních vozidel. Zákonnými výjimkami, pro které vlastník/provozovatel vozidla nemusí mít sjednáno povinné ručení, žalovaný vůbec neargumentoval.
8. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně nepostupovala podle § 15 odst. 6 zákona a nepodnikla žádné kroky k vyřazení vozidla z příslušné evidence. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že dané ustanovení nezakládá žalobkyni povinnost iniciovat vyřazení vozidla z registru silničních vozidel, nýbrž jen její oprávnění oznámit příslušnému orgánu evidence porušení povinnosti sjednání zákonného pojištění, na základě čehož může orgán evidence iniciovat správní řízení k prošetření přestupku podle § 16 zákona. Jedná se tedy o další nezávislou sankci, kterou zákon za porušení povinnosti zákonného pojištění stanovuje. Povinnost iniciovat vyřazení předmětného vozidla z registru silničních vozidel stíhá samotného vlastníka/provozovatele vozidla, jiné osobě tato povinnost uložena není. I kdyby žalobkyně podle tohoto ustanovení nepostupovala a evidenčnímu orgánu neexistenci pojištění neoznámila, nemělo by to žádný vliv na vznik jejího oprávnění na zaplacení příspěvku.
9. Při prokázání skutečnosti, že k vozidlu registrační značka nebylo v rozhodném období sjednáno povinné pojištění vzniká podle § 4 odst. 1 zákona České kanceláři pojistitelů za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona právo na zaplacení příspěvku do garančního fondu. Sazba příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb.
s tím, že dle § 2 odst. 1 písm. f) činí sazba příspěvku 35 Kč denně a celková výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin denní sazby a počtu dní, v nichž byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona. Celková výše příspěvku 4 130 Kč pak odpovídala výpočtu dle citovaných předpisů. Oprávněnost nároku žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč představující náklady související s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek vyplývala z § 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v platném a účinném znění, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10,00 % ročně z částky 4 430 Kč za dobu od 1.3.2020 do zaplacení.
10. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen OSŘ ) soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), ve výši 2 600 Kč (3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 ., 2 x 1 000 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 3 ve spojení s § 11 odst. 1 a), d), g) AT), 3 x 100 Kč režijní paušál dle
§ 14b odst. 5 písm. a) AT, režijní paušál 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT ve spojení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, náhradu cestovného za cestu k soudnímu jednání z Brna do Uherského Hradiště a zpět ve výši 170 Kč, náhradu za promeškaný čas za 8 půl hodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 5 773 Kč. Podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ , když shledal podmínky k uložení peněžitého plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.