Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 28/2021-32

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 17 556,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 272 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 4 928,58 Kč,

s úrokem ve výši 8 530,71 Kč,

s úrokem ve výši 15% ročně z částky 9 950,27 Kč od datum do zaplacení,

s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 583,11 Kč od datum do datum,

s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 299,04 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 284,07 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 284,07 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 928,58 Kč, s úrokem ve výši 8 530,71 Kč, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 9 950,27 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 583,11 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 299,04 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 284,07 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 284,07 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 9 950,27 Kč, úrok 632,84 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 413,38 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 698,19 Kč, poplatek za hotovostní splátky

3 861,39 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum mezi právnická osoba, a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil, ač jej vyčerpal v hotovosti. Celkem měl žalovaný za úvěr zaplatit 22 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč do datum. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána, žalovaný byl zaměstnán, jeho měsíční příjem činil 25 000 Kč, příjmy z brigády 3 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 19 900 Kč, použitelný příjem byl 5 100 Kč.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Předžalobní upomínka ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby.

6. Smlouva o úvěru prokazuje, že byla uzavřena dne datum mezi žalovaným a právnická osoba, žalovanému byl na jejím základě poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, za který měl zaplatit celkem 22 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, žalovaný potvrdil, že úvěr mu byl vyplacen v hotovosti.

7. Transakční historie prokazuje, že žalovaný celkem zaplatil na úvěr částku 9 715,93 Kč v době od datum do datum.

8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni.

9. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

10. Smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku číslo seznamu postoupených pohledávek prokazují, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni pod číslo.

11. Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum prokazuje, že bylo zaplaceno za postoupení pohledávky.

12. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.

13. Žádost o úvěr prokazuje, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, příjem činí 22 000 Kč ze mzdy a 3 000 Kč z brigády, výdaje činí 19 900 Kč včetně srážek ze mzdy a výživného. Uvedl, že vůči němu existuje pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění, souhrnná výše měla dle čestného prohlášení žalovaného činit 9 000 Kč. U anonymizována dvě slova mu zbývalo doplatit 13 000 Kč.

14. Výplatní pásky žalovaného za 2014, 2014 a 2014 prokazují, že žalovanému nebylo v květnu ničeho sraženo, v červnu 2014 byla sražena částka 6 405 Kč a v červenci 2014 byla sražena částka 9 000 Kč.

15. Z evidence soudu bylo zjištěno, že vůči žalovanému byla v roce 2013 zahájena exekuce pro částku 1 100 Kč jistiny a v roce 2014 (datum pověření datum) pro jistinu 160 674 Kč.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v úvěrové části. Úvěruschopnost byla zkoumána z příjmů žalovaného, které byly doloženy při uzavírání smlouvy, ale je zjevné, že žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vůbec nezohlednila exekuci žalovaného, ač ji žalovaný o exekuci informoval. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána ryze formálně, není možno akceptovat další zadlužování osob, vůči nimž jsou již vedeny exekuce. Exekuce musí jednoznačně způsobovat neúvěruschopnost. Nelze ani přehlédnout, že žalovaný uvedl žalobkyni v omyl tvrzením, že na exekuci zbývá uhradit méně než 9 000 Kč, přestože jenom jistina byla minimálně 15x vyšší.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěrů. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že vůči žalovanému byla vedena exekuce, což zcela jednoznačně způsobuje neúvěruschopnost, nehledě na výši exekvované částky, nadto když zbývající exekvovanou částku žadatel o úvěr pouze tvrdí a není nijak podložena. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 15 000 Kč, uhradil 9 715,93 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 284,07 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den mu musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradil. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

30. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -63 ze dne 19.5.2020.

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), neboť neshledal důvod stanovit odlišnou splatnost.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.

zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně nebyla ve sporu převážně úspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,