Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
19 C 48/2021-50
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 447,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 447,10 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 2. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 3. 2018
do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27,10 Kč za dobu
od 6. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 447,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 2. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27,10 Kč za dobu od 6. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč jakožto smluvních pokut
za nevrácení přijímacího zařízení právnická osoba anonymizována čtyři slova – číslo a anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno – anonymizováno
(dále též„ zařízení“) její právní předchůdkyni společnosti právnická osoba,
IČO (dále též„ společnost“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“), které žalovaný převzal dne 22. 4. 2016 a které byl povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nepoškozené
a funkční do 7 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaný dále nehradil sjednanou cenu za pronajatá zařízení, která činila 140 Kč měsíčně, a kterou mu právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval daňovými doklady číslo v celkové výši 447,10 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019 byla předmětná pohledávka
za žalovaným postoupena na žalobkyni.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání, když vyšel z předložených listinných důkazů.
5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 4. 2016 Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu.
6. Součástí smlouvy byl sjednán také pronájem anonymizována tři slova za 70 Kč měsíčně, pronájem anonymizována dvě slova za 70 Kč měsíčně a připojovací poplatek zařízení ve výši 99 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dne 22. 4. 2016 v souladu se smlouvou provedl instalaci zařízení, což žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě. Fakturami splatnými dne 5. 1. 2018, 5. 2. 2018 a 5. 3. 2018 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalovanému vždy 70 Kč + 70 Kč za pronájem
obou zařízení, tj. celkem 420 Kč. Fakturou splatnou dne 5. 4. 2018 ve spojení s fakturou splatnou dne 20. 4. 2018 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalovanému za pronájem zařízení
částku 27,10 Kč.
7. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud po skončení smlouvy nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku, a to dle čl. 7 a 7.6 všeobecných podmínek (dále jen„ VOP“), které byly nedílnou součástí smlouvy. Dle čl. 7 věty první VOP je zákazník povinen do 7 dnů po ukončení smlouvy vrátit společnosti pronajaté zařízení. Dle čl. 7 VOP v případě nevrácení přijímacího zařízení řádně a včas je společnost oprávněna naúčtovat zákazníkovi smluvní pokutu dle ceníku. Dle ceníku společnosti smluvní pokuta požadovaná v případě, že přijímací zařízení (anonymizována čtyři slova číslo anonymizováno 5 slov příjmení příjmení, anonymizována tři slova) není vráceno včas a v pořádku dle písm. f) Smlouvy a čl. 7 6 VOP, činí 2 000 Kč. Dle zakázkového listu došlo k předání zařízení dne 22. 4. 2016. Žalovaný byl v zakázkovém listě upozorněn na tom, že v případě nevrácení pronajatého zařízení společnosti včas a v pořádku dle čl. 7 a 7.5 VOP je společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu
dle ceníku. Žalovaný prohlásil, že se seznámil s VOP, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí kupní smlouvy. Uvedené žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě.
8. Dopisem ze dne 9. 5. 2018 informoval právní předchůdce žalobkyně žalovaného o odstoupení
od smlouvy, vyzval jej k úhradě nedoplatku ve výši 4 498,73 Kč a k vrácení pronajatých zařízení do 3. 6. 2018. Dopisem ze dne 21. 6. 2018 vyzval žalovaného k okamžité jednorázové úhradě dluhu nejpozději do 13. 7. 2019 a současně k vrácení zařízení nebo k úhradě smluvní pokuty
ve výši 4 000 Kč.
9. Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 20. 6. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy
na žalobkyni; v příloze byla uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy v aktuální
výši 8 498,73 Kč O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn oznámením
o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 20. 1. 2020.
10. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
11. Podle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
12. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupil právní předchůdce žalobkyně ke dni 20. 6. 2019 žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne
3. 7. 2019. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
15. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal řádně a včas hradit ceny za poskytované služby. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli smlouvu o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dvě přijímací zařízení k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal za ně platit sjednané nájemné ve výši 70 Kč měsíčně/zařízení, tj. celkem 140 Kč měsíčně. Žalovaný nesplnil svou povinnost, když řádně a včas nehradil ceny za poskytované služby a za pronájem zařízení,
a proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil. Žalovaný dluží za pronájem zařízení dle faktury splatné dne 5. 1. 2018 částku 140 Kč, dle faktury splatné dne 5. 2. 2018 částku 140 Kč, dle faktury splatné dne 5. 3. 2018 částku 140 Kč a dle faktury splatné dne 5. 4. 2018 ve spojení s fakturou splatnou dne 20. 4. 2018 částku 27,10 Kč, tj. celkem částku 447,10 Kč, a protože tuto částku neuhradil žalobkyni ani na základě předžalobní výzvy, zavázal jej k této povinnosti svým rozhodnutím soud.
16. Žalovaný neuhradil dlužné částky ve lhůtě jejich splatností dle faktur a ocitl se tak vždy ode dne následujícího v prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z.,
ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovaného dále zavázal k úhradě úroků z prodlení z přiznaných částek, a to ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 1. 2018
do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 2. 2018 do zaplacení,
ve výši 8,5 % ročně z částky 140 Kč za dobu od 6. 3. 2018 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 27,10 Kč za dobu od 6. 4. 2018 do zaplacení.
17. Dále dle čl. 7 VOP, které tvořily stejně jako ceník společnosti v souladu s § 1751 odst. 1 o. z. nedílnou součást smlouvy, byl žalovaný povinen po skončení právního vztahu vrátit společnosti poskytnutá zařízení. Smluvní strany si pro případ nevrácení zařízení sjednaly v čl. 7 VOP právo společnosti účtovat žalovanému smluvní pokutu dle ceníku, tj. v tomto konkrétním případě
ve výši 2 000 Kč za každé zařízení, přičemž právo požadovat smluvní pokutu bylo rovněž uvedeno ve smlouvě samotné v posledním odstavci před podpisy smluvních stran. O povinnosti hradit smluvní pokutu pro případ nevrácení zařízení byl žalovaný rovněž poučen v zakázkovém listě ze dne 22. 4. 2016.
18. Ačkoliv jsou soudu známy závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013,
sp. zn. I. ÚS 3512/11, ohledně neplatnosti smluvní pokuty sjednané ve všeobecných obchodních podmínkách, má soud za to, že uvedené závěry na tento konkrétní případ nedopadají, neboť právo na smluvní pokutu bylo sjednáno nejen ve VOP, ale rovněž ve smlouvě samotné
a žalovaný byl o smluvní povinnosti k vrácení zařízení pod sankcí smluvní pokuty informován rovněž v zakázkovém listě.
19. V daném případě smluvní vztah zanikl na základě odstoupení od smlouvy, které učinil právní předchůdce žalobkyně v dopise ze dne 9. 5. 2018 a současně vyzval žalovaného k vrácení obou zařízení do 3. 6. 2018 nebo k zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Jelikož žalovaný ani
na tuto výzvu, ani na následné výzvy zástupce žalobkyně zařízení nevrátil ani smluvní pokutu neuhradil, zavázal jej soud – při shledání oprávněnosti žalobního návrhu – k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 4 000 Kč svým rozhodnutím.
20. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Odměna za zastupování byla určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, současně je v něm předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., která spočívá v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) à 200 Kč, náhradě hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradě daně z přidané hodnoty (21 % z odměny a náhrad) ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen jí nahradit k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
21. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.