Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 36/2021-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Kotáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 42 015 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 065 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 26 950 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 015 Kč od 17. 5. 2018 do 20. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 950 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 065 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 26 950 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 015 Kč od 17. 5. 2018 do 20. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 950 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 015 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 17. 5. 2018 do zaplacení podle smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 3. 2017. Podle této smlouvy úvěr činil 35 000 Kč a úrok 26 950 Kč. Žalovaná však dluh řádně nesplácela, uhradila pouze 19 935 Kč a na předžalobní výzvu k úhradě dluhu nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřila.
3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 8. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno dne 19. 2. 2021. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 3. 2017 včetně smluvních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy 1, evidenční kartou žalované, listinou nazvanou informace o smlouvě, předžalobní výzvou a podacím archem a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 22. 3. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo poté, co ověřila úvěruschopnost žalované. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala mimo této částky zaplatit žalobkyni ještě částku 26 950 Kč, která podle smlouvy byla představována úrokem 12 250 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 7 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 7 700 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku 61 950 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 1 032,50 Kč, jednalo se o hotovostní inkaso splátek, úhrada první splátky byla 24. 3. 2017 a každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná zaplatila žalobkyni 19 935 Kč a na předžalobní výzvu k úhradě dluhu nereagovala. Na základě uvedených skutečností žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 42 015 Kč s příslušenstvím.
5. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 22. 3. 2017 a je na ni nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni mimo částku 35 000 Kč z titulu úvěru také úrok, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za hotovostní inkaso úvěru ve výši 26 950 Kč a celkem 61 950 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o částce 26 950 Kč, která je ve smlouvě označena jako úrok a poplatky a dospěl k závěru, že tyto náklady neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně smlouvu o úvěru uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 26 950 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 35 000 Kč představuje 77 % celé jistiny úvěru a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné.
7. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
8. Smlouva o úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
9. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhé vše, co podle této neplatné smlouvy dostala. Žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalobkyni zaplatila částku 19 935 Kč. Je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 15 065 Kč (35 000 Kč - 19 935 Kč). Žalobkyně předložila soudu dopis bez data, v němž žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a vyčíslila dluh podle stavu k 15. 10. 2020. Žalobkyně neprokázala, kdy předžalobní výzva byla žalované doručena. Pro účely stanovení počátku prodlení proto soud vycházel z toho, že žaloba byla žalované doručena dne 19. 2. 2021, žalovaná mohla plnit dne 20. 2. 2021 a jelikož tak neučinila, je od 21. 2. 2021 s plněním v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 15 065 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení s oporou o ust. § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud nemůže překročit výši úroku z prodlení požadovaného v žalobě. Lhůta k plnění je 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
12. Žaloba o zaplacení částky 26 950 Kč a příslušenství – zákonného úroku z prodlení specifikovaného v odst. II. výroku rozsudku, byla z výše uvedených důvodů zamítnuta jako nedůvodná.
13. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované vznikl nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení, podle obsahu spisu však žalované s tímto řízením náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.