Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 385/2020-31
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Davidem Kotrbatým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 46 570 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 700 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 700 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 46 570 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 59 370 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 5 270 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně) sjednanou v článku 1.4 smlouvy, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 6 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 120 Kč RPSN pak byla sjednána ve výši 163,92 % ročně. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a shora uvedených položek se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 762 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 10. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla žalovaným uhrazena dne 13. 8. 2019, když žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 13 300 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné pohledávky, která činila na jistině částku 31 000 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost 2 353,39 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso 12 606,61 Kč a na dlužném poplatku za pojištění 610 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listin y v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 13. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 780 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 5 270 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 16 100 Kč a pojištění ve výši 780 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne. Předžalobní upomínkou byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 31 000 Kč. Jelikož žalovaný částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, soud žalobě o zaplacení dlužné zápůjčky částečně vyhověl.
7. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu sestávající z části neuhrazeného poplatku za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění a kapitalizovaný úrok, pak soud uvádí, že tomuto nároku nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že shora uvedené položky nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formou úplaty (odměny) za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroku však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 92 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatné. Ze shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu co do požadovaných částek týkajících se dlužného poplatku.
8. Z výše uvedeného důvodu přiznal žalobkyni soud jen částku týkající se doposud neuhrazené jistiny. Jelikož z žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaný částečně hradil na položky uvedené shora, musel soud od jistiny ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tyto položky. Celkově žalobkyně požadovala uhrazení jistiny ve výši 46 570 Kč, kdy po odečtení zaplacených částek a částek, které soud považoval za neplatná ujednání, zbývá uhradit částka 17 700 Kč. Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, když ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byl z větší části úspěšný žalovaný, avšak tento zůstal po celé řízení pasivní a neprokázal tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu plnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný svého práva domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na nařízení exekuce.