Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 C 18/2021-37
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Adamem Urbańczykem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 697 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 697 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,86 Kč, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 697 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,86 Kč, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 697 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím své klientské sekce se žalobkyní (podnikající dříve pod právnická osoba anonymizována dvě slova a právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo dne datum. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne datum finanční částku ve výši 4 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč. Žalovaný dlužnou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru žalobkyni ve lhůtě splatnosti neuhradil. Za těchto okolností vznikla dle čl. anonymizováno smlouvy žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, kterou žalobkyně požaduje ve výši 812 Kč za období od datum do datum. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě, naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč, a to v kapitalizované výši 221,86 Kč za období od datum do datum a ve výši 10 % ročně od datum až do úplného zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 14 dnů spolu s poplatkem ve výši 885 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem číslo řidičským průkazem č. anonymizováno číslo. Ve čl. V smlouvy je extenzivně popsán postup při registraci žalovaného jakožto úvěrovaného a ověření jeho totožnosti při uzavírání smlouvy. Tento mimo jiné obsahuje povinnost žalovaného dodat dva úřední doklady totožnosti, výpisy z účtu a výplatní pásky. Dále též povinnost žalovaného ověřit svou totožnost odesláním unikátního pin kódu. Žalobkyně k tomu doložila občanský průkaz, řidičský průkaz a výpis z účtu za období datum do datum, ze kterého bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný. Z potvrzení o provedené platbě soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla dne datum částku částka žalovanému na účet č. bankovní účet. Že jde o účet žalovaného, soud zjistil z dalších provedených důkazů. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění do 7 dnů od doručení výzvy výzvou odeslanou datum. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.
6. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když při prověřování vycházela z jednoho výpisu z účtu žalovaného a žádné další relevantní podklady si nezajistila. Nepředložila soudu ani pracovní smlouvu, výplatní lístky, výměr nájemného, výpisy z účtu za delší období či jiné podklady, které by mohly sloužit ke skutečnému prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně byla soudem rovněž vyzvána, aby nejpozději u jednání předložila soudu důkazy o prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet výzvou ze dne datum, kterou rovněž v rámci žaloby neprokazovala. Na tuto výzvu soudu žalobkyně nereagovala.
7. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně.
8. Po právní stránce soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , dále jen OZ , která však nebyla uzavřena platně.
9. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018 , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná.
10. Za daných okolností žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by schopnost žalovaného splácet úvěr jakkoli prověřovala. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalovaného) s odbornou péčí posoudila. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo).
11. Soud však vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 4 000 Kč a má tak právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ . Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky 4 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalovanému byla předžalobní výzva odeslaná dne datum. Dle § 573 o. z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí datum. Žalovanému byla výzvou poskytnuta lhůta 7 dnů k plnění, tj. do datum, od datum je tedy žalovaný v prodlení. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Žalobu dále soud zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, která je absolutně neplatná.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně v řízení požadovala ke dni vynesení rozsudku částku 6 084,01 Kč, ovšem úspěšná byla toliko v rozsahu 4 168,76 Kč, tedy v rozsahu 68,52 % a má tedy nárok na náhradu 37,04 % účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 552 Kč, což činí 37,04 % z částky 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.
13. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán uhradit k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.