Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 285/2020-24
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do požadavku na zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do požadavku na zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne datum. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky částka za poplatek ve výši částka. Celkovou částku částka se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na úvěr uhradil pouze částku částka. Zbývající dlužnou částku ve výši částka žalovaný neuhradil, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z uvedené dlužné částky od doby předepsané splatnosti smlouvy, tj. od datum, do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v tento den v hotovosti částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr souhrnný poplatek ve výši částka, který se skládal z úroku ve výši částka, odměny za zpracování úvěru ve výši částka a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku ve výši částka se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v hotovosti formou 60 týdenních splátek po částka (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dle evidence žalobkyně žalovaný uhradil celkem na smlouvu pouze částka, přičemž k úhradě na smlouvu tedy zbývá částka (prokázáno evidencí žalobkyně – informacemi o smlouvě číslo). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzýván (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne datum včetně podacího archu).
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a nemohla tak být o této skutečnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 poučena.
14. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předložila žalobkyně pouze evidenční kartu klienta. Z této karty vyplývá, že v době poskytnutí úvěru žil žalovaný s rodiči, byl svobodný, měl základní vzdělání a pracoval na částečný pracovní úvazek u právnická osoba s.r.o. jako dělník. Příjem žalovaného činil částka. Výdaje žalovaného činily celkem částka, z toho částka připadalo na výdaje na nájem/inkaso, částka na jiné výdaje, 2 500 představovaly jiné výdaje domácnosti a 1 500 činila splátka jiného úvěru. Použitelný příjem tak činil částka. Údaje byly ověřeny dokumenty vyžádanými od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a občanským průkazem. Skutečnosti uvedené v kartě klienta však zůstávají v rovině tvrzení, když ke kartě nejsou přiloženy kopie dokladů, které by uváděné informace ověřovaly. Pravdivost údajů v kartě tak nepovažuje soud za prokázanou. Celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši částka soud nepovažuje za věrohodné. Žalovaný již navíc měl závazek ve výši celkem částka. Za takového stavu a při výši příjmu žalovaného, pak bylo na místě mít pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Karta klienta tak evokuje dojem, že byla vyplněna účelově s cílem úvěr za každou cenu poskytnout. Takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud hodnotí jako zcela nedostatečné.
15. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ust. § 586 o.z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků, a dále v ust. § 588 o.z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
17. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
18. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku částka, žalovaný zaplatil celkem částku částka a zbývá mu tak uhradit na jistině částka ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne datum do zaplacení, přičemž soud vyšel ze lhůty k úhradě stanovené žalovanému v předžalobní výzvě a využil ust. § 573 o.z. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
19. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro jiný postup.
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. ustanovení pr. předpisu V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.