Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 285/2020-24

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do požadavku na zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do požadavku na zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne datum. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky částka za poplatek ve výši částka. Celkovou částku částka se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na úvěr uhradil pouze částku částka. Zbývající dlužnou částku ve výši částka žalovaný neuhradil, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z uvedené dlužné částky od doby předepsané splatnosti smlouvy, tj. od datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v tento den v hotovosti částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr souhrnný poplatek ve výši částka, který se skládal z úroku ve výši částka, odměny za zpracování úvěru ve výši částka a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku ve výši částka se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v hotovosti formou 60 týdenních splátek po částka (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dle evidence žalobkyně žalovaný uhradil celkem na smlouvu pouze částka, přičemž k úhradě na smlouvu tedy zbývá částka (prokázáno evidencí žalobkyně – informacemi o smlouvě číslo). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzýván (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne datum včetně podacího archu).

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a nemohla tak být o této skutečnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 poučena.

14. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předložila žalobkyně pouze evidenční kartu klienta. Z této karty vyplývá, že v době poskytnutí úvěru žil žalovaný s rodiči, byl svobodný, měl základní vzdělání a pracoval na částečný pracovní úvazek u právnická osoba s.r.o. jako dělník. Příjem žalovaného činil částka. Výdaje žalovaného činily celkem částka, z toho částka připadalo na výdaje na nájem/inkaso, částka na jiné výdaje, 2 500 představovaly jiné výdaje domácnosti a 1 500 činila splátka jiného úvěru. Použitelný příjem tak činil částka. Údaje byly ověřeny dokumenty vyžádanými od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a občanským průkazem. Skutečnosti uvedené v kartě klienta však zůstávají v rovině tvrzení, když ke kartě nejsou přiloženy kopie dokladů, které by uváděné informace ověřovaly. Pravdivost údajů v kartě tak nepovažuje soud za prokázanou. Celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši částka soud nepovažuje za věrohodné. Žalovaný již navíc měl závazek ve výši celkem částka. Za takového stavu a při výši příjmu žalovaného, pak bylo na místě mít pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Karta klienta tak evokuje dojem, že byla vyplněna účelově s cílem úvěr za každou cenu poskytnout. Takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud hodnotí jako zcela nedostatečné.

15. O tom, zda je právní jednání odporující zákonu neplatné absolutně nebo relativně, rozhodují hlediska uvedená v ust. § 586 o.z., kdy relativní neplatnost je stanovena v zájmu některého z účastníků, a dále v ust. § 588 o.z., kdy absolutní neplatnost nastupuje v případě, že právní jednání odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

17. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.

18. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku částka, žalovaný zaplatil celkem částku částka a zbývá mu tak uhradit na jistině částka ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky dle o.z. ve výši dle , a to ode dne datum do zaplacení, přičemž soud vyšel ze lhůty k úhradě stanovené žalovanému v předžalobní výzvě a využil ust. o.z. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

19. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle věta první , když neshledal důvody pro jiný postup.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. ustanovení pr. předpisu V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.