Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 61/2021-27

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 20 533,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 715 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z této částky od 28.2.2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 18 818,08 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 547,38 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 111,19 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 704,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 111,19 Kč od 21.1.2020 do 27.2.2020 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 396,19 Kč od 28.2.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 715 Kč spolu s úrokem z prodlení ve 8,5 % ročně z této částky od 28.2.2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 18 818,08 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 547,38 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 111,19 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 704,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 111,19 Kč od 21.1.2020 do 27.2.2020 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 396,19 Kč od 28.2.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27.11.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 20 533,08 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizováno, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce. Se žalovaným byla tedy dne 14.6.2017 uzavřena smlouva číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a dále zaplatit částku 16 259 Kč, která představovala kapitalizované úroky za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 4 901 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částku 6 418 Kč za administrativní činnost. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč Poslední splátka byla stanovena na 14.12.2018. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 15 414,98 Kč Poslední splátku na tento dluh žalovaný uhradil dne 22.10.2017. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaným byla uzavřena smlouva číslo dne 27.2.2017, na základě které byla žalovanému poskytnuta další zápůjčka ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a dále zaplatit částku 4 640 Kč, která představovala kapitalizované úroky za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku 2 009 Kč za administrativní činnost. Celkový dluh se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 45 týdenních splátkách po 237 Kč Poslední splátka byla stanovena na 8.1.2018. Žalovaný tento svůj dluh rovněž nehradil řádně a včas, a zaplatil celkem 8 870,02 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil dne 24.9.2017. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. Dne 20.1.2020 byly obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 20.1.2020 informován a vyzván k zaplacení dlužných částek. Ke dni postoupení činila podle žalobkyně výše pohledávek 28 763,10 Kč a 7 416,13 Kč. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny 20 533,08 Kč (12 964,73 Kč + 1 146,46 Kč včetně poplatků 5 798,37 Kč + 623,52 Kč), dále kapitalizovaných úroků z prodlení v celkové částce 2 704,71 Kč (2 382,56 Kč + 322,15 Kč) a kapitalizovaných úroků ve výši celkem 5 547,38 Kč (4 433,06 Kč + 1 114,32 Kč) kapitalizovaných vždy z neuhrazené části půjčky do dne postoupení pohledávky, tj. 20.1.2020, a dále rovněž i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části půjčky od dne 21.1.2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 19.3.2021 (zásilka uložena na poště dne 9.3.2021), na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagoval. ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou anonymizováno a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o zápůjčce /Zelená v hotovosti/ číslo tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uzavřel se právnická osoba anonymizováno, IČO, dne 14.6.2017 tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené půjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 16 259 Kč (sestávajícím z úroku v částce 4 901 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částky 6 418 Kč za administrativní činnost), tedy celkem částku 36 259 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 014 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy, a každou následující splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky.

7. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo částku 15 414,98 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce /Zelená v hotovosti/ číslo tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný dále uzavřel se právnická osoba anonymizováno, IČO, dne 27.2.2017 tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené půjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 640 Kč (sestávajícím z úroku v částce 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a částky 2 009 Kč za administrativní činnost), tedy celkem částku 10 646 Kč se žalovaný zavázal věřiteli uhradit ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky.

9. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo částku 8 870,02 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 14.2.2020. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 11.5.2020 a podacího lístku ze dne 11.5.2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se právnická osoba anonymizováno, IČO, dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 27.2.2017 smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou, a společně s ním uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 646 Kč ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas, nicméně na něj zaplatil celkem 8 870,02 Kč. Žalovaný dále s uvedenou společností uzavřel dne 14.6.2017 smlouvu číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou, a proto celková částka, kterou měl zaplatit podle smlouvy činila 36 259 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal uhradit tuto částku v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 014 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, a na tento dluh uhradil celkem 15 414,98 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 postoupila společnost právnická osoba, své pohledávky za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020, a žalovaný byla vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle věta prvá plaí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 1 715 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 27.2.2017, ani smlouvy ze dne 14.6.2017. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Z předložených důkazů není zřejmé, jaké byly skutečné příjmy žalovaného, co tvořilo jeho konkrétní výdaje, ani zda má nějaké další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy řádně neporovnávala jeho příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného splácet zápůjčky před uzavřením smlouvy, a proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

21. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C číslo, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

22. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši celkem 26 000 Kč (6 000 Kč + 20 000 Kč), a že žalovaný zaplatil celkem 24 285 Kč (tj. 15 414,98 Kč + 8 870,02 Kč), je povinen vydat rozdíl ve výši 1 715 Kč (26 000 Kč – 24 285 Kč). Protože původní věřitel, právnická osoba anonymizováno, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 715 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 1 715 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,5 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28.2.2020, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 20.1.2020, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 14.2.2020, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 17.2.2020 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 27.2.2020 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení (výrok I. rozsudku). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovanému, který byl v převážné části ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.