Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 168/2020-53
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr Kateřinou Zatloukalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 314 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od
1. 1. 2020 do 9. 4. 2020.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 314 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2020 do 9. 4. 2020. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 314 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 1. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně (do datum vystupující pod obchodní firmou právnická osoba) tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla bankovním převodem na účet bankovní účet částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 %, tj. 1 000 Kč. Dále byl ve smlouvě sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, v případě, že by se stal celý dluh splatný ve výši 15 % ročně. Tento úrok činí částku 2 951 Kč. Dále si účastníci mezi sebou sjednali oprávnění žalobkyně účtovat si smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení, nejvýše po dobu 3 měsíců, s tím, že se smluvní pokuta stává součástí jistiny. Žalobkyně si takto účtuje 363 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit do 31. 10. 2019 alespoň minimální splátku ve výši 1 200 Kč, tuto neuhradil, stejně tak nebyly uhrazeny ani minimální splátky splatné k 30. 11. 2019
a 31. 12. 2019. Celý dluh se proto stal v souladu se smlouvou splatným ke dni 31. 12. 2019. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr ohledně jeho hrubého a čistého příjmu a výdajů, tyto od sebe odečetla a ujistila se, že zbylá částka odpovídá výši minimální splátky úvěru. Dále nahlédla do veřejně přístupných rejstříků (insolvenčního, živnostenského, obchodního, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučeni ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř.
3. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř. o. s. ř.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně a žalovaný sjednali prostřednictvím elektronických prostředků dne datum dohodu označenou jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru číslo“, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši až 50 000 Kč a žalovaný se čerpaný úvěr zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 1/5 dosud nesplacené částky, nejméně ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále byl ve smlouvě sjednán úrok ve výši 20% měsíčně, v případě, že by se stal celý dluh splatný ve výši 15 % ročně. Žalovaný, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně, od žalobkyně čerpal celkem částku 4 000 Kč (tuto čerpal dne 25. 9. 2019), převodem na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný uvedl do zákaznické karty hrubý příjem 38 000 Kč, čistý příjem 27 000 Kč, obživu 6 000 Kč, druh bydlení pronájem, náklady na bydlení 6 000 Kč, ostatní náklady 0 Kč, celkem náklady 12 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by si tyto údaje ověřila. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby výzvou ze dne datum, doručenou dne
datum, vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku
z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován
v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným o výši jeho příjmů a výdajů, které si však nijak neověřila. Žalobkyně tedy nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 25. 9. 2019 poskytla částku 4 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 4 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva, tj. den 10. 4. 2020. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako obecnou třídenní. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť převážně úspěšnému žalovanému z důvodu jeho procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.