Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 52/2021-47
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 13 410 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 310 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 310 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 11 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 058,55 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 10 327,29 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 a z částky 8 017,29 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 2 837,49 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 10 327,29 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 310 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 310 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 11 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 058,55 Kč a dále ve výši 9 % ročně z částky 10 327,29 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 a z částky 8 017,29 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 2 837,49 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 10 327,29 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 410 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba s.r.o. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 28. 8. 2017 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy), odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 8. 10. 2018. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 17. 1. 2019, přičemž uhradil pouze částku 12 690 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na jistinu ve výši 4 672,71 Kč, na úrok ve výši 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 917,29 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 13 410 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 10 327,29 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 082,71 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 10 327,29 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 9. 10. 2018 do 29. 11. 2019, ve výši 2 837,49 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 10 327,29 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 16. 10. 2018 do 29. 11. 2019, ve výši 1 058,55 Kč a dále ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 7. 4. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne 28. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši ve výši 2 100 Kč, poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Dle čl. 1 smlouvy v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně. Před uzavřením smlouvy dne 28. 8. 2017 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že žalovaný je ženatý, ve společné domácnosti žije s manželkou, příjem žalovaného z pracovního poměru činí 40 000 Kč měsíčně, další příjmy činí 12 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně, osobní výdaje činí 6 000 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měly být žalovaným předloženy bankovní výpisy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 a kartou zákazníka). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2020). K úhradě dlužné částky ve výši 18 751,53 Kč byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 7. 5. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 1. 5. 2020 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 1. 5. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč vrátit ve sjednaných 58 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl svůj měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 40 000 Kč a další příjmy ve výši 12 000 Kč, ve společné domácnosti žil s manželkou, výdaje na bydlení činily 5 000 Kč měsíčně, osobní výdaje činily 6 000 Kč měsíčně. Touto listino u však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již uhradil částku 12 690 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 310 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč – úhrada ve výši 12 690 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 2 310 Kč, a to ode dne 29. 12. 2019, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 18. 12. 2019 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 28. 12. 2019. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobou, když tento je nižší než úrok dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.