Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 50/2021-46
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 5 242 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 749 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 749 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 2 493 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 096,59 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 1 251 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 2 874,26 Kč a dále ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 749 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 749 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 2 493 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 096,59 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 1 251 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 2 874,26 Kč a dále ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 242 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba s.r.o. ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 24. 9. 2015 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána zápůjčka ve výši 4 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření zápůjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek), odměny za administrativní činnost ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 129 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků ve 43 týdenních splátkách po 151 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 7. 2016. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 22. 9. 2016, přičemž uhradil pouze částku 1 251 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na úrok ve výši 364 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 608,81 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 251,19 Kč a ve zbývající částce 27 Kč na poplatek za životní pojištění. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 5 242 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 4 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 191,19 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 948,81 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 102 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 4 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 22. 7. 2016 do 6. 12. 2019, ve výši 2 874,26 Kč a dále ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 4 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 29. 7. 2016 do 6. 12. 2019, ve výši 1 096,59 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 19. 4. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Zástupce žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrval a uvedl, že při přezkumu úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházel právní předchůdce žalobkyně z dokumentů předložených žalovaným, přičemž jejich poskytnutí sám žalovaný potvrdil podpisem na zákaznické kartě.
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne 24. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 2 364 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 364 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a dále poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 129 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 6 493 Kč ve 43 týdenních splátkách ve výši 151 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky (dále jen“ Smluvní podmínky“). Dle čl. 1 Smluvních podmínek v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky ve 43 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,98 % ročně. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu článku 9.3 Smluvních podmínek k prodloužení trvání této smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Strany si v článku 9.7 Smluvních podmínek současně dohodly, že v případě, že bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku z celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Před uzavřením smlouvy dne 24. 9. 2015 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že žalovaný je starobním důchodcem, žije v nájemním bytě, jeho starobní důchod činí 8 670 Kč, náklady na nájem včetně inkasa činí 4 500 Kč měsíčně a výdaje na domácnost činí 2 000 Kč měsíčně + výdaje na telefon ve výši 200 Kč. K ověření těchto údajů měl být žalovaným předložen občanský průkaz, výměr starobního důchodu, výpis z účtu a nájemní smlouva (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 9. 2015, Smluvními podmínkami a kartou zákazníka). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020). K úhradě dlužné částky ve výši 10 090,19 Kč byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 18. 9. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 9. 2020 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 9. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 9. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 4 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 2 364 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 364 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a dále poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 129 Kč, vrátit ve sjednaných 43 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 8 670 Kč, žije v nájemním bytě, výdaje na bydlení a domácnost činily 6 700 Kč měsíčně. Touto listino u však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. Navíc ze seznamu předložených dokumentů není zřejmé, čím jsou tvořeny jednotlivé výdaje žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku , neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 4 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již uhradil částku 1 251 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 749 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč – úhrada ve výši 1 251 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 2 749 Kč, a to ode dne 21. 1. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 10. 1. 2020 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 20. 1. 2020. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobou, když tento je nižší než úrok dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.