Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 193/2020-29
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 20 613,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 437,29 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 4 437,29 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 176,61 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 446,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 613,90 Kč od 11. 9. 2019 do 13. 10. 2020 a z částky 16 176,61 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 39,9 % ročně z částky 19 069,29 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 437,29 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 4 437,29 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 176,61 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 446,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 613,90 Kč od 11. 9. 2019 do 13. 10. 2020 a z částky 16 176,61 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 39,9 % ročně z částky 19 069,29 Kč od 11. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 18.12.2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 20 613,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 446,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 613,90 Kč od 11.1.2019 do zaplacení a úrok 39,9 % ročně z částky 19 069,29 Kč od 11.1.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným dne 2.5.2018„ smlouvu o půjčce“ číslo na základě které poskytl žalované„ úvěr“ ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 962 Kč. První splátka byla splatná dne 15.6.2018. Mezi účastníky smlouvy byl sjednán úrok ve výši 39,9 %. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto předchůdce žalobce s účinností ke dni 10.1.2019 úvěr zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi bankou a žalobcem dne 26.9.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Ke dni 26.9.2019 činila dlužná částka 23 075,99 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 2.5.2018, návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 2.5.2018, návrhu dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 2.5.2018 a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 2.5.2018 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce společnost právnická osoba se zavázal poskytnout žalované částku ve výši 20 000 Kč za zápůjční úrokovou sazbu ve výši 39,9 %, splatnou v 36 měsíčních splátkách po 962 Kč. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaná čerpala půjčku ve výši 20 000 Kč dne 2.5.2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba, a žalobcem dne 25.9.2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou (příloha č. 1). Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 11.1.2019 byla žalované zaslána prostřednictvím České pošty dne 11.1.2019. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2019 bylo žalované odesláno dne 2.10.2019. Výzva k plnění ze dne 31.10.2019 adresovaná ze strany zástupce žalobce byla odeslána téhož dne. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že předchůdce žalobce posuzoval schopnost splácet poskytnutou částku na základě údajů z insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, externích úvěrových registrů BRKI/NRKI a SOLUS, dále na základě vyhodnocení ukazatelů DTI/DSTI s tím, že celkové vyhodnocení klienta bylo dle interního postupu stanoveno na úroveň třídy E, které odpovídá pravděpodobnost splácení úvěru 97,75 %. Deklarovaný příjem 8 100 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Byly zohledněny výdaje ve výši 5 910 Kč, a to jako výdaj na bydlení ve výši 2 500 Kč a výdaj na živobytí ve výši 3 410 Kč. Na splátku půjčky a nepředvídané výdaje zbývá 2 190 Kč. Z žalobcem poskytnutých tvrzení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 15 562,71 Kč (34 632 Kč – 19 069,29 Kč).
4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. , účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. , účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o„ půjčce“ číslo jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). Předložené hodnocení o schopnosti žalované splácet úvěr neobsahuje žádné skutečnosti, které by prokazovaly konkrétní příjmy a výdaje žalované.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. V rámci řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované dne 2.5.2018 částku 20 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky ve výši 4 437,29 Kč (20 000 Kč – 15 562,71 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (12.10.2020). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (13.10.2020), kdy byl o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 14.10.2020, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí roku 2020 0,25 %, a proto úrok z prodlení k 14.10.2020 byl stanoven ve výši 8,25 % ročně.
11. Smlouva o úvěru (tedy i případná ujednání o poplatcích, pokutách a úrocích) byla shledána jako neplatná, a proto soud ve zbytku, tedy částku ve výši 16 176,61 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 446,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 613,90 Kč od 11.9.2019 do 13.10.2020 a z částky 16 176,61 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 39,9 % ročně z částky 19 069,29 Kč od 11.1.2019 do zaplacení, zamítl.
12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).