Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 7/2021-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr Gabrielou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 35 364,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 788,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 5 576,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 314,51 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 465 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní předchůdkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 788,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 5 576,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 314,51 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 465 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní předchůdkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru číslo která měla být uzavřená dne 29. 8. 2019 mezi žalovanou a společností právnická osoba.
2. Žalobkyně tvrdí následující: Na základě smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka, společnost společností právnická osoba, žalované dne 11. 9. 2019 celou výši úvěru 29 788,4 Kč na účet dle pokynů žalované. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Žalovaná měsíční splátky nehradila řádně a včas, původní věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni 30. 4. 2020. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně poté zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 29 788,4 Kč, úrok ve výši 3 323,65 Kč, poplatky ve výši 700 Kč, smluvní pokutu ve výši 721,46 Kč, náklady vymáhání 50 Kč a dlužné pojistné ve výši 781 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala původní věřitelka schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované při pohovoru s ní, nahlédnutím do databází, telefonátem zaměstnavateli k ověření příjmů žalované, zohledněny byly i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že se jí nepodařilo od původní věřitelky získat žádné podklady k doložení ověřování úvěruschopnosti žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. “, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř. o. s. ř. ).
4. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.
6. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:
7. Žalovaná a společnost právnická osoba podepsaly dne 29. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, sjednaný úvěrový rámec byl 30 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná má čistý měsíční příjem 30 000 Kč, náklady 3 000 Kč a hradí splátky 1 290 Kč (Prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru.) Žalovaná vyčerpala postupně, výběrem z bankomatu, úhradami na účet a platbami za zboží, částku 29 788,4 Kč (prokázáno výpisem transakcí). Žalobkyně a společnost právnická osoba uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, žalované byla uvedená skutečnost oznámena dopisem (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, dopisem).
8. Soud nemá za prokázané, že by původní věřitelka při prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala informace o příjmech a výdajích žalované, získané od žalované. Žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání tvrzení, že původní věřitelka ověřovala tvrzení žalované o výši příjmu žalované. Naopak žalobkyně k výzvě soudu, nechť navrhne důkazy k prokázání svých tvrzení, výslovně uvedla, že se jí k tomuto nepodařilo získat žádné podklady.
9. Vzhledem k uvedenému soud nepovažoval za nutné žalobkyni u jednání poučit podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení o ověřování výše příjmů žalované, když k písemné výzvě soudu, nechť navrhne důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně výslovně uvedla, že žádné podklady k doložení tohoto nemá.
10. Žalobkyně navrhla provést dotaz na SOLUS k ověření, že původní věřitelka lustrovala žalovanou v registru SOLUS – tímto důkazem by však mohlo být prokázáno pouze lustrování žalované v rejstříku SOLUS, nikoliv ověřování výše příjmů žalované, případně výše jejích výdajů – lustrování v rejstříku však samo o sobě k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti nestačí a soud proto uvedený důkaz neprováděl, protože prokázání uvedené skutečnosti by na právní posouzení věci nemělo samo so sobě žádný vliv.
11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
12. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejím základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 29 788,4 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila.
13. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon číslo“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 zákona číslo poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 ods.t 1 zákona číslo poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
20. Mezi žalovanou a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679/18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. , jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, C -449/13; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).
24. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaná se zavázala uvést pravdivé údaje, nebo že byla povinna uvést pravdivé údaje podle zákona.
25. Soud dospěl k závěru, že původní věřitelka úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nezkoumala dostatečně.
26. Původní věřitelka nijak neověřovala informaci od žalované o výši jejích příjmů, při posouzení úvěruschopnosti vyšla bez dalšího z neověřené informace o výši pravidelných příjmů. To však nelze považovat za dostatečné. Existence a výše pravidelných příjmů spotřebitele je přitom pro posouzení schopnosti splácet úvěr zásadní. Bez prověření výše příjmů nepostačuje pouhá lustrace v rejstřících (SOLUS apod.).
27. Žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
28. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu (§ 87 zákona č. 257/2016 ).
29. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 29 788 Kč, tedy z 84,2 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 5 576,11 Kč, tedy z 15,7 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 68,5 % (84,2 - 15,7) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 písm. a) a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 68,5 % z částky 3 598 Kč, tj. na částku 2 465 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.