Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 7/2021-23

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr Gabrielou Černou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 35 364,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 788,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 5 576,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 314,51 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 465 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní předchůdkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 788,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 5 576,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 314,51 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 465 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní předchůdkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru číslo která měla být uzavřená dne 29. 8. 2019 mezi žalovanou a společností právnická osoba.

2. Žalobkyně tvrdí následující: Na základě smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka, společnost společností právnická osoba, žalované dne 11. 9. 2019 celou výši úvěru 29 788,4 Kč na účet dle pokynů žalované. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Žalovaná měsíční splátky nehradila řádně a včas, původní věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni 30. 4. 2020. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně poté zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 29 788,4 Kč, úrok ve výši 3 323,65 Kč, poplatky ve výši 700 Kč, smluvní pokutu ve výši 721,46 Kč, náklady vymáhání 50 Kč a dlužné pojistné ve výši 781 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala původní věřitelka schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované při pohovoru s ní, nahlédnutím do databází, telefonátem zaměstnavateli k ověření příjmů žalované, zohledněny byly i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že se jí nepodařilo od původní věřitelky získat žádné podklady k doložení ověřování úvěruschopnosti žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena (náhradním doručením - , , dále jen „ “, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - a odst. 1 a ).

4. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek ( , , dále jen „ “). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení ). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:

7. Žalovaná a společnost právnická osoba podepsaly dne 29. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, sjednaný úvěrový rámec byl 30 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná má čistý měsíční příjem 30 000 Kč, náklady 3 000 Kč a hradí splátky 1 290 Kč (Prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru.) Žalovaná vyčerpala postupně, výběrem z bankomatu, úhradami na účet a platbami za zboží, částku 29 788,4 Kč (prokázáno výpisem transakcí). Žalobkyně a společnost právnická osoba uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, žalované byla uvedená skutečnost oznámena dopisem (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, dopisem).

8. Soud nemá za prokázané, že by původní věřitelka při prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala informace o příjmech a výdajích žalované, získané od žalované. Žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání tvrzení, že původní věřitelka ověřovala tvrzení žalované o výši příjmu žalované. Naopak žalobkyně k výzvě soudu, nechť navrhne důkazy k prokázání svých tvrzení, výslovně uvedla, že se jí k tomuto nepodařilo získat žádné podklady.

9. Vzhledem k uvedenému soud nepovažoval za nutné žalobkyni u jednání poučit podle , aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení o ověřování výše příjmů žalované, když k písemné výzvě soudu, nechť navrhne důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně výslovně uvedla, že žádné podklady k doložení tohoto nemá.

10. Žalobkyně navrhla provést dotaz na SOLUS k ověření, že původní věřitelka lustrovala žalovanou v registru SOLUS – tímto důkazem by však mohlo být prokázáno pouze lustrování žalované v rejstříku SOLUS, nikoliv ověřování výše příjmů žalované, případně výše jejích výdajů – lustrování v rejstříku však samo o sobě k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti nestačí a soud proto uvedený důkaz neprováděl, protože prokázání uvedené skutečnosti by na právní posouzení věci nemělo samo so sobě žádný vliv.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejím základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 29 788,4 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila.

13. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:

14. Podle , , dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon číslo“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 zákona číslo poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 ods.t 1 zákona číslo poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Mezi žalovanou a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o úvěru ( o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet ( a ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679/18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Ustanovení , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

23. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. , jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, C -449/13; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).

24. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaná se zavázala uvést pravdivé údaje, nebo že byla povinna uvést pravdivé údaje podle zákona.

25. Soud dospěl k závěru, že původní věřitelka úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nezkoumala dostatečně.

26. Původní věřitelka nijak neověřovala informaci od žalované o výši jejích příjmů, při posouzení úvěruschopnosti vyšla bez dalšího z neověřené informace o výši pravidelných příjmů. To však nelze považovat za dostatečné. Existence a výše pravidelných příjmů spotřebitele je přitom pro posouzení schopnosti splácet úvěr zásadní. Bez prověření výše příjmů nepostačuje pouhá lustrace v rejstřících (SOLUS apod.).

27. Žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala ( a ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

28. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ( ).

29. Lhůtu k plnění soud určil podle zákona o spotřebitelském úvěru a věta první Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 29 788 Kč, tedy z 84,2 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 5 576,11 Kč, tedy z 15,7 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 68,5 % (84,2 - 15,7) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle a odst. 5 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 68,5 % z částky 3 598 Kč, tj. na částku 2 465 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.