Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 321/2020-40
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy titul. jméno příjmení a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
t. č. ve Věznici Bělušice
sídlem adresa
pro částku 10 424,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2021, č. j. 39 C 321/2020 – 26
takto:
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. o lhůtě k plnění potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. o lhůtě k plnění potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 904 Kč s 9 % úrokem z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu v rozsahu částky 4 520,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 492,52 Kč, dále s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 318,71 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 905 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 904 Kč od datum do datum zamítl (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
2. Proti vyhovující části rozsudku (ve výroku I.), a to o uložení třídenní lhůtě k plnění, podal žalovaný včasné odvolání. V podaném odvolání pouze uvádí, že se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Bělušicích, není však pracovně zařazen, a tudíž nemá možnost dlužnou částku uhradit. Odvolatel proto žádal změnu části napadeného rozsudku ohledně lhůty k plnění, spočívající v odložení splácení dluhu žalobkyni.
3. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu pouze v části odvoláním dotčené a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).
4. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
5. V předmětné věci soud prvého stupně uložil žalovanému finanční plnění ve prospěch žalobkyně z právního důvodu vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalovaného (§ číslo odst. 2, § 2993 věta první o. z.) z titulu neplatného závazku mezi účastníky a ve zbývající části požadovaného finančního nároku ze strany žalobkyně byla žaloba zamítnuta (výrok II.). S odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. žalovanému byla uložena zákonná třídenní lhůta k plnění, a to za situace, kdy soud prvého stupně měl vědomost o tom, že žalovaný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a není pracovně zařazen.
6. Podle názoru odvolacího soudu byl procesní postup soudu prvého stupně při uložení lhůty k plnění správný a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Argument odvolatele založený na tom, že odklad lhůty splatnosti požaduje pouze s ohledem na to, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a není pracovně zařazen, nemůže být sám o sobě důvodem k určení lhůty k plnění v delším časovém horizontu, či povolení splátek. Je třeba poukázat na skutečnost, že výkon trestu odnětí svobody, jež významně znemožňuje pracovní zařazení a pravidelný příjem žalovaného nepochybně souvisí s jeho vlastním zaviněním a přičiněním a nejedná se tak o objektivní okolnosti, jež by byly způsobilým podkladem pro rozhodnutí soudu o delší lhůtě k plnění, či k povolení pravidelných splátek.
7. Z těchto důvodů byl rozsudek okresního soudu v napadeném výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.
8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle výsledku, pokud se však žalobkyně k odvolání žalovaného písemně vyjadřovala, jde o velice stručné vyjádření, které odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. k Nejvyššímu soudu ČR se sídlem v obec, a to ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Mostě O přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.) rozhoduje dovolací soud.