Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 39/2021-28

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 36 160 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 16 660 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 660 Kč od 28.12.2019 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 19 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 152,90 Kč, úroku ve výši 18,96% ročně z částky 12 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku ve výši 19,52% ročně z částky 11 690 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 548,57 Kč, a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 690 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 030 Kč od 28.12.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 16 660 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 660 Kč od 28.12.2019 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 19 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 152,90 Kč, úroku ve výši 18,96% ročně z částky 12 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroku ve výši 19,52% ročně z částky 11 690 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 548,57 Kč, a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 690 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 030 Kč od 28.12.2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25.9.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši celkem 36 160 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dvě smlouvy, a to jednak smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19.3.2018 a dále smlouvu o úvěru číslo ze dne 11.12.2017. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19.3.2018 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, s úrokovou sazbou 18,96 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 300 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 365 Kč Poslední splátka byla stanovena na 13.5.2019. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a na dluh uhradila pouze částku 770 Kč, která byla původním věřitelem započtena na úrok, na poplatek za hotovostní inkaso splátek a na poplatek za pojištění. Poslední splátku na tento dluh žalovaná uhradila dne 6.4.2018. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 11.12.2017 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, s úrokovou sazbou 19,52 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 360 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4.2.2019. Žalovaná tento svůj dluh rovněž nehradila řádně a včas, kdy na něj zaplatila celkem 6 570 Kč, která byla původním věřitelem započtena částkou na jistinu, úrok a na poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 19.3.2018. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětných smluv. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky, na základě kterých byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 29.11.2019 byly obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny s účinností k témuž dni smluvně žalobkyni, o čemž byla žalovaná dne 29.11.2019 informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 36 150 Kč sestávající z jistiny 12 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 9 130 Kč a z jistiny ve výši 11 690 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 340 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 3 152,90 Kč (1 264 Kč + 1 888,90 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši celkem 1 548,57 Kč (627,25 + 921,32) vždy z neuhrazených finančních prostředků do dne postoupení pohledávky, tj. 29.11.2019, a dále od 30.11.2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dne 15.3.2021 (zásilka uložena dne 3.3.2021), na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. nereagovala ( ).

4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne 16.2.2005 zapsána do obchodního rejstříku pod spisovou značkou B21915 a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o zápůjčce /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 19.3.2018 tuto smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 400 Kč a hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 300 Kč, celkem částku 21 900 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 365 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit rovněž úrok, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 18,96 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

7. Zákaznickou kartou ze dne 19.3.2018 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná a má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu s partnerem. Žalovaná byla v domácnosti na mateřské od července 2017 s příjmem celkem 18 387 Kč, který sestával z částky 9 900 Kč jakožto vedlejší příjem a mateřské 8 487 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaná uvedla 4 000 Kč za nájem, 9 000 Kč za výdaje domácnosti a 1 620 Kč za splátku úvěru/zápůjčky. Použitelný příjem podle této karty činil 3 767 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu, výplatní pásky, složenky a doklad o přiznání mateřské/rodičovské, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

8. Z tabulky žalobkyně na č.l. 19 spisu vyplývá, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo dne 27.3.2018 částku 370 Kč a dne 6.4.2018 částku 400 Kč, celkem 770 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce /Fajnpůjčka/ číslo soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 11.12.2017 tuto smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2 400 Kč a hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, celkem částku 21 600 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč. Soud dále ze smlouvy zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit rovněž úrok, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 19,52 % ročně po celou dobu trvání smlouvy.

10. Ze zákaznické karty ze dne 11.12.2017 vyplývá, že žalovaná uvedla, že má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu s partnerem. Žalovaná byla v domácnosti na mateřské od července 2017 s příjmem celkem 17 083 Kč, který sestával z mateřské 8 883 Kč a dalšího příjmu 8 200 Kč. V kolonce měsíční výdaje žalovaná uvedla 4 000 Kč za nájem a 7 000 Kč za výdaje domácnosti, použitelný příjem podle této karty činil 4 083 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně bankovní výpisy, výplatní pásky, pracovní smlouvu, složenky a doklad o přiznání mateřské/rodičovské, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.

11. Z tabulky na čl. 23 pak vyplývá, že žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo zaplatila za období od 14.12.2017 do 19.3.2018 postupně částku ve výši 6 570 Kč.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 29.11.2020. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.11.2020, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 13.12.2019. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 7.5.2020 a podacího lístku z téhož data má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dvě smlouvy, a to smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 19.3.2018 a dále smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 11.12.2017. Na základě smlouvy číslo ze dne 19.3.2018 byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit i souhrnný poplatek, to vše v 60 týdenních splátkách po 365 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 18,96 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná na tento dluh uhradila celkem 770 Kč. Žalované byla dále na základě smlouvy číslo poskytnuta částka 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit i souhrnný poplatek, to vše v 60 týdenních splátkách po 360 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 19,52 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Na tento dluh žalovaná zaplatila celkem 6 570 Kč. Před uzavřením smlouvy byla se žalovanou vždy vyplněna Karta zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupila společnost právnická osoba, své pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019, odeslaným 13.12.2019 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud aplikoval na posuzovaný případ ust. , o spotřebitelském úvěru (dále také„ Zosú“), podle nějž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 Zosú poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle věta prvá , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení o.z, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 28 820 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani smlouvy ze dne 11.12.2017, ani smlouvy ze dne 19.3.2018. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ, resp. § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v kartách zákazníka vždy uvedla, že je svobodná, má dvě nezaopatřené děti a její příjem tvoří mateřská. Podle karty zákazníka ze dne 11.12.2017 měla být žalovaná na mateřské od července 2017 s příjmem celkem 17 083 Kč sestávajícím z částky 8 200 Kč jako vedlejší příjem a z mateřské ve výši 8 883 Kč, její celkové výdaje měly činit 13 000 Kč. Podle karty zákazníka ze dne 19.2.2018 měla být žalovaná na mateřské od července 2017 s příjmem celkem 18 387 Kč, který měl být tvořen částkou 9 900 Kč jako vedlejší příjem a z mateřské ve výši 8 487 Kč. Výdaje žalované pak v tomto případě měly činit celkem 14 620 Kč. V obou případech žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem a má dvě vyživovací povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se však vůbec nezabývala ani v jednom z případů tím, zda žalovanou uváděné příjmy jsou skutečné a jaký je případný příjem jejího partnera. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala tím, co konkrétně tvoří výdaje žalované, kolik činí její skutečné náklady na bydlení, když částka 4 000 Kč uváděná žalovanou za nájemní byt se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká, a není zřejmé, jaké náklady žalovaná vynakládala na platby elektřiny/plynu a spotřebu vody. Rovněž není zřejmé, jaké byly výdaje žalované na děti a na stravu, přičemž si právní předchůdkyně žalobkyně ani neověřovala, zda žalovaná nemá další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 9 ZoSÚ, resp. 86 odst. 2 Zosú.

22. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

23. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované splácet zápůjčky před uzavřením smlouvy, a proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné dle ust. 9 ZoSÚ, resp. Zosú ve spojení s ustanovením .

24. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti obou smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

25. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši celkem 24 000 Kč (tj. 12 000 + 12 000), a že žalovaná zaplatila celkem 7 340 Kč (770 + 6 570), jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 16 660 Kč, které je povinna vydat (24 000 Kč – 7 340 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 16 660 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 16 660 Kč ve výši dle , tj. v žalobkyní požadované výši 9,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28.12.2019, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 29.11.2019, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 13.12.2019, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 16.12.2019 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 27.12.2019 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala pouze 9,75 % ročně. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované, která byla v převážné části ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené anonymizováno tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.