Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 40/2020-56
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, země
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od datum do datum zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, avšak žalovaný tuto částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba s.r.o., která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhradit částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, dle kterého měla poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 90 dnů a uhradit poplatek ve výši 2 500 Kč. Dle všeobecných obchodních podmínek právnická osoba se měl žalovaný registrovat vyplněním registračního formuláře na stránkách věřitele, podat a potvrdit žádost o půjčku, kdy následně měl věřitel posoudit jeho platební schopnost a až poté mu měl být zaslán návrh smlouvy. Dne datum byla na účet žalovaného uhrazena částka 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na právnická osoba s.r.o. a následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, jímž byl současně vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky.
4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Z předložených listin má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , a to za použití prostředků komunikace na dálku, což připouští ustanovení § 561 občanského zákoníku . Právní předchůdkyně žalobkyně tak žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce přenechala částku 5 000 Kč, tedy zastupitelnou věc k tomu, aby ji dle své libosti užil a dle sjednaných podmínek vrátil věc stejného druhu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit dlužnou částku 5 000 Kč a poplatek do 90 dní a to ve třech splátkách, když poslední splátka byla splatná dne datum. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které měl prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že k takovému posouzení nedošlo. Jelikož byl poskytnut úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně dle předložených důkazů zaslána je obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy měl žalovaný uhradit dlužnou částku neprodleně. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená možnostem spotřebitele, má v případném sporu právě žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádným způsobem proti této lhůtě k úhradě nebrojil, byl povinen dlužnou částku uhradit neprodleně po doručení oznámení o postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že toto oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne datum, lze je považovat za doručené dne datum. Z výrazu„ neprodleně“ tak soud usuzuje, že měla být dlužná částka uhrazena do 7 dnů, tedy do datum. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 5 000 Kč, a je proto dle § 1970 občanského zákoníku od datum povinen uhradit i zákonný úrok z prodlení z této částky. Požadavek žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do datum tak byl zamítnut (výrok II.).
11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. V projednávané věci byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, když neúspěch žalobkyně pouze co do zákonných úroků z prodlení je neúspěchem pouze v nepatrné části. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b odst. 1 , když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši pohledávky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 200 Kč. Zástupkyni žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, tj. celkem 600 Kč. Dále zástupkyni žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupkyni žalobkyně částku 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, sazba DPH činí 21%, tj. 189 Kč. Z uvedených důvodů přiznal soud žalobkyni na nákladech zastoupení částku 1 089 Kč, se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč činí náklady řízení celkem 1 489 Kč.
12. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.