Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 30/2021-27
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do
úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum,
úroků ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení,
úroků z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení,
úroku 271,85 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], úroků ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 271,85 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 5 000 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené anonymizováno smlouvy č číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému zřízen a aktivován běžný účet č. bankovní účet. Téhož dne byl uzavřen Dodatek číslo jímž byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 5 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Pro prodlení s úhradami byl kontokorent ke dni datum zesplatněn. Smluvní úrok kontokorentu byl 18,9% ročně, žalobkyně od datum požaduje pouze úrok ve výši 8,25% ročně s ohledem na
§ 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. V rámci doplnění uvedla žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti, že byl žalovaný posuzován prostřednictvím NRKI/BRKI, příjem byl žalovaným tvrzen ve výši 24 000 Kč měsíčně, vzhledem k výši kontokorentu nebyl příjem ověřován, dále byly použity interní i externí databáze. K žalovanému nebyly zjištěny negativní poznatky.
3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, v úvěrové části. Úvěruschopnost byla zkoumána z dotazů na evidenci NRKI/BRKI, příjmy žalovaného byly pouze tvrzeny. Nebylo ničeho uhrazeno, kontokorent byl zcela vyčerpán bezprostředně po jeho zřízení.
6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
8. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nebyly vůbec ověřovány příjmy bylo vycházeno pouze z tvrzení, žalobkyně tak nemohla učinit pozitivní závěr o úvěruschopnosti. Skutečnost, že žalovaná strana neprochází s negativním příznakem databázemi dlužníků, mohla být třeba způsobena i tím, že nikdo jiný mu nechtěl poskytnout úvěr. Bez ověření příjmů není možné dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, nadto když nemá žádnou historii u žalobkyně.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 5 000 Kč, ničeho neuhradil, ač kontokorent zcela vyčerpal. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den musel být dopis doručen a následující den dluh nebyl uhrazen. Soud úroky z prodlení přiznal od datum, neboť od toho okamžiku je žalobkyně požaduje, avšak ve výši 8,25 % ročně, neboť tato sazba platila k počátku prodlení. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
18. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), neboť neshledal důvod pro stanovení odlišné lhůty k plnění.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné výši, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.