Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
12 C 318/2020-48
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11.565 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 762,32 Kč a 8,05 % úrok z prodlení z částky 3.875 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 7.690 Kč s úrokem z prodlení 985,05 Kč, 8,05 % úrok z prodlení z částky 7.690 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5.189,17 Kč a úrok 23,72 % ročně z částky 8.760,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 762,32 Kč a 8,05 % úrok z prodlení z částky 3.875 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 7.690 Kč s úrokem z prodlení 985,05 Kč, 8,05 % úrok z prodlení z částky 7.690 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5.189,17 Kč a úrok 23,72 % ročně z částky 8.760,45 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 11.565 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo ve výši 10.000 Kč se závazkem žalovaného uhradit z půjčené částky kapitalizovaný úrok 1.400 Kč, odměnu za administrativní činnost 2.000 Kč, za hotovostní inkaso poplatek 4.000 Kč a za zařazení do pojištění poplatek 290 Kč, žalovaný měl dluh splácet týdně po 305 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně, uhradil pouze částku 6.125 Kč. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 20. 6. 2017.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.
3. Soudu byly předloženy listinné důkazy, z nichž soud zjistil následující:
4. Z karty zákazníka ze dne 10. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má další úvěry ve výši 540.000 Kč a 300.000 Kč, které splácí splátkami 5.500 Kč a 7.300 Kč měsíčně, je zaměstnán jako řidič s příjmem 27.415 Kč. K průkazu příjmů a úvěruschopnosti doložil pracovní smlouvu, ústřižky EON, věřitel nahlédl do katastru nemovitostí.
5. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že dne datum byla uzavřena smlouva o půjčce na částku 10.000 Kč, žalovaný se zavázal za toto uhradit 7.690 Kč jako kapitalizovaný úrok 1.400 Kč odměnu za administrativní činnost 2.000 Kč a za hotovostní inkaso poplatek 4.000 Kč a za zařazení do pojistného programu 290 Kč.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce totiž s odbornou péčí neposoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy není zřejmé, zda se věřitel zabýval tím, zda jsou v kartě zákazníka uvedené úvěry řádně spláceny, nebyl doložen faktický příjem žalovaného a jeho výdaje. Smlouva o zápůjčce je proto ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 sb. o spotřebitelském úvěru neplatná.
7. Dle § 9 odst.1 ) zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Soud při rozhodování vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.
9. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupném na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. (příjmení), L a (příjmení), J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
10. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39 či Soudního dvora Evropské unie. Podle nich má poskytovatel úvěru„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
11. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalovanému právo na to, aby mu žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 3.875 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k částce 3.875 Kč má proto žalobce právo na to, aby žalovaný zaplatil též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval po žalovaném částku 11.565 Kč, žalovaný obdržel částku 10.000 Kč, zaplatil 6.125 Kč, důvodně je požadována částka 3.875 Kč. Proto byl rozdíl ve výši 7.690 Kč zamítnut jako nedůvodný.
14. Žalobce dále požadoval přiznání obchodního úroku, kdy tento nárok z titulu neplatnosti smlouvy soud zamítl jako nedůvodný v celém rozsahu.
15. Co se týká úroku z prodlení, soud za důvodný požaduje úrok z prodlení od 28. 6. 2017, kdy byl sjednán termín vrácení dlužné částky. Zákonný úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 3.875 Kč od 28. 6. 2017 do 6. 12. 2019 činí 762,32 Kč, zbytek kapitalizovaného úroku z prodlení žalobou požadovaného ve výši 985,05 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši z nedůvodně požadované částky 7.690 Kč byl zamítnut.
16. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení, kdy ve věci byl ve větší míře žalobní návrh zamítnut, větší míra úspěchu ve sporu pak náleží žalovanému, kterému však náklady spojené s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.