Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 89/2021-59
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 108 863,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 58 863,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 276,68 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 50 000 Kč od datum
do datum, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 58 863,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 276,68 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 108 863,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru anonymizováno číslo ze dne datum poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Výše citovanou smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr ve výši 50 000 Kč, úroky ve výši 19,66 % p.a. z čerpané jistiny, administrativní poplatek, související s poskytnutím úvěru ve výši 500 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. První splátka byla splatná dne datum. Sjednaná minimální měsíční splátka činila 3 730 Kč. Se splátkou splatnou dne datum se žalovaný dostal do prodlení o více než 75 kalendářních dní, které je dle dohody stran obsažené ve smlouvě (článek IX odst. 1.) považováno za podstatné porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti byl celý úvěr ke dni datum zesplatněn. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 55 276,68 Kč a sestávala z těchto dílčích nároků:
55 276, 68 Kč - nesplacená zvýšena jistina úvěru po zesplatnění (tj. jistina 50 000 Kč, úrok 3 276,68 a administrativní poplatek 2 000 Kč)
686,32 Kč - nesplacená smluvní pokuta za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru
825 Kč – nesplacené účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou
Žalobkyně dále požadovala částku ve výši 51 075,65 Kč představující smluvní pokutu, kterou si žalobkyně a žalovaný sjednali pro případ prodlení žalovaného se zaplacením zesplatněného úvěru. Smluvní pokuta činí 0,1% z tzv. Zvýšené jistiny po zesplatnění, tj. z částky nesplaceného úvěru a dalších přirostlých nárok, vytvořené okamžikem zesplatnění úvěru (článek IX odst. 1). Smluvní pokuta je počítána ode dne následujícího po dní zesplatnění do dne podání žaloby. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 1 000 Kč jako náhradu administrativních nákladů spojenou s přípravou podkladů pro vymáhání dluhu prostřednictvím advokáta, kterou ši účastnící sjednali pro případ zesplatnění úvěru a předání pohledávky advokátovi (bod IX odst. 1) .Nárok na tuto úhradu vznikl žalobkyni dne datum. Za prodlení se zaplacením dluhu po zesplatnění úvěru až do jeho uhrazení žádá žalobkyně přiznat i zákonný úrok z prodlení z částky 55 276,68 Kč od datum ve výši 8,5% do zaplacení. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes několikeré upomínky, ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval.
3. K jednání nařízenému na den datum se nedostavil žalovaný, žalobkyně a zástupce žalobkyně se omluvili. Ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z listinných důkazů, a to z návrhu na poskytnutí úvěru, oznámení o zesplatnění s výzvou k zaplacení dluhu, podací knihy, poštovního podacího archu, předžalobnch výzev, rozpisu úhrad úvěru, smlouvy o úvěru a jejich příloh, upomínky, výdajového pokladního dokladu, formuláře pro standardní informace o úvěru, certifikátu úvěruschopnosti a výplatních pásek soud zjistil následující skutkový stav:
5. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru anonymizováno číslo ze dne datum poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Výše citovanou smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr ve výši 50 000 Kč, úroky ve výši 19,66 % p.a. z čerpané jistiny, administrativní poplatek, související s poskytnutím úvěru ve výši 500 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. První splátka byla splatná dne datum. Sjednaná minimální měsíční splátka činila 3 730 Kč. Se splátkou splatnou dne datum se žalovaný dostal do prodlení o více než 75 kalendářních dní, které je dle dohody stran obsažené ve smlouvě (článek IX odst. 1.) považováno za podstatné porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti byl celý úvěr ke dni datum zesplatněn. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 55 276,68 Kč a sestávala z těchto dílčích nároků:
55 276, 68 Kč - nesplacená zvýšena jistina úvěru po zesplatnění (tj. jistina 50 000 Kč, úrok 3 276,68 a administrativní poplatek 2 000 Kč)
686,32 Kč - nesplacená smluvní pokuta za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru
825 Kč – nesplacené účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou
Žalovaný se zavázal splácet pohledávku žalobkyně v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 730 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 69 640 Kč. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny (článek IX odst. 1). Všechny přílohy Smlouvy (formulář pro standarrdní informace o spotřebitelském úvěru, souhlasem se zpracováním a nakládáním s osobními údaji klienta a sazebník) byly žalovaným podepsány.
Dle výplatních pásek žalovaného měl žalovaný čistý měsíční příjem 20 874 Kč (z toho základní mzda 15 000 Kč prémie v průměru 6 170 Kč, práce přesčas v průměru 47 hodin), jakkoli dle návrhu na poskytnutí úvěru žalovaný uváděl svůj čistý měsíční příjem 23 000 Kč. Výdaje byly stanoveny částkou 10 660 Kč, kdy částka 1 250 Kč připadala na bydlení, částka 3 410 Kč na životní minimum a částka 6 000 Kč na měsíční splátky půjček, úvěrů, leasingů. Maximální měsíční finanční rezerva (příjmy minus výdaje) byla ve výši 12 340 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru získal žalovaný označení B, bez záznamu v insolvenci i exekuci. Dle tvrzení žalobkyně předložil žalovaný též výpisy SIPO za 3 měsíce a výpis z běžného účtu. Dále žalobkyně provedla náhled na google.cz, kdy nebylo shledáno negativních poznatků k žalovanému. Bylo též provedeno nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí bez negativního zjištění.
6. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne datum v hotovosti dle výdajového pokladního dokladu.
7. Upomínkami ze dne datum, datum a datum byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu. Oznámením ze dne datum byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 788 Kč. Byla mu poskytnuta lhůta do datum a byl poučen, že pokud dluh neuhradí, přistoupí žalobkyně k soudnímu vymáhání. Dle podací knihy bylo toto oznámení odesláno žalovanému dne datum.
8. Předžalobní upomínkou ze dne datum ve znění upomínky ze dne datum byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána dne datum resp. datum.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru anonymizováno číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. Chyba Nenalezen zdroj odkazů.). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
14. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
16. Žalovaný vyplnil ve smlouvě ustanovení nazvané posouzení úvěruschopnosti. Co se týče této listin y, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.
17. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 23 000 Kč, k čemuž si žalobkyně nevyžádala ani prostou pracovní smlouvu toliko pouze výplatní pásky, kdy i z těchto je zřejmé, že není pravdou, že by žalovaný měl takovýto příjem. Dle výplatních pásek žalovaného měl žalovaný čistý měsíční příjem 20 874 Kč (z toho základní mzda 15 000 Kč prémie v průměru 6 170 Kč, práce přesčas v průměru 47 hodin). Již tento fakt měl žalobkyni upozornit na zvýšenou opatrnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl, že bydlí společně s rodiči a bratrem, kdy žalovaný za„ bydlení (inkaso)“ hradí 1 250 Kč. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit, kupříkladu požadovat po žalovaném doložení prohlášení rodičů o tom, že s nimi žalovaný skutečně bydlí a že uváděnou částkou skutečně přispívá na domácnost. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalovaného. Dále byla započítána částka 6 000 Kč na měsíční splátky půjček, úvěrů, leasingů bez dalšího bližšího ověření žalobkyní. Žalovaný dále neuvedl další výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně sice tvrdí, že si vyžádala 3 výpisy z účtu žalovaného za 3 měsíce, avšak již netvrdí, jaké skutečnosti z nich zjistila stran výdajů a jelikož se nedostavila na jednání dne datum připravila se o možnost být v tomto směru soudem poučena. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.
18. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet 18 splátek ve výši po 3 730 Kč měsíčně. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
19. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byla od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 50 000 Kč.
20. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od datum, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od datum. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne datum a byla v něm stanovena lhůta pro zaplacení do datum. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 276,68 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení jakož i částky 50 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do datum Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 58 863,65 Kč není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.