Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 380/2020-41

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Kučerovou, titul za jménem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec a číslo část obce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec

zastoupený: titul příjmení příjmení, ulice a číslo, PSČ, obec

o určení vlastnického práva k finanční částce 20.851 Kč

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že vlastníkem finanční částky 20 851 Kč je žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5 420,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby soud určil, že vlastníkem finanční částky 20 851 Kč je žalobce, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5 420,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal určení, že je vlastníkem finanční částky 20 851 Kč, neboť uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru, podle které bylo žalovanému poskytnuto na základě jednotlivých smluv o úvěru celkem 13 000 Kč s úroky celkem 4 550 Kč. Všechny smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. První dvě smlouvy dvakrát 3 000 Kč jistina a dvakrát 1 350 Kč žalovaný napadl u Finančního arbitra a namítl, že na ně zaplatil celkem 26 851 Kč včetně nákladů upomínání a smluvních pokut a uvádí, že částka 20 851 Kč je bezdůvodným obohacením žalobce a domáhá se jejího vrácení. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k této částce, neboť žalovaný se neobrátil na soud, ale na finančního arbitra. Žalobci hrozí bezprostřední zásah do jeho vlastnického práva a jeho postavení je nejisté, nemůže s těmito prostředky nakládat. Určením vlastnického práva se vytvoří pevný právní základ pro budoucí vztahy. Žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby na plnění. Smlouvy uzavřené se žalovaným byly platné, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Posouzením platnosti smluv se soud musí zabývat jako předběžnou otázkou. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to zkoumáním výpisu z účtu žalovaného, ověřením během telefonického hovoru, doložením čestného prohlášení žalovaného, vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, v insolvenčním rejstříku a rejstříku zahájených exekucí. Žalobce tím šel až nad rámec svých zákonných povinností. Žalovaný také vždy výslovně potvrdil svou schopnost úvěr splácet. Odměna, která byla sjednána za poskytnutí úvěru, nepřevyšuje žádnou stanovenou hranici, Nejvyšší soud připouští, aby nebankovní poskytovatelé úvěrů poskytli úvěr i za několikanásobně vyšší sazbu. I v případě, že by byla některá složka odměny shledána jako nepřiměřená, nezpůsobuje to neplatnost smlouvy jako celku. Ve smlouvě nejsou obsažena ujednání, která by byla zjevně nespravedlivá (např. rozhodčí doložka, biankosměnka apod.). Jednání žalovaného, který uzavřel několik smluv a následně se domáhá toho, aby bylo rozhodnuto, že za poskytnutí peněz nemusí nic hradit, je zjevným zneužitím práva, neboť žalovaný by se takovým jednáním bezdůvodně obohatil nejméně o běžný úrok.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť není dán naléhavý právní zájem na určení. Žalovaný zahájil řízení u Finančního arbitra, kde se domáhal zaplacení 20 851 Kč, a to návrhem na plnění. Žalobce se podáním této určovací žaloby snaží obejít právo žalovaného na řešení sporu Finančním arbitrem, neboť žalovaný jako spotřebitel má v takovém řízení výhodnější postavení – aktivní vyhledávání důkazů finančním arbitrem, absence poplatkové povinnosti, absence náhrady nákladů řízení. Žaloba je pak svým obsahem vyjádřením k návrhu na zahájení řízení, který žalovaný u Finančního arbitra podal. Žalobce se však může bránit soudně i proti rozhodnutí tohoto orgánu, ale až po skončení řízení. Žalobce se tedy měl bránit v řízení před Finančním arbitrem, popř. po jeho skončení, čímž by dosáhl stejného výsledku, tedy jistoty, zda je či není vlastníkem finanční částky 20 851 Kč. Na podání určovací žaloby tak není naléhavý právní zájem a žalobce obchází zákon a takovému postupu nemůže být poskytnuta soudní ochrana. Žalobce také požaduje určení vlastnictví k druhově určeným věcem (penězům), což je v rozporu se základním smyslem žaloby o určení vlastnického práva, která by měla směřovat proti individuálně určeným věcem. Smlouvy uzavřené mezi účastníky byly neplatné, neboť žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. jeho výdajovou stránku a zaměřil se pouze na stranu příjmovou. Poplatky a odměny ve smlouvách byly zjevně nepřiměřené, neboť úvěrová sazba činila 365 %, RPSN 2 018,67 %. Poplatek za prodloužení splatnosti je skrytým úrokem. Úroková sazba převyšovala obvyklou míru 17krát, což je již mimo rámec připuštěný Nejvyšším soudem. Za 6 000 Kč, které žalobce žalovanému poskytl, vyinkasoval 26 851 Kč, což samo o sobě svědčí o hrubém rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobce poukazuje na to, že tím vyvažuje rizikovost úvěru, tak si odporuje, neboť tím říká, že existuje riziko nesplácení, což by však mělo být eliminováno zkoumáním úvěruschopnosti. Jestliže se žalobce dovolává poctivosti jednání a uvádí, že z nepoctivosti nelze těžit, pak žalovaný poukazuje na to, že právě žalobce koncipoval veškeré smlouvy, naopak lze nalézt u žalobce prvky jednání v rozporu s dobrými mravy (poskytování mikroúvěrů, které požaduje splatit najednou, což je obvykle mimo schopnosti dlužníka, který se dostává do kolotoče opakovaných úvěrů a prodloužení splatnosti).

3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal (ust. ).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobce uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru, podle které měly strany zájem uzavírat v budoucnu jednotlivé smlouvy o úvěru. V této smlouvě bylo mimo jiné stanoveno, že poplatek za úvěr není součástí úroků, věřitel je oprávněn vyhodnotit úvěruschopnost klienta, je oprávněn postoupit třetím osobám práva ze smluv bez souhlasu klienta, je oprávněn změnit smlouvu a zaslat ji klientovi k odsouhlasení, příp. ji vypovědět při změně zákona nebo ekonomické situace. Klient je povinen splatit řádně a včas úvěr, není oprávněn postupovat bez souhlasu věřitele práva a povinnosti ze smlouvy, je povinen informovat věřitele o změnách, je oprávněn prodloužit za poplatek splatnost úvěru (zjištěno z rámcové smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky). Účastníci dále uzavírali jednotlivé smlouvy o úvěru, úvěry měly být spláceny za měsíc nebo dva, úroková sazba činila 365%, RPSN 2 333,95%, 3 142,15%, 2 018,67%. V případě sporných smluv bylo zapůjčeno 3 000 Kč dne datum, splatnost datum, úroky 1 350 Kč a 3 000 Kč půjčeno dne datum, splatnost datum, úroky 1 350 Kč (zjištěno ze smluv o úvěru). Byla také uzavřena smlouva o prodloužení splatnosti úvěru 3 000 Kč, ten měl být poskytnut datum, splacen měl být datum, úroky 1 350 Kč. Půjčené peníze byly žalovanému zasílány na účet (zjištěno z potvrzení o příchozí platbě). Žalobce měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, z nichž je zřejmé, že žalovaný přijímal další úvěry a využíval peníze u e-casina (zjištěno z výpisů z účtu). Žalovaný nesplatil poskytnuté prostředky dle smlouvy a byl upomínán přes SMS a mail a také písemně, kde bylo požadováno zaplacení jistiny 3 000 Kč, poplatků 1 350 Kč, smluvní pokuty 150 Kč, nákladů vymáhání 8 585 Kč (zjištěno ze SMS a mailové komunikace a výzev k zaplacení). Žalovaný podal dne datum návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, kde se domáhá určení neplatnosti dvou smluv o úvěru a zaplacení 20 851 Kč po žalobci. V návrhu uvádí stejná tvrzení jako ve vyjádření k žalobě (zjištěno z návrhu na zahájení řízení). Finanční arbitr zastavil řízení pro nepřípustnost z toho důvodu, že žalobce podal k soudu žalobu o určení vlastnictví k finanční částce 20 851 Kč (zjištěno z usnesení Finančního arbitra ze dne 18.12.2020, č.j. FA/SR/SU /843/2020 – 14). Finanční arbitr v jiném případě k posouzení úvěruschopnosti uvedl, že je třeba zkoumat i výdajovou stránku rozpočtu žadatele u úvěr, a to individuálně (zjištěno z nálezu Finančního arbitra ze dne 30.12.2020, č.j. FA/SR/SU /2351/2019 – 23).

5. Podle ust. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

6. Soud tedy nejprve zkoumal naléhavost právního zájmu na určení vlastnictví k peněžním prostředkům. Již podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.2.1971, uveřejněného pod je naléhavý právní zájem na určení dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení

7. Žalovaný se v řízení před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 851 Kč. Řízení před finančním arbitrem je řízení o subjektivních soukromých právech navrhovatele a instituce, které podléhá přezkumu soudu dle ust. a násl. , takže jde o obdobu soudního řízení s následným soudním přezkumem. Žalovaný zahájil toto řízení dříve než byla podána žaloba na určení vlastnického práva a v tomto řízení mělo být rozhodnuto o tom, zda je žalobce oprávněn žalovanou částkou disponovat, nebo je povinen ji žalovanému vrátit. Jednalo se svým obsahem o žalobu na plnění, kde měly být řešeny stejné otázky, jejichž řešení se žalobce domáhá svou žalobou. Není tedy přípustné, aby žalobce obešel řízení před finančním arbitrem tím, že podá žalobu na určení vlastnického práva, když je o téže otázce již jiným orgánem vedeno řízení. Finanční arbitr by ve věci rozhodl (popř. by jeho rozhodnutí bylo přezkoumáno soudem) a tím by byly postaveny najisto právní poměry účastníků, nebylo nijak naléhavé, aby o věci rozhodoval soud. Pokud by nebylo řízení před finančním arbitrem vůbec zahájeno, pak by bylo možné uvažovat o tom, že poměry účastníků je třeba upravit, byť i v tomto případě by bylo třeba zkoumat, zda je dán naléhavý právní zájem za situace, kdy není právo žalobce na peníze ze strany žalovaného zpochybněno. V tomto posuzovaném případě však již žalovaný zahájil kroky k vyřešení celého sporu a žalobce tedy neměl naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem částky 20 851 Kč. Žaloba byla proto zamítnuta, aniž by ji soud věcně posuzoval. Na tom nic nemění ani skutečnost, že řízení před finančním arbitrem bylo kvůli postupu žalobce zastaveno – pokud by soud přisvědčil tomu, že za této situace je žaloba na určení možná, vyloučil by právo žalovaného na volbu orgánu, který má o jeho právech rozhodovat, což je nepřípustné.

8. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 940 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 3 880 Kč za 2 úkony (převzetí věci a vyjádření k žalobě) dle ust. a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 2 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 600 Kč ( vyhl. č. ). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. při sazbě 21%, tedy o 940,80 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 5 420,80 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího plnění domoci soudním výkonem rozhodnutí.