Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
238 C 18/2020-60
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26.610,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.169 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % od 1. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 15.441,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.169 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % od 1. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 15.441,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 26.610,94 Kč, jakožto jistiny úvěru ve výši 23.020,63 Kč, úroku ve výši 2.259,06 Kč, poplatků za upomínání 600 Kč a smluvní pokuty 282 Kč a pojistným 449,25 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém a účelovém úvěru, na základě které žalovanému poskytla částku 12.990 Kč na zboží a 29.000 Kč. Žalovaný uhradil 30.821 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně uzavřela dne 17. 10. 2016 se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi finanční prostředky ve výši 12.990 Kč na zboží s úrokem ve výši 19,48 %, splátkou 1.363 Kč a revolvingový úvěr ve výši 30.000 Kč s úroky ve výši 22,68 % a měsíčním splátkou ve výši 4,99 % (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na žádosti uvedl, že byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán u společnosti právnická osoba obec s příjmem 19.500 Kč a náklady na bydlení 3.000 Kč (úvěrová smlouva). V srpnu 2018 byl žalovaným čerpán revolvingový úvěr až do 16. 10. 2018 ve výši celkem 29.000 Kč (výpis).
4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku a žalobkyně v postavení podnikatele, kdy se jednalo o nebankovního poskytovatele úvěru. Soud tedy hodnotil, že se jedná o spotřebitelský úvěr vymezený § 1 až 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně pak soud hodnotil platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 9 téhož zákona.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Z tohoto důvodu soud vyzval žalobkyni k vyjádření se ke způsobu posuzování úvěruschopnosti jejím předchůdcem v daném případě. Žalobkyně se vyjádřila písemně, kdy uvedla, že posuzuje kreditní skóre klienta, provádí kontrolu v registrech SOLUS a NRKI, měla k dispozici výplatní pásku a výpisy z účtů.
8. Soud v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Odbornou péči pak soud hodnotí jako péči průměrného profesionála, tedy odborníka, který má ve svém oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá k tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, neboť již samotným výkladem gramatickým a logickým a ustanovením § 9 odst. 1 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny pouze informace získané od samotného spotřebitele. Termín odborná péče předpokládá, že si věřitel údaje, které dlužník uvádí, sám ověří. Může tedy po dlužníkovi požadovat potvrzení o zaměstnání, může požadovat potvrzení o doložení jeho pravidelných výdajů a měl by ho samozřejmě lustrovat v jemu dostupných databázích, zda řádně splácí své závazky. Na podporu své argumentace soud uvádí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 AS 30/2015 a také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, 33 Cdo 2178/2018 .
12. Pokud se tedy žalobkyně spokojila pouze se sdělením žalovaného o jeho výši příjmu a výdajích, které pak opětovně nezkoumala k datu, kdy začala poskytovat revolvingový úvěr, pak neposuzovala úvěruschopnost s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.
13. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku . Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na tuto úvěrovou smlouvu (12.990 Kč a 29.000 Kč minus 30, 821 Kč), tedy 11.169 Kč. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobu pak zamítl ohledně akcesorických plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, tedy nárok žalobkyně na zaplacení úroků z úvěru, smluvní pokuty a poplatků včetně pojištění.
14. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně činí 11.169 Kč a úspěch žalovaného 15.441,94 Kč, tedy právo na náhradu nákladů by měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.