Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 53/2020-80
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Radmilou Vladykovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prolení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prolení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru č. anonymizováno, jejíž nedílnou součástí jsou podmínky úvěru a sazebník. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Posuzovala výši pravidelného příjmu žalovaného oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem, dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků (bankovní registr dlužníků, nebankovní registr dlužníků příjmení, evidence exekucí) a lustroval Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobkyně pak dále posuzovala případné náklady žalovaného na běžný život, pokud je žalovaný poctivě do své žádosti uvedl. Z výpisu z běžného účtu žalovaného mKonto, který je veden u žalobkyně už od roku rok vplynulo, že v posledních 10 měsících před uzavřením smlouvy účet vykazoval příjem od právnická osoba a některých dalších nepravidelných plátců. Žalobkyně na základy smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně v 60 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky dle sazebníku. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni datum. Dluh žalovaného činí částka, z toho částka tvoří jistina, částka tvoří úrok a částka tvoří poplatky (částka za odeslání upomínky a částka za odeslání odstoupení od smlouvy).
2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil, k soudnímu jednání se nedostavil.
3. Soud na základě listin založených ve spise učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. anonymizováno, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky a úvěrový lístek. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka bezhotovostním bankovním převodem na jeho účet, který uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výš 9,90 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po částka. Splátky byly splatné vždy k 17 dni v měsíci. Žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni poplatky dle sazebníku. RPSN byla sjednána ve výši 10,37 % /viz smlouvu o úvěru na č. l. 15 – 17 spisu, podmínky pro poskytování úvěrů na č. l. 18 – 20 spisu, záznam o provedení příkazu v rámci internetového bankovnictví na č. l. 28 spisu, sazebník poplatků na č. l. 21 – 26 spisu a všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v elektronické podobě v databázi CEPR/. Žalobkyně dne datum poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka /viz historie úvěru na č. l. 27 spisu/. Žalovaný řádně a včas nehradil splátky úvěru, žalobkyně proto dopisem ze dne datum do smlouvy odstoupila /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 31 spisu, dodejku na č. l. 32 spisu/. K úhradě dluhu byl žalovaný naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 29 spisu, podací arch na č. l. 30 spisu/. Žalovaný má základní vzdělání, je zaměstnán jako dělník, jeho čistý měsíční příjem činí částka měsíčně. Žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 57 – 59 spisu/. Za měsíc duben 2015 bylo žalovanému na bankovní účet připsáno částka, konečný zůstatek činil částka. Za měsíc květen 2015 bylo žalovanému na bankovní účet připsáno částka, konečný zůstatek činil částka. Za měsíc červen 2015 bylo žalovanému na bankovní účet připsáno částka, konečný zůstatek činil částka. Za měsíc červenec 2015 bylo žalovanému na bankovní účet připsáno částka, konečný zůstatek činil částka. Za měsíc srpen 2015 bylo žalovanému na bankovní účet připsáno částka, konečný zůstatek činil částka. Za měsíc září 2015 bylo žalovanému na bankovní účet připsáno částka, konečný zůstatek činil částka. Žalovaný čerpal od žalobkyně dne datum úvěr ve výši částka /viz výpis z účtu žalovaného založený v databázi CEPR/.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výš 9,90 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný řádně a včas nehradil splátky úvěru, žalobkyně od smlouvy odstoupila. Na bankovním účtu žalovaného za měsíc duben 2015 činil konečný zůstatek částka, za měsíc květen 2015 činil konečný zůstatek částka, za měsíc červen 2015 činil konečný zůstatek částka, za měsíc červenec 2015 činil konečný zůstatek částka, za měsíc srpen 2015 činil konečný zůstatek částka a za měsíc září 2015 činil konečný zůstatek částka. Žalobkyně poskytla žalovanému datum další úvěr v celkové výši částka.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § ust. 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, naplňuje podle soudu znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy s žalovaným zkoumat jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. V tomto směru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně měla k dispozici výpisy u účtu žalovaného za období od března 2015 do září 2015, z jejichž obsahu je zřejmé, že počáteční i konečný měsíční zůstatek vykazují vždy téměř nulovou hodnotu. Přestože, žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, omezila se na zjišťování jeho příjmu, ale nezohledňovala jeho výdaje. Z výpisu z účtu žalovaného je dále patrné, že žalovaný datum čerpal od žalobkyně další úvěr ve výši částka. Žalobkyně v tomto směru měla zohlednit měsíční splátky těchto úvěrů. Z výpisů z účtů soud dále zjistil, že žalovaný relativně často platil kartou za různé online hry. Za popsané situace nelze než konstatovat, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně rozhodně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, naopak jej lze označit za zcela lehkomyslný, když se i přes velmi nízký zůstatek na bankovním účtu žalovaného a zřejmé další závazky žalovaného rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně rozumně dospět k závěru, že žalovaný bude vůbec a řádně schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet, když tomu jeho finanční situace, tak jak byla žalobkyní zmapována, ani v nejmenším neodpovídá.
14. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
15. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98 , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06 , I. ÚS 50/03 , IV. ÚS 611/05 , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
16. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
17. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
18. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 - 97).
19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a žalovaný je tak povinen žalobkyni toto obohacení vydat. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni peněžní prostředky ve výši částka, které mu poskytla v rámci čerpání úvěru (výrok I. rozsudku). Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
20. Žalovaný svou povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení nesplnil včas, tj. poté co k tomu byl vyzván, dostal se do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl. Soud uzavírá, že byla-li smlouva shledána neplatnou, nemohlo mezi stranami dojít k platnému ujednání ohledně úroků ve výši částka a poplatků ve výši částka (výrok II. rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. , podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byla žalobkyně neúspěšná pouze v části příslušenství a co do zaplacení částky částka, soud tedy dospěl k závěru, že má právo na náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch byl v poměrně nepatrné části a uložil tak žalovanému, který ve sporu úspěšný nebyl, povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši částka. Soud má za to, že ohledně nákladů, které žalobkyni vznikly do soudního jednání je na místě postupovat dle ustanovení advokátního tarifu týkajících se formulářových žalob, neboť obdobná podání stejného žalobce jsou u zdejšího soudu i pod sp. zn. 13 C 45/2020 , 11 C 43/2020 , 11 C 51/2020 , 7 C 127/2020 , 8 C 45/2020 Náklady žalobce sestávají ze soudního poplatku ve výši částka a z nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za jeden úkon právní služby do soudního jednání v daném případě podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu činí částka, náhrada hotových výloh podle § 11 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu činí částka za jeden úkon. Byly učiněny tři úkony právní služby. Odměna tak celkem činí částka a náhrada hotových výloh celkem představuje částku částka. Dále je třeba připočíst 21 % DPH z odměny a náhrad hotových výloh ve výši částka podle § 137 odst. 3 o.s.ř. , neboť zástupce žalobce je registrovaným plátcem uvedené daně. Ohledně nákladů řízení vzniklých žalobci v souvislosti s nařízeným soudním jednáním pak je třeba již postupovat dle ustanovení § 6 odst. 1 , § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí částka, náhrada hotových výloh podle § 11 a § 13 odst. 1 , 3 advokátního tarifu činí částka za jeden úkon a opět je třeba připočíst DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši částka. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 4 x částka a ½ cestovného k soudnímu jednání, neboť žalobkyně měla u zdejšího soudu ve stejný den dvě jednání (i ve věci sp. zn. 13 C 45/2020 ). Cesta byla vykonána automobilem s průměrnou spotřebou 8,47 l na 100 km, palivo motorová nafta, jehož cena dle vyhlášky 589/2020 Sb. činí částka, amortizace činí částka, cesta obec – obec a zpět je dlouhá anonymizováno km. Cestovné tak činí částka, z čehož polovina činí částka (8,47 x 27,20=230,38:100=2,3+4,4=6,7 x 98=656,60). I tyto náklady je třeba navýšit o 21 % DPH, tedy o částku částka Náklady řízení tak celkem činí částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.